O ledňáčka, kterého se podařilo zachránit, když ho chytila kočka nebo o ochočeného krkavce, jenž by v přírodě nepřežil. O tato a mnoho dalších zvířat se starají v Záchranné stanici živočichů v Makově na Písecku. Cílem zdejších ošetřovatelů je uzdravit a následně vypustit zvířata zpět do přírody.

4 fotografie

Ne u všech je to však možné, ta pak ve zdejších voliérách nebo výbězích zůstávají na dožití. „Ideálním stavem by bylo, kdybychom neměli v péči ani jedno zvíře. Ale to se asi nikdy nestane,“ uvědomuje si vedoucí záchranné stanice Libor Šejna.

V Makově přijímají veškerá volně žijící zvířata v nouzi. Momentálně jich mají asi 150, loni jich z okresů Písek a Strakonice přijali 1 100. Co se tam děje, mohou zájemci sledovat na třech online kamerách, na stránkách www.makov.cz a na Instagramu #Hajnyzmakova, který sleduje více než 70 tisíc lidí. Tam mohou sledovat i cesty čápů, jež se tu povedlo odchovat a kteří dostali takzvaný batůžek s GPS vysílačkami.

I když jste záchranná stanice, lidé se k vám mohou přijet podívat. Co uvidí?
Ročně stanici navštíví přes dvanáct tisíc lidí, převážně dětí a jejich rodičů. V našem environmentálním centru se dozvídají o jevech v přírodě, které jsou často způsobené člověkem. A často děti vědí víc než rodiče, což mě těší. Stanici tvoří dvě části. Ta přední je návštěvnická, kde jsou zvířata, která se nemohou vrátit do přírody. Jsou například po různých poraněních křídel, ale i očí.

Dvě čápata odlet do Afriky nezvládla, skončila pod dráty. Pokračuje jen jediné

Můžete se zmínit o konkrétních případech?
Například orel má rozpětí křídel 2,6 metru. A když mu chybí jen tři centimetry, tak není schopný létat. Ale může se k nám dostat zvíře i kvůli tomu, že je ochočené. Máme zde krkavce, kterého měl někdo doma. Nedá se pustit zpět, i to je handicap. Má sedm centimetrů dlouhý zobák, a i když poklidně sedí na rameni, může třeba náhle vyklovnout oko. Je opravdu velmi nebezpečný.

A druhá část areálu?
Ta je léčebná. Zvířata zde musí být v klidu, tam chodíme jen my ošetřovatelé. V minulých dnech jsme odtud vypustili výra po operaci křídla, v úterý ráno po dvou měsících racka. Patrně otráveného botulotoxinem, vypadal na umření. Krásně odletěl. Teď tam jsou ještě dva čápi bílí, dva černí, sovy, krahujec, výři a další.

Do jaké míry je za zranění volně žijících živočichů odpovědná příroda a do jaké člověk?
Smyslem záchranné stanice není to, abychom zachraňovali mláďata ptáků, která rodiče vyhodí z hnízda. To je příroda. Kos má až šest mláďat a vydrží jen tři nejsilnější. Část jich prostě vyhodí. Naopak řešíme zvířata sražená auty a ptáky, kteří narazí do prosklených ploch. Pár dní zpět jsme přijímali ledňáčka. Ten žije normálně nad rybníkem. Zřejmě právě ale narazil někde do skla. Spadl a chytila ho kočka. Její majitel si toho všiml, protože to není obvyklé, že kočka nese ledňáčka. Má poraněné křídlo, asi už to nepůjde vyléčit. U koček je to prostě tak. Devět z deseti kořistí kočky uhyne.

A co další věci, které člověk v krajině postavil?
Některé z nich, takzvané sloupy smrti, u velkých ptáků působí vždy úhyn. U malých dravců a sov poranění, která také vedou časem ke smrti. Pro ptáka je sloup jako strom v krajině. A pokud ho pro svůj odpočinek použije čáp, je to téměř vždy konec.

Mluvíte o vašich čápech, které jste tady odchovali.
Je to mediálně slavný příběh. Letos v Rychnově nad Kněžnou zahnízdil pár a samice snesla čtyři vajíčka. Jenže samcovi se zalíbila jiná samice vedle ve vsi. Bylo jasné, že to nemůže dopadnout, protože samice musí létat pryč, a ta vajíčka zastydnou. Ale protože ji někdo dokrmoval, tak se za 33 dnů vylíhli tři čápi. Byly tam kamery, tak to bylo velmi sledované hnízdo. Domluvili jsme se s místní záchrannou stanicí, že je dáme našemu páru. Ten je přijal a krásně vychoval. A Rychnováci si je pojmenovali podle sourozenců Čapkových Josef, Karel a Helena. Dali jsme jim batůžky s GPS vysílačkami a pustili do světa.

Jaká byla jejich cesta?
Josef skončil už ve Vodňanech. Viděli jsme body z vysílačky, které vysílaly pod sloupem elektrického vedení. A bylo jasné, že je konec. K mému překvapení zpod stožáru vykoukla čapí hlava. Asi to byl jen boční výboj, byl ochromený. Byl to vlastně zázrak, že to přežil. I když prvních deset dnů jen ležel a museli jsem ho krmit do zobáku speciální kaší, už je na tom lépe. Helena, tam už jsme dostali i fotky od kolegů, skončila na sloupu v Bulharsku. A nyní už letí jen Karel. Obletěl obávaný Libanon, kde ve velkém čápy střílí a teď už je v egyptském Luxoru. Má za sebou asi 3 500 kilometrů, zhruba polovinu cesty. Ale dva ze tří zůstali na sloupu. To ukazuje, jaký je to problém.

V záchranné stanici se vylíhlo čtvrté čapí mládě z rychnovského pivovaru

Máte s tím zkušenosti už i z minulých let.
Asi před deseti lety to bylo poprvé. To tehdy jeden čáp shořel na sloupu už tady za stanicí. A jeden také v Bulharsku. Tam jich ale bylo víc z jiných míst. Kolegové odtud to popsali jako bílé pole poseté mrtvými ptáky. Vedl tudy totiž jejich migrační koridor. Ale cesta toho našeho čápa byla mediálně hodně známá. Děti v Izraeli na něj čekaly, a bohužel se nedočkaly. Zpráva vyšla i v místním tisku a energetici se chytli za nos a zabezpečili celou trasu. A tak jeden čáp s GPS baťůžkem z Makova zachránil další tisíce ptáků.

Ale nepřinese tak blízké sledování někdy více škody než užitku?
Tisíce lidí tyhle případy prožívají. Na spoustě míst jsou na hnízdech kamery. Sledující pak řeší každou drobnost. A já pak říkám starostům, kteří nám volají, zda kameru do hnízda umístit, stokrát si to rozmyslete. Ti stejní lidé, kteří vás budou jeden den velebit, vás ten druhý budou chtít pověsit na kandelábr. Čáp přinese na hnízdo něco, mládě se začne dusit. V ten moment mají diváci dojem, že se to musí ihned vyřešit. A když to nevyřešíte, tak jste lotr.

Jezevec spadl do třímetrové skruže. Podběrákem ho vytahovali přes hodinu

Vy máte v areálu tři kamery.
A stalo se, že přiletěla divoká volavka a zabila naši. To se prostě stane. Tak mi psali, že jsem největší padouch na světě. Že jsem tomu nezabránil. Ale já nesedím u počítače a nesleduji kamery, na to nemám čas. Pracujeme nepřetržitě. V Rychnově mi pak psala paní místostarostka, že jim vyhrožovali smrtí, pokud nezachrání ty tři mláďata na hnízdě. U čápů je třeba běžné, že to poslední mládě zabijí. To patří k přírodě. A je nesmysl do toho zasahovat.

Jedním z momentálně nejsledovanějších zvířat je los Emil. Co si myslíte o návrzích diskutujících uspat ho a odvézt jinam?
To není tak, že dostane šipku a lehne. On s tím může jít i několik kilometrů, a jak usíná, začne se pohybovat nekoordinovaně. Takže je mnohem vyšší riziko, že vleze někam do silnice. Může pak lehnout a může mu zapadnout jazyk. A my vlastně ani nevíme, kam jde. Je to mládě a může jít jen cestou pokus omyl. Snaží se jen projít, a to migrační trasou, do které jsme mu postavili překážky.

Je něco, na co byste teď na sklonku léta zvláště upozornil?
Ježci. Lidé je často sbírají jako houby a my se jim to snažíme vymlouvat. Když najdete přejetou samici na silnici a okolo ní šest mláďat, tak ta nemají šanci přežít. Často je to ale tak, že někdo sem přiveze ježky v košíku, že u nich na zahradě nepřežijí. To je nesmysl. Protože ta samice už vyhodnotila, že je to dobré místo k životu. Jsou to noční tvorové a většinou o nich ani nevíte. Je pak lepší zavolat a domluvit se.

Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License