Budějovický aeroklub slaví 100 let, chystá letecký den i fotoknihu

Po úzkých točitých schodech stoupám do řídicí věže na letišti v Hosíně společně s Jiřím Kadlecem, předsedou Aeroklubu České Budějovice. Z čtyřhranné prosklené věže je čistý výhled na okolní rozlehlé louky, kterým dominují tři letecké dráhy.

Pod námi je hangár s obloukovou střechou plný letadel. Kousek od něho stojí řada složených větroňů. „Dneska je tu klid, ale přes víkend tu odstartuje i třicet letadel denně,“ říká Kadlec.

Budějovický aeroklub letos oslaví své sté výročí. Za dobu existence putoval okolo Budějovic a sídlil na několika letištích. V roce 1923 začínal na cvičišti ve Čtyřech Dvorech, v roce 1931 se přesunul do Šemberku u Srubce. Poté následovala letiště Dubičné, Světlíky a Planá. Zatím poslední základnou klubu je letiště v Hosíně, které převzal po Svazarmu a kde sídlí od roku 1953.

12 fotografií

„Původně tu byly dvě travnaté dráhy o délce 1 200 metrů, které tvořily písmeno X. V roce 1984 jsme dodělali souběžně s jednou z drah novou asfaltovou pro motorová letadla, která je 800 metrů dlouhá. Ta pro letadla začala tvořit překážku, a tak už se křížit nemohly. Druhou ranvej jsme proto zkrátili a dráhy začaly tvořit písmeno L. Dnes už ale tu zkrácenou kvůli majetkovým poměrům nepoužíváme vůbec,“ popisuje Kadlec.

Když totiž komunisté v padesátých letech letiště budovali, zabrané pozemky oficiálně nevykoupili ani nevyvlastnili a ty se po pádu režimu vrátily do vlastnictví původních sedláků z Hosína. Kvůli tomu teď musí letiště za jejich využívání platit nájem, což zatěžuje rozpočet neziskové organizace.

Vedení klubu proto z úsporných důvodů přestalo jednu z drah využívat. „I tak je pro nás bývalá dráha stále cenný prostor, který můžeme využít pro nouzové přistání v případě, že by některému z našich pilotů nevyšel start,“ přibližuje.

Podle Kadlece má letiště s podobnými plochami kvůli své poloze velký problém. „V okruhu všech letišť nesmíte stavět objekty, které by narušily jeho přistávací osu. Ale my jsme na kopci, a tak do ní žádná stavba na jeho úpatí nesmí zasáhnout. Zdá se to logické, ale rostoucí výstavba nám znatelně ubírá plochu, na které bychom mohli bezpečně přistát, pokud by došlo k nějaké krizové situaci,“ vysvětluje.

Spolupracovali s univerzitou

Není to však jediný problém, který musí letiště kvůli svému umístění řešit. Vítr v místě totiž fouká převážně ve směru ze Zlivi na Trhové Sviny. Přistávací plocha je k němu však kolmo, což pilotům může přistání značně zkomplikovat.

„Nejlépe se přistává proti větru, a když do vás při přistání foukne ze strany, může to letadlo rozhodit a piloti se tak občas dost zapotí. Jsou na to ale vycvičení a musí si s tím umět poradit,“ podotýká.

Spolu s pozemky, hangárem a rozsáhlou provozní budovou zdědil klub od Svazarmu i několik letadel. Nyní jich má 14 a poskytuje i prostory pro uschování těch soukromých. „Máme tu čtyři motorová letadla, dvě pronajatá ultralehká a osm bezmotorových. Zděděná letadla jsou vyrobená mezi lety 1950 až 1960. Může se to zdát jako hodně, ale jsou to skvělé a funkční stroje. Letadlo nestárne tak jako auto,“ říká. Pokud se o letadlo budete správně starat, bude podle Kadlece létat věčně.

Přestože Hosín je zejména hobby letištěm, v jeho prostorách je i několik soukromých firem, které areálu pomáhají finančně. Plochu tak klub pronajímá třem leteckým servisům, rakouské akrobatické škole létaní či firmám a organizacím, které na letišti pořádají soukromé akce. „Dvakrát se tu tak pořádalo i mistrovství v rybolovu. Závodníci tu stáli s pruty a nahazovali za terče položené na louce. Byla to opravdu zajímavá podívaná,“ vypráví Kadlec.

Aeroklub také školí nové piloty, a to jak na motorová, tak i bezmotorová letadla. Kurz začíná čtyřměsíční teorií, po které následují hodiny létání. Do pandemie covidu fungovala i spolupráce s Jihočeskou univerzitou. Ta nabízela studentům kredity za absolvování teoretické části kurzu. Kadlec si spolupráci pochvaloval. Řada studentů se rozhodla v kurzu dále pokračovat a pilotní průkaz si pořídit.

„Také pořádáme seznamovací lety, kde se lidé mohou proletět za minimální náklady a poznat, co jim létání nabízí. Díky tomu se nám daří hledat dost klientů, aby mělo smysl kurz otevřít. Ročně k nám nastoupí deset až patnáct lidí,“ tvrdí předseda aeroklubu.

Ne všichni však kurz zdárně zvládnou. „Někdo se pro knipl (řídicí páku – pozn. autora) narodil, jiný se s tím pere. Také to stojí spoustu času, což kdekoho odradí. Lidé také často ztratí romantické představy o klidném létání nad mráčky při západu slunce. Ono to v letadle totiž dost hází a člověk od vzdušných proudů dostává jednu ránu za druhou. Některé to může i vyděsit a vzdají to kvůli strachu. Takových je ale minimum,“ konstatuje.

Kurzy za 25 až 180 tisíc

Zákon stanovuje minimální počet hodin, které musí člověk s instruktorem strávit ve vzduchu. Je to však instruktor, který určuje, zda už je pilot schopný létat sám. Rozhoduje hlavně nadání a odhodlanost zájemce. U ultralehkého letadla se dá počítat s cenou kurzu mezi 50 a 60 tisíci, u motorového pak klidně až 180 tisíc. Nejnižší náklady má létání bezmotorové. Tam se cena kurzu pohybuje okolo 25 tisíc korun.

Nyní se aeroklub připravuje na oslavu svého staletého výročí. Tu plánuje na sobotu 2. září, kdy chce na letišti v Hosíně uspořádat svůj první letecký den. Zároveň na akci představí publikaci, na které pracuje s Jihočeským muzeem a archivem. Čtenářům má pomocí fotek a doprovodných textů představit celou stoletou historii klubu.

Součástí programu bude také slavnostní odhalení pamětní desky, která připomena jména členů klubu, kteří za druhé světové války sloužili v britském letectvu. Lístky budou v prodeji od května na webu klubu a zároveň poslouží i jako sleva na zakoupení vyhlídkového letu.

Areál letiště je přístupný pro veřejnost a o víkendech v něm funguje i restaurace. „Pokud se někdo bude chtít přijet podívat na letadla nebo se o nich něco dozvědět, rádi ho tu uvítáme. Může tu strávit hezký den s celou rodinou,“ dodává Kadlec.