Z Českého Krumlova je město duchů. Místním už začínají chybět turisté

  10:38
Jak se aktuálně žije ve městě, kde byly davy lidí běžné? Teď ulice zejí prázdnotou. Městu, které je na turismu přímo závislé, pandemie koronaviru vystavuje den co den nepěkné účty. Radnice sčítá milionové ztráty.

Latrán. Vydlážděná historická ulička v centru Českého Krumlova, kde jindy projdou denně tisíce lidí. Teď připomíná spíš filmové kulisy čekající na záběry. Barevné domky mají dveře zavřené na petlice, v krámcích a kavárnách nikdo není. Působí to až kýčovitě.

Když se tu procházíte, tak skoro slyšíte šumět nedaleko tekoucí řeku Vltavu. To jsou zážitky, o kterých byste si třeba ještě v roce 2019 mohli nechat jen zdát.

Je tu klid. Pro někoho až téměř strašidelný klid.

„To se to fotí, když tu nikdo není, co?“ zavolá na mě kdosi, když si s fotoaparátem hledám místo pro pěkný záběr na Latrán.

Souhlasím. Pro ty, kteří si rádi fotí architekturu bez lidí, nabízí současný Český Krumlov ráj. „Ale stejně je to takový smutný, bez turistů. Sice už jich tu bylo opravdu moc, ale tohle je ode zdi ke zdi,“ dodává ihned jedna z místních obyvatelek s přáním, aby se lidé znovu do města co nejdříve vrátili.

Snímek je hotový. Jdu dál směrem k hlavnímu náměstí. Ve směnárně u schodů vedoucích na první zámecké nádvoří sedí paní a kouká do telefonu. Co jiného může dělat. Moc práce asi mít nebude, cizinci chybějí a návrat je v nedohlednu.

Jsem u Lazebnického mostu. Na místě, odkud si většina návštěvníků vyfotí zámeckou věž nad řekou. Teď v zimě je mohla zaujmout i čerstvě opravená fasáda bývalé mincovny. Ani tady však nikdo není a pouliční umělci tu na kytary nehrají. Slyším jen hučet nedaleký jez.

U mostu si povídají dvě postarší paní. Každá z nich má v ruce tašku s nákupem a probírají novinky a samozřejmě i současné dění. Už jsem je nestačil vyfotit, byl by to výborný obrázek vykreslující atmosféru města třeba ze šedesátých let minulého století. Ale byla zima, blížil se čas oběda a brzy se rozešly do přilehlých uliček.

Romantika místo podnikání

Záhy po mostě přejíždí bílá dodávka kurýra, u náměstí Svornosti už na balíček čeká muž v teplákách. Vyzvedne si ho, rychle zmizí ve dveřích a hned zamyká.

Byť se do obchodů nesmí, v některých se očividně něco děje. Za výlohou prodejny s kosmetikou jsou vidět lidé. „Samozřejmě, že máme zavřeno. Ale přišly jsme s kolegyní alespoň trochu poklidit. Nic jiného ani dělat nemůžeme,“ krčí rameny jedna z prodavaček.

To je realita současného Českého Krumlova. Tam, kde někdo vidí romantiku pustého historického centra a ideální místo na procházky, druhý už cítí krutou pravdu. Městu, které je na turismu přímo závislé, pandemie koronaviru vystavuje den co den nepěkné účty.

Své o tom ví i taxikář Jiří Filip. Pracovně si za volant nesedl už dlouho. „Není tu jediný zahraniční turista a Češi naopak nepotřebují přepravu za hranice, ty jsou zavřené. Já však nejsem jediný přepravce v Krumlově. Stojíme teď všichni,“ popisuje.

I on si proto musel najít jinou práci. „Bez příjmu člověk žít nemůže, proto momentálně pomáhám manželce v její práci a hledám, co bych mohl potom dělat já,“ dodává taxikář s tím, že stále je optimista a věří, že letos by se mohl turismus do města pomalu vracet.

„Chtěl bych se k řízení vrátit. Bavilo mě to a hlavně taky živilo. Kdyby se otevřely alespoň hospody, abyste mohl ve městě potkat lidi. Teď je Krumlov mrtvé město,“ myslí si.

Město počítá ztráty

Krize pociťují i majitelé realit. Řada z nich nabízí na prodej historické domy, ve kterých jsou většinou menší penziony. Koupit si tak můžete třeba ten, do něhož se nastěhoval malíř Egon Schiele, nebo třeba luxusní dům se třemi apartmány na Latránu.

Hlavně kvůli masovému turismu a přívalům Asiatů už řada místních dříve ztrácela trpělivost. Zároveň se však díky návštěvníkům českokrumlovská radnice mohla spoléhat na pravidelné příjmy do městské kasy. A ty teď chybějí.

„Například z parkování pro autobusy máme za loňský rok ztrátu asi dvacet pět milionů korun, z parkování pro osobní auta pak zhruba sedm milionů. Příjem z ubytovacích poplatků máme oproti plánu nižší asi o čtyři miliony. Infocentrum plánovalo tržbu 15 milionů, dosáhlo jen dvou,“ vypočítává krumlovský místostarosta Martin Hák.

Už skoro rok je centrum Českého Krumlova téměř prázdné. Citelně zde chybějí turisté.

Už skoro rok je centrum Českého Krumlova téměř prázdné. Citelně zde chybějí turisté.

Podle něj už řadě místních podnikatelů docházejí síly. Loni v létě sice cestovní ruch trochu ožil, když do Krumlova přijížděli zejména Češi či lidé z Rakouska a Německa. Město však rozhodně nebylo tak přeplněné jako v minulých letech. To se místním líbilo. „Je to zvláštní,“ říká maminka, zatímco na náměstí Svornosti krmí holuby se svým dítětem.

„V létě tu nějací turisté byli, což bylo i docela příjemné, nebylo jich tolik. Tak doufám, že letos v létě přijedou zase, i když se to do normálu asi nevrátí,“ připouští krumlovská rodačka Tereza Lieders.

Na tento stav je celkem zvyklá, protože vyrůstala v centru. „Takže si pamatuju devadesátá léta. Když nebyla hlavní sezona, vypadalo město podobně,“ připomíná.

Současný stav naopak bere místní kavárník Ondřej Hájek jako příležitost a dobrou startovní pozici. „Máme teď čas na to ukázat, co umíme. Můžeme udělat z Krumlova zase správné město. Za současné mizerné situace to beru jako výzvu, vytvořit znovu to, co asijský turismus léta skoro zabíjel. Léto pro nás bylo skvělé, vrátili jsme se o patnáct let zpátky. Už se těším na další léto,“ neztrácí naději jeden z Českokrumlovských.

Autor: