Aktuálně je v Česku bez práce pouze 2,8 procenta obyvatel, v Jihočeském kraji ještě o desetinu méně. Pro zdejší firmy to ale nejsou optimistická čísla. Nedostatek kvalifikované pracovní síly je pro ně již delší dobu závažným problémem.

Bez zahraničních pracovníků by mnohé neobsadily potřebná pracovní místa a nemohly tak plnit objednávky zákazníků, jejichž objem po covidovém útlumu opět narůstá.

Vysokou poptávku po zahraniční pracovní síle potvrzuje i Jihočeská hospodářská komora (JHK), která je od roku 2019 zapojena do vládního Programu kvalifikovaný zaměstnanec. Jeho cílem je poskytnout podporu pro firmy, které kvalifikované lidi ze zahraničí shánějí.

„V porovnání s uplynulým rokem jsme zaznamenali o 20 procent vyšší zájem jak v počtu žádostí, tak i zájmu o počet uchazečů. A to letošní rok ještě není u konce,“ uvádí ředitel JHK Luděk Keist.

Dodává, že za dobu, kdy je komora garantem programu, zprostředkovala 815 žádostí s celkovým počtem 3 691 uchazečů. Program se vztahuje na zaměstnance z Ukrajiny, Mongolska, Srbska, Filipín, Indie, Běloruska, Moldavska, Černé Hory a Kazachstánu.

Zhruba tři stovky cizinců přišly letos do jižních Čech za prací díky společnosti Monto. Ta se specializuje především na Srbsko, Ukrajinu a Kazachstán.

„Dobrý zdroj kvalifikované pracovní síly jsme našli v Srbsku, máme zde projekt společně se strojírenskou firmou Engel z Kaplice. Spolupracujeme s místními technickými středními školami, kde jsme také zainvestovali do výukových pomůcek. V Kazachstánu máme zase projekty s píseckou Faurecií, která spadá do oblasti automotive,“ uvádí majitel společnosti Miroslav Mühlböck. Další firma, se kterou Monte spolupracuje, je budějovický Mektec, který se zabývá například lisováním a laminací.

Srbové teď nemají šanci přijet

Zvýšený zájem o pracovníky ze zahraničí je podle Mühlböcka znatelný. Firmy je nejčastěji obsazují na pozice operátorů výroby, svářečů, obráběčů kovů či elektrotechniků.

Spolupráci se Srby hodnotí kladně také personální ředitel krumlovské společnosti Schwan Cosmetics Martin Toman. Ve výrobě kosmetických tužek teď ale řeší jiný problém.

„Rizikové mapy se mění ze dne na den. Jednáme s několika desítkami lidí ze Srbska, kteří ale momentálně nemají vůbec šanci se do Česka dostat,“ říká. „Měli sem přijet na tři měsíce a žádat si o dlouhodobé vízum. Ale vypadá to, že pokud nebudou očkovaní, nebudou moci přijet,“ dodává s tím, že v době, kdy po lockdownu opět narůstá výroba, se firma kvůli těmto nepříjemnostem dostává znovu do problémů.

Bez cizinců by nebyli schopni nasmlouvané zakázky odbavovat ani v budějovické firmě Kern-Liebers, kde vyrábějí pružinové mechanismy a lisované díly.

„S ohledem na nízkou nezaměstnanost je to možnost, jak obsadit volná místa a zabezpečit výrobu. Díky Programu kvalifikovaný zaměstnanec je pro nás proces náboru daleko jednodušší,“ říká personalistka Renata Mrkvanová.

Přestože ve Viscofanu, který sídlí rovněž v Budějovicích, sázejí hlavně na spolehlivé lidi z regionu, nabírají i cizince. „Bráníme se krátkodobým vízům, kdy se tito lidé u nás ani neohřejí. Ty využíváme jen na sezonní brigády. Naopak máme výbornou zkušenost s cizinci, kteří k nám přijedou s celou rodinou a chtějí zde žít,“ zdůraznil Martin Šilha, personální manažer firmy produkující umělá střívka pro masný průmysl.

Komplikace s vízy bývají často důvodem, proč se některé firmy zahraničních pracovníků raději vzdají. „Práci dělníků zejména z Ukrajiny jsme vyhodnotili jako neefektivní a finančně náročnou. Proto jsme jí ukončili,“ doplňuje jednatel výrobce obalů Achilles CZ Jiří Šonka.

„Problém nabírá na síle“

Za zásadní problém označil krátkodobou platnost víz. To kritizuje také personalista Marek Dědič z Engelu, kde se snaží poměr cizinců udržet na hranici kolem 10 procent.

S podobnými čísly operují také ve velešínském Jihostroji. „Jsou to kmenoví zaměstnanci firmy se všemi právy a povinnostmi jako jejich čeští kolegové,“ informuje business development manager Hynek Walner a upozorňuje, že k náboru nevyužili agenturu, ale zvládli ho sami. „Nabídli jsme jim dlouhodobý pracovní poměr, nikoli krátkou brigádu,“ dodává.

Volné pracovní pozice by firmy mohly obsazovat také uchazeči z úřadu práce. Jenže v kraji připadají na každého z nich téměř dvě pracovní místa a řada personalistů se shoduje, že nebývají ideálními kandidáty. Často jde o případy, kdy jsou v evidenci úřadu delší dobu. A když už do nějakého zaměstnání nastoupí, zpravidla tam dlouho nevydrží.

Zaměstnávání cizinců se tak zdá být jedním z mála možných řešení. „Nejedná se sice o příliš populární téma, nicméně je nutné si uvědomit, že tento problém tu dlouhodobě je a aktuálně nabírá na síle,“ upozorňuje Keist z JHK.

Proto je podle něj nutné věnovat tomuto tématu pozornost. Je prý potřeba řešit i související problematiku, jako je třeba komunikace s cizinci ve městě. „Jsem rád, že se tím řada radnic začíná zabývat a aktivně přistupují ke zlepšení podmínek pro zahraniční pracovníky,“ hodnotí Keist.