Herec a producent zemřel v úterý 26. února po dlouhém boji s vážnou nemocí.
Do Českých Budějovic dorazil například režisér Zdeněk Troška. „Byli jsme dlouholetí kamarádi, natočili jsme spoustu filmů, které budou mít diváci ještě dlouho rádi. Měl jsem rád Jirkovu neuvěřitelnou víru v to, co dělal. Jeho nadšení ale někdy nemělo reálné podklady,“ řekl Troška.
Přijel také Jakub Smolík, Václav Upír Krejčí nebo herečka Dana Morávková s manželem Petrem Maláskem. Ten na poslední rozloučení připravoval hudbu, kterou vybral z filmů, na kterých Pomeje pracoval.
Během obřadu, kam novináři neměli přístup, například zazněly melodie z pohádky Z pekla štěstí. Lidé se s Pomejem rozloučili tichou vzpomínkou a potleskem.
V Českých Budějovicích Jiří Pomeje prožil celé dětství i mládí. Zanechal zde stopu v Jihočeském divadle, zapsal se jako tanečník i nadějný plavec.
Narodil se 13. prosince 1964. „Vyrůstal jsem u Malého jezu. Od čtyř let jsem plaval a býval ve vodě i několik hodin. Pak mě tam někdo v pěti letech viděl, jak skáču a jak pořád nevylejzám z vody, a nabídl mi, abych závodně plaval,“ líčil v roce 2007 v rozhovoru pro jihočeskou MF DNES.
Plaval až do do osmnácti let, dva roky hrál II. ligu vodního póla za Koh-i-noor. Navíc se věnoval i basketbalu a tenisu. Vedle vody ho prý v dětství hodně ovlivnilo také kino Kotva, které stálo na dohled jejich domu.
„V příšeří během promítání jsem začal snít klukovské sny, z nichž mnohé byly o filmu. Moje dětství bylo luxusní. Celý den jsem byl venku. Byl jsem členem party, která si říkala Rudí ježci. Zhlédli jsme se v Rychlých šípech, vodili se chlapsky kolem ramen a bylo nám fajn,“ popisoval Pomeje ve své autobiografické knize Jak se plave ke dnu.
Taneční talent jižních Čech
Ve škole byl prý jedničkář, procházel bez problémů, vyhrál dokonce astronomickou olympiádu. V pubertě se na Gymnáziu Jírovcova rozhodl, že bude hercem. K tomu ho ale přivedl tanec. Přihlásil se do stepařského kroužku a nakonec se tanci věnoval dvanáct let, z toho deset závodně.
„Byl jsem brán jako taneční talent jižních Čech, lítal jsem se svými partnerkami z jednoho plesového předtančení na druhé a na parketu jsem byl jako ryba ve vodě. Řádil jsem a často mě nemohli odtud dostat, měl jsem výdrž a navíc jsem byl brán jako místní bavič, ale tehdy se spíš říkalo šašek,“ vzpomínal Pomeje.
Díky tanci zanechal menší stopu v místním Jihočeském divadle. V listopadu 1981 mělo premiéru baletní představení Bachčisarajská fontána, kde mladý extrovert ztvárnil dvojroli Poláka a Tatara.
„Tehdy nastal ten moment, kdy mě divadlo lapilo. Pobíhal jsem po jevišti se šavlí v ruce a byl jsem hrozně pyšný, že tam mohu být. Maminka plakala v hledišti dojetím, spolužáci a zejména spolužačky se na mě chodili koukat,“ vyprávěl.
O rok později hrál knihovníka v Pucciniho opeře Madame Butterfly. „Role byla sice němá, ale byla to role! Představoval jsem Číňana, na hlavě jsem měl paruku, na sobě slušivé kimono a musím říct, že mě tahle zkušenost dokonale poblouznila. V jednom okamžiku na mě byly upřeny oči nejen umělců na pódiu, ale také celého hlediště. Oddával jsem totiž mileneckou dvojici,“ popisoval Pomeje.
Na DAMU se kvůli kádrovému profilu otce napoprvé nedostal
V té době se jeho velkým kamarádem a o generaci starším životním rádcem stal oblíbený herec činohry Petr Hanus, který zemřel před 14 lety. Právě on mu poradil, aby se vykašlal na tanec a naplno se věnoval herectví.
„Připravoval ho na zkoušky na DAMU a Pomeje byl takovým jeho chráněncem. Když se později stal slavným, tak byl Petr hrdý, že stál u jeho zrodu. Vždycky říkal, že nikdy nebyl namyšlený. Dokonce ho potom obsadil do filmu Andělská tvář,“ líčí dramaturg Jihočeského divadla František Řihout.
I když Hanus připravil Pomejeho na zkoušky jak nejlépe mohl, nakonec se na DAMU nedostal kvůli otcovu vyloučení z komunistické strany za nesouhlas se vstupem vojsk v srpnu 1968.
Protože se ale poslední kolo přijímaček odehrálo ve fakultním divadle Disk, vyhlédli si tam Pomejeho ze Severomoravského divadla Šumperk, kam nastoupil. O rok později už se na DAMU dostal a úspěšně ji dokončil.
Na jih Čech se často vracel. Už na konci 80. let natáčel na tvrzi v Kestřanech na Písecku pohádku Jestřábí moudrost, kde ztvárnil kováře. Hrál také v Troškově Kameňáku 2. Všechny díly jihočeský režisér natáčel v Týně nad Vltavou. První tři díly navíc Pomeje i produkoval. Když se v lednu se Zdeňkem Troškou podepisovali před slavnostní předpremiérou prvního Kameňáku v budějovickém CineStaru, musel Pomeje dokonce krotit davy fanoušků, které je doslova zavalili.
Dodnes mají Jihočeši také v paměti jeho velkolepou svatbu se zpěvačkou Ivetou Bartošovu na zámku Hluboká nad Vltavou v roce 2008. Do Budějovic se potom Jiří Pomeje vracel už jen příležitostně především za svými rodiči.