Jako světla vám v bytě poslouží například skleněné trubice na dopravu mouky, chodit budete po staletých dřevěných podlahách, společnost vám budou dělat dobové mlynářské stroje v zelené barvě a nový parčík pod vašimi okny bude zdobit bývalá turbína na výrobu elektřiny.
Měli byste mít pocit, jako když žijete přímo ve mlýně. I to byl jeden z cílů společnosti, která bývalý Poříčský mlýn v Boršově nad Vltavou přestavuje na desítky bytů.
Na břehu Vltavy rostou takzvané lofty, tedy byty vystavené v bývalých průmyslových objektech, dávno opuštěných továrnách či industriálních místech. Rezidence dostala název Žitný mlýn.
„Před lety jsme se pustili do rekonstrukce vedlejšího zámečku, protože jsme ho chtěli zachránit jako památku. Už tehdy jsme pokukovali po mlýně, který ještě fungoval,“ vrací se k úplným začátkům Jan Vilánek, jednatel boršovské společnosti Auböck, která má přeměnu na starost.
„Prvotní myšlenka zachovat genius loci industriální stavby a udělat z toho bydlení v přírodě přišla od majitele pana Auböcka,“ dodává Vilánek s tím, že následovalo přesvědčování bývalého majitele mlýna.
Nejjednodušší cesta, jak u řeky v zajímavé lokalitě začít stavět byty, by byla starý Poříčský mlýn jednoduše zbourat. Bagry a buldozery by to zvládly za pár týdnů. Jenže o tom nikdo ani nezačal uvažovat.
„Asi jsme tehdejšího majitele dokázali přesvědčit, že když mlýn prodá nám, tak projekt bude mít myšlenku. Už se o areál začali zajímat i developeři, kteří by to uchopili zcela ekonomicky a objekty by kompletně zbourali. My jsme šli naopak cestou zachovat to, co se dalo, a udělat z mlýna nadčasový a jedinečný projekt,“ vysvětluje jednatel.
Mleli jen z českého obilí
První zmínka o mlynářském cechu a vodním díle v Poříčí se objevuje v kronikách už ve 14. století. Mlýn o jedné budově postavili v roce 1884 budějovičtí pekaři a krupaři. Za první republiky v roce 1936 se dočkal modernizace, stále tam vyráběli mouku výhradně z českého obilí, která si držela výbornou kvalitu.
Po roce 1945 byl podnik znárodněn a spojen s nedalekým mlýnem proti proudu Vltavy v Březí do společnosti Mlýny a těstárny, n. p. v Pardubicích. U mlýna se dříve řeka dělila do dvou ramen. Pravé se používalo k pohonu mlýnského kola. Ostrůvek už v dnešní době neexistuje, ale z terénního profilu je zřejmá poloha původního ramene, které bylo v 60. a 70. letech zasypáno.
Nyní jsou dvě původní budovy pod lešením a v areálu vyrostla moderní přístavba, kde také budou byty. Bydlet se však bude i v bývalé administrativní části a samozřejmě i tam, kde dříve ve čtyřpatrové hale stály stroje na mletí mouky. Byty budou i v silu, které bývalo vysokou dominantou mlýna.
„Plánujeme vybudovat i kavárnu a bude tu prostor pro jeden až dva komerční objekty,“ ukazuje Vilánek směrem na budoucí centrální náměstíčko Žitného mlýna.
Podobné přestavby a rekonstrukce starých či historických domů s sebou přinášejí řadu komplikací. Ani v Boršově se jim nevyhnuli.
„Byla to výzva od samého začátku. Už jen to, když jsme dostali zadání udržet industriální styl. Plno věcí jsme proto zachraňovali, abychom je mohli i nadále použít do stavby. Budeme upravovat například fasádu do její dřívější podoby, než ji někdo omítl,“ naznačuje stavbyvedoucí Tomáš Vondrák.
Letos v létě by měly být hotové dvě menší stavby. Na podzim by se mohli první nájemníci stěhovat do novostavby a na jaře příštího roku by majitelé rádi otevřeli i kompletně opravenou velkou historickou budovu.





