Vzácná Vimperská madona dostane dvojče, kopírují ji s pomocí 3D tiskárny

  16:24
Vzácná gotická socha Vimperské madony se dočká přesné kopie. Bude hlavním lákadlem v připravovaném zámeckém Muzeu Vimperska. Za pomoci moderních technologií vytvořili nyní odborníci model pro výrobu kopie.

Odborníci v uplynulých dnech odstrojili sochu z kovového roucha a sundali ji z hlavního oltáře kostela Navštívení Panny Marie ve Vimperku. Pracovali na lešení ve čtyřmetrové výšce.

Nejdřív opatrně odebrali vzorky kvůli průzkumu barevných ozdobných vrstev, celé dílo pak nasnímali mobilním 3D skenerem.

Z digitálního obrázku vznikne na 3D tiskárně model, který poslouží sochaři jako předloha pro kopii madony. Už v příští návštěvnické sezoně má být jedním z lákadel nové expozice Muzea Vimperska. Navíc v původní podobě, jak ji vytvořil neznámý středověký tvůrce typologicky odpovídající okruhu Mistra Krumlovské madony okolo let 1400 až 1410.

Fotogalerie

„Madona z Vimperka patří mezi vrcholná díla slohu takzvaných krásných madon z období pozdní gotiky. Ty byly charakteristické krásnou tváří, elegantním postojem, bohatě skládanou draperií a výrazným esovitým prohnutím těla,“ popsala kurátorka muzejní expozice Milena Hajná z českobudějovického Národního památkového ústavu.

„Za pořízením vzácné sochy zřejmě stáli tehdejší majitelé vimperského panství z rodu Kaplířů ze Sulevic, kteří měli blízko k okruhu pražského dvora krále Václava IV. Vimperská Panna Marie, která láskyplně přidržuje na levé ruce nahého Ježíška, byla v době baroka či později oděna do kovového pozlaceného roucha. To skrylo i původní elegantní siluetu gotické sochy,“ dodala Hajná.

Kurátoři nové muzejní expozice se proto rozhodli představit návštěvníkům muzea přesnou kopii vzácné gotické sochy. Vzhledem k její vysoké hodnotě a rizikové manipulaci s originálem z křehké opuky přistoupili k vytvoření modelu madony pro výrobu kopie za pomoci moderních technologií.

Památkáři si k tomu přizvali Jiřího Pece ze 3D studia, které funguje při Ateliéru sochařství profesora Michala Gabriela na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. V jedné ruce s profesionálním mobilním skenerem a ve druhé s otevřeným notebookem obcházel opatrně kolem 1,1 metru vysokého a 200 kilogramů vážícího díla na lešení téměř dvě hodiny.

„Se sochařem jsme se domluvili, že velikost kopie má být v poměru 1:1. Oskenování není tak složité, ale zpracování trvá déle. Výsledný model bude sádrový kompozit, navíc naskenuji také texturu, takže virtuální model bude barevný. Je to vlastně i digitální archivace pro budoucnost. Kdyby se se sochou něco stalo, dá se vytvořit znovu,“ popsal Pec.

Zhotovení kopie Vimperské madony památkáři svěřili restaurátorovi a sochaři Lukáši Černému z Volyně. „Uvidím, jak to půjde. Opuka je křehký materiál, předpokládám, že budu hodně dobrušovat a začišťovat,“ přemítal Černý u originálu sochy během odebírání vzorků barevných ozdobných vrstev pro zachycení přesné barevnosti kopie.

Neskrýval přitom respekt k cenné historické památce. „K takové práci se člověk dostane jednou za život. Je mi 35 let a nic takového jsem dosud nedělal,“ podotkl volyňský sochař.

Madona z Vimperka patří mezi vrcholná díla slohu takzvaných krásných madon z období pozdní gotiky.

Madona z Vimperka patří mezi vrcholná díla slohu takzvaných krásných madon z období pozdní gotiky.

Prakticky po 24 hodinách pak odborníci vrátili Vimperskou madonu už zase oděnou v kovovém rouchu zpátky do výklenku na hlavním oltáři.

„Naposledy byla vyňata v roce 2011, kdy ji vezli do Prahy na výstavu Rožmberků ke 400. výročí od úmrtí Petra Voka. Je to nejcennější věc, kterou zde máme. A jsme rádi, že bude mít i kopii v zámeckém muzeu,“ podotkla vimperská starostka Jaroslava Martanová.

Díky kopii už kurátor sbírek českobudějovického biskupství Jiří Vácha nepočítá s půjčováním originálu vzácné madony na výstavy. Cestovat bude její odolnější dvojnice ze zámku.

„Transport na výstavy je neskutečně logisticky těžkým úkolem, protože socha je z křehkého materiálu, který se může poškodit i vysycháním. Proto mnoho nabídek odmítáme, podobně jako prestižní výstavu ke Karlu IV., která byla i v Metropolitním muzeu v New Yorku. Letos ji chtěl Pražský hrad na výstavu k Václavu IV. a ze stejných obav jsme ji nezapůjčovali,“ vysvětlil Vácha. Zdůraznil, že u tohoto druhu kamene se mohou vady objevit třeba až za půl roku poté, co se dílo vrátí zpátky.