Inscenace v Českých Budějovicích snesou srovnání s Evropou, říká šéf opery

V osmé třídě našel doma na polici vedle gramofonu prarodičů dvě LP desky Petera Dvorského. A bylo rozhodnuto. Opera ho zasáhlo naplno.

Dnes je z Tomáše Studeného uznávaný režisér, od října 2015 stojí v čele operního souboru Jihočeského divadla v Budějovicích. Jeho tým právě připravuje Prodanou nevěstu, jejíž premiéra je 12. října. Slavné dílo Bedřicha Smetany otevře aktuální sezonu 2018/2019.

„Pro naše pojetí Prodanky v režii mladého Marka Mokoše jsme se hodně inspirovali místním prostředím. Děláme ji takovou lokálně-patriotskou. Kostýmy odkazují k minulé době, ale vyskytují se tam i moderní prvky. Já schválně rád balancuju na hraně. Nemám rád dělení na tradiční nebo moderní. Pokud je silný příběh i pojetí, tak divák nemá čas přemýšlet nad tím, jestli je to moderní nebo tradiční. Sabinovo libreto je napsané chytře a ironicky, dokáže diváka vtáhnout stejně jako krásná Smetanova hudba,“ popisuje 41letý Tomáš Studený.

Narodil se v Českém Krumlově, kde prožil dětství a mládí. „Odmala jsem nebyl moc sportovní typ. Kamarádi mi většinou utekli a fotbal se mnou moc hrát nechtěli, protože jsem je vždycky pokopal. Bavila mě spíš muzika a výtvarka,“ vzpomíná.

Jako kluk hrál i na dudy

Na profesionální úrovni se u nich doma nikdo hudbě nevěnoval. „Mamka ale hrála na kytaru a zpívala, táta si hraje amatérsky dodnes. Já poslouchal v mládí všechno možné, nejvíc asi folk. Potom jsem objevil v osmé třídě operní árie a LP desky Petera Dvorského. To mě začalo hodně bavit. Ale už jako malý jsem se zamiloval do Smetanovy Mé vlasti. Něčím mě to přitahovalo. V muzice jsem dodnes hodně rozkročený,“ popisuje.

Od prvního stupně chodil do pěveckého sboru. Potom se ve folklorním souboru Jitřenka začal vedle tance i zpěvu učit na dudy. V osmé třídě se hlásil na konzervatoř v Budějovicích, ale nevyšlo to. V té době se v Krumlově nově otevírala střední zdravotnická škola.

„Biologie i medicína mě vždy bavily, ale ukázalo se, že mé osobnostní nastavení se na zdravotníka moc nehodí. Nemám jasný postup, který je v tomto oboru nutný. Školu jsem dokončil, u toho jsem se ale už více věnoval zpěvu a připravoval se na konzervatoř. Chodil jsem i na hodiny klavíru, což bylo trápení všech zúčastněných včetně autorů, kteří rotovali v hrobech,“ směje se.

Začal docházet na hodiny ke známé krumlovské operní režisérce Inge Švandové Koutecké, u které později studoval i zpěv na budějovické konzervatoři. Mezitím si dal ještě rok jako asistent učitele v mateřské škole místo vojenské služby.

Na zkouškách pozoroval, jak vznikají inscenace

Během studií na konzervatoři začal působit ve sboru v opeře Jihočeského divadla a hrál i v ochotnickém souboru J. K. Tyla. „Bavilo mě sedět na zkouškách v divadle a pozorovat, jak všechno vzniká a co to obnáší,“ vzpomíná.

Nakonec se přihlásil na operní režii na JAMU v Brně. Už na škole inscenoval například operu Majitel pohřebního ústavu. Zpíval v tamním sboru a působil zde také na konzervatoři jako učitel herectví.

„Vždy mě štval ten deficit a někdy až falešné pozérství, které v operním herectví je. Princip herectví je přitom pořád stejný. Akorát jsou jiné výrazové prostředky, které mají v určitém žánru větší dominanci. Operní herec se vyjadřuje zpěvem, činoherní zase mluveným textem. Zůstal jsem u toho nakonec deset let a všechny poznatky jsem potom využil ve své doktorské práci,“ popisuje.

Připravují inscenace po mladé diváky

Spolupracoval také s ansámblem Opera Diversa. Vyzkoušel si díky tomu i spoustu produkcí, kde si člověk musí vše zařídit a vyjednat sám, což se mu pak v budoucnu hodilo.

V té době už byl ženatý. Plánoval, že by se někdy v budoucnu na jih Čech vrátil, ale nečekal, že to přijde tak rychle.

„Se ženou, která pochází z Dobré Vody u Budějovic, jsme si pořídili dům na vsi poblíž Brna. Záhy však skončil šéf budějovické opery Miloslav Veselý a nevyšlo jednání s duem Skutr. Já jsem oslovil ředitele Jihočeského divadla Lukáše Průdka, že bych o to místo stál, a nakonec to vyšlo. V říjnu 2015 jsem přebíral operní soubor jako umělecký šéf a s rodinou jsme se stěhovali do Budějovic.“

Za ty tři roky zjistil, že dělat operu v oblastním divadle není lehké. „V Budějovicích navíc přežívá dlouholetý mýtus. Spousta místních má pocit, že Jihočeské divadlo je regionální scéna, která není až tak top, a radši půjdou na hostující produkci jinam nebo pojedou do Prahy na muzikál. Tím, že mám srovnání, tak můžu s čistým svědomím říct, že tady se dělají inscenace, které snesou srovnání s celorepublikovým, často až s evropským měřítkem,“ přemýšlí Studený.

„Máme tu úžasné sólisty, jako je třeba Alexandr Beň, který by obstál ve velkých operních domech. Setrvačnost mírného ohrnování se nad tím, co máme doma, funguje v náš neprospěch. Naším úkolem je tento mýtus vyvrátit. Postupně se to daří zlepšovat,“ dodává.

I proto se snaží s operním souborem připravovat inscenace pro mladé diváky i rodiny s dětmi. Nedávno to například bylo Dítě a kouzla, v aktuální sezoně to bude Kominíček. „Opera není těžký žánr, ale divák se s ní musí trochu skamarádit. Musí si zvyknout a přijmout fakt, že někdo zpívá. Musí přistoupit na tu hru a stylizaci. To chce od diváka malou trpělivost.“

Po třech letech v čele místního více než 70členného souboru prý konečně pronikl do všech zákoutí provozu. „V divadle ale musí být člověk připravený na to, že ho vždy dokáže něco překvapit. Stávají se nečekané situace a člověk se nesmí nechat rozhodit. Vyžaduje to od všech dávku smyslu práce pro celek,“ míní.

Když chtějí udělat velkou premiéru, tak se neobejdou bez hostů. „To je z ekonomického hlediska chůze po laně. Co se týče financí, nemůžeme konkurovat velkým operním domům. Je tu ale vlídná atmosféra, tvůrci i sólisté se sem rádi vracejí. To je pro ně stejně důležité jako finanční ohodnocení,“ dodává Tomáš Studený, který si na Vánoce vždy střihne se sborem Rybovu Českou mši vánoční a na Velikonoce zase Stabat Mater.