Na první koleji si to pyšně poblafuje historická lokomotiva. Pro její tvar se jí říká Bardotka. Mrazivého silvestrovské rána vyčkává na nádraží ve Strakonicích, odkud i redaktorku MF DNES poveze až na Kubovu Huť. Zjišťuji, že jde dokonce o úplně první typ, který byl v této sérii před šedesáti lety vyrobený.
Parta nadšenců, která tento speciál vypravila, navazuje na jízdy, jež před pěti lety ukončil covid. A když se všechno bude dařit, mohly by se opět obnovit.
Dostávám nabídku, která se neodmítá, a tak sleduji trať z první ruky společně s mašinfírou Tomášem Paškou a vlakvedoucím Michalem Balákem. Když se nemusí soustředit na cestu, povídáme si o Šumavě, o vláčcích.
„Je tady vše v původním stavu, je to komplet ještě mechanické. Tedy kromě nové vysílačky,“ vysvětluje Michal Balák. A už po ní sahá a hlásí číslo soupravy a její polohu. Jedeme na čas.
Bardotka má plno fanoušků, což je vidět i po cestě. Spousta fotografů se snaží ulovit ten nejlepší snímek. Někteří se kvůli tomu vydrápali až do korun stromů. Jinde nás až do kabiny sleduje dron.
Ve Vimperku se stěhuji. Vlak se zcela zaplnil cestujícími. Našlapáno. Někteří už slaví a zdraví se.
„Vepředu jsou děti a dále ve vlaku ještě další dospělí,“ snaží se vysvětlit žena průvodčímu, kde se nachází celá výprava, která si pořídila jednu hromadnou jízdenku. „Vím, říkali, ta v zelené bundě,“ neztrácí přehled mladý muž v historické železničářské uniformě.
„Pojedeme dolů po břiše“
Čeká nás hlavní stoupání do nejvýše položené železniční stanice v Česku v obci Kubova Huť v nadmořské výšce téměř tisíc metrů. Venku se objevuje první sníh.
Vlakem cestuje také Bianka z Jihoafrické republiky, která dorazila na Vánoce do jižních Čech. Cizinka si na přelomu roku dělá v cíli svoji první sněhovou kouli v životě. „Studí to, ale jsem nadšená,“ směje se.
Někteří cestující se jen občerství na zastávce a vydávají se zpět do Vimperka. Většina ale míří na Boubín. Cesta je zledovatělá a jde se obtížně. Ale i tady už se slaví.
„Moje šampaňský už je nahoře!“ hlásí turistka, která si svůj přípitek odložila do batohu zdatnějšího kolegy. A tak radost mají hlavně děti. „Pojedeme dolů po břiše!“ těší se. To se ostatně daří leckomu, nejen dětem. Já uklouznu dvakrát.
Bardotka nás pak veze zpět přes Strakonice až do Českých Budějovic. Už je tma a venku začíná silvestrovská noc.
