Konec frajeřin. VIP prohlídka reportérovi spočítala všechny prohřešky

Představte si, že jste jen ve spodním prádle, z hrudi vám vedou dráty k EKG, z jedné ruky trčí hadička na měření kyslíku, druhou vám v pravidelných intervalech nemilosrdně drtí tlakoměr a vy u toho šlapete na rotopedu. Vypadáte při tom jako velmi unavená chobotnice. A aby toho nebylo málo, do dveří se zrovna přicházejí podívat sestřičky odvedle.

„Je to celkem pohodička,“ raduji se naivně v prvních vteřinách, kdy se pedály točí v podstatě samy.

„Nebojte, to přejde,“ usadí mě s milým úsměvem doktorka a nekompromisně mi zvýší zátěž.

Z pohodové jízdy po rovince se rázem stává brutální výšlap do nejprudšího krpálu na staré skládačce bez přehazovačky. Začínám funět jako parní stroj. Crčí ze mě pot. „Hned tady pod vámi máme defibrilátor, kdyby něco,“ mrkne na mě povzbudivě lékařka.

Vítejte na mé misi. Rozhodl jsem se nechat si zmapovat orgány, cévy i zbytky vlastní důstojnosti a vydal se na dvoudenní maraton do labyrintu Kliniky AGEL PLUS na pražských Vinohradech. Šel jsem na vlastní kůži otestovat elitní program Prevention Pro.

Klinika AGEL PLUS funguje jako taková „all-inclusive“ zdravotní oáza pro lidi, kteří nechtějí trávit měsíce obíháním po doktorech. Zatímco běžně byste na sérii odborných vyšetření čekali dlouho a seděli ve spoustě čekáren na různých místech, tady máte všechno – od zubaře přes fyzioterapii až po magnetickou rezonanci a CT pod jednou střechou. Jejich preventivní programy pak spočívají v tom, že si vás během dvou dnů proklepne hned několik specialistů naráz. Cílem je ušetřit lidem čas a zachytit případné nemoci dřív, než propuknou naplno.

Deset odborných vyšetření v jeden den. Klinika v Praze mění pravidla hry

A moderní technologie zjevně potřebují hodně mojí krve. Berou mi osm zkumavek. „Už vám tu někdo omdlel?“ ptám se s očima upřenýma na strop. „Někdy se to stává,“ odvětí klidně upírka v bílém plášti.

Kromě ranní moči jsem musel z domova propašovat i vzorek stolice ve zkumavce. To kvůli riziku okultního krvácení. Provedou test, zda si v tlustém střevě nepěstuji rakovinu nebo hemoroidy.

Přesouvám se na sonografii břicha, štítné žlázy a krkavic. Zde se ukazuje, proč jsem den před vyšetřením musel lačnit a polykat prášky proti nadýmání. Kde je vzduch, tam totiž nejde signál sonografu. Doktorka mi přejíždí sondou po břiše a kontroluje játra, žlučník, ledviny i slinivku. „Lidi mají dneska hodně ztučnělá játra. U vás nic takového nevidím,“ hlásí.

Tepny, svaly i tuk

Sonda se přesouvá na krk. „Krásná štítná žláza. No podívejte, jak je hezky hladká,“ chválí můj orgán. Začínám si připadat jako u pultu v řeznictví. Už chybí jen dotaz: Můžu nechat o pět deka víc?

Zkoumáme krkavice. To jsou tepny, co zásobují mozek kyslíkem. „To bychom vás pak takhle otevřeli jako plechovku,“ naznačí prstem radioložka, co by se dělo, kdybych je měl ucpané, „a ty tepny vyčistili. Aby vám kousek nepronikl do mozku a nedostal jste mrtvici.“ Krkavice mám naštěstí čisté.

Agel chce novou klinikou v Praze změnit způsob, jakým přemýšlíme o zdraví

Moje ego dostává první pořádnou ránu na přístroji pro celotělovou bioimpedanci. Tahle mašina vám změří, kolik máte svalů, vody a tuku. Nejhorší je takzvaný útrobní tuk. Není vidět, obaluje orgány a potichu vás chystá na infarkt. Samozřejmě ho mám moc.

„Ale zase máte celkem dost kosterních svalů, to je super,“ snaží se lékařka mírnit mou paniku.

Následuje to, co nikdo slyšet nechce. Zakazují mi tučné, sladké, smažené, vlastně všechno dobré. Docházím k závěru, že od zítřka se jdu pást na louku.

U dermatoložky je to podobné. Když si sundám tričko, spráskne nade mnou ruce: „Tolik znamének na zádech jsem snad ještě neviděla!“ Krouží nade mnou dermatoskopem, zatímco já smutně krčím rameny. „Lidé, kteří mají víc než sto znamének, v čemž je trumfnete, jsou extrémně rizikoví. Musíte chodit dvakrát ročně na kontroly! A v létě se mazat aspoň padesátkou. Anebo byste v létě měl chodit snad v neoprenu.“

Preventivní prohlídky u žen v roce 2026. Co se mění a co je nově zdarma?

Následně mě fotí digitální dermatoskop. Člověk u toho dělá piruety jako baletka, aby přístroj zabral každý centimetr kůže a za půl roku mohl porovnat, jestli se mi na zádech nerodí melanom. V záři reflektorů se usmívám – konečně jsem hvězda, kterou někdo fotí.

Nejméně litr a půl

Na očním je to rychlé. Doktorka Miroslava Konvičková mi prohlédne oči pomocí koherentní tomografie. Vidím sice jako rys, ale přístroj nachází tři malé modravé tečky zkalení v čočce. Odborně katarakta coerulea. Zrak mi to nekazí, ale pocit, že mi v oku raší šedý zákal, mě bude asi chvíli pronásledovat.

Oční vyšetření odhalilo rozšíření povrchních spojivkových cév v rámci alergického zánětu.

Dostávám se na fyzioterapii k Magdaleně Černé. Roky zkroucené u počítače si vybírají daň a já trnu hrůzou. Už babička na mě křičela, že mám kulatá záda. Zase do prádla, zase prostocviky jako na spartakiádě. „Odsud nejčastěji lidé odcházejí s diagnózou hlavy v předsunu, přetížení krční páteře a přetížení bederní páteře,“ oznamuje Černá.

Prevence se vyplatí. Zjistěte, na co máte nárok

„Rovnou si to u mě odškrtněte,“ rezignuji. „Máte přetížené horní části trapézových svalů, lehce zvýšenou hrudní kyfózu. A taky lehkou lordózu.“ Palba latiny mě děsí, ale překlad je prostý: mám ztuhlé svaly za krkem, hrbím se a jsem moc prohnutý v kříži. Úplně jednoduše: mám vítat v klubu moderního člověka! Záda mi dávají najevo, že by to chtělo změnu. Načež mě postaví na Imoove – gumovou desku, která se začne naklánět a točit. Držím otěže, snažím se nespadnout a vypadám u toho jako zdrogovaný surfař. Verdikt zní, že přetěžuji levou nohu.

Zátěžový test, při kterém pacient šlape na speciálním nakloněném rotopedu proti postupně se zvyšujícímu odporu, je součástí ergometrického vyšetření.

To „nejlepší“ mě ale čeká na urologii. Úkol zní jasně: stoupnout si k výlevce a vymočit se do speciálního přístroje. Pro mě absolutní peklo. Trpím totiž syndromem stydlivého měchýře. Nesmějte se, má to asi sedm procent mužů. Je to psychologický blok – jakmile si k vám na veřejném WC někdo stoupne, nevymáčknete ze sebe ani kapku. Snažím se, ale výsledek je tragický.

„Takže jste vymočil jen 119 mililitrů a 60 jich zůstalo v měchýři,“ mračí se lékařka. „Já moc nepiju, dám sotva půl litru denně,“ hájím se zahanbeně. „Vody byste měl vypít nejméně litr a půl denně. Kafe jenom jedno.“ Tiše zakleju. Mám to totiž přesně obráceně.

A z krve to lékařka samozřejmě hned pozná. Mám nadbytek kyseliny močové. Důsledek dehydratace a nezdravé stravy. Pokud s tím něco neudělám, čeká mě dna nebo ledvinové kameny. Na ty už jsem jednou trpěl. Když jsem tehdy v nemocnici tloukl bolestí hlavou do zdi, přísahal jsem, že už nikdy nebudu zlehčovat ženský porod.

„Jestli máte tuhle metabolickou odchylku, tak už si musíte dávat pozor. Musíte pít a omezit uzeniny a červené maso,“ kárá mě doktorka a rovnou mi předepisuje léky.

„Ale ještě se po vymočení musím podívat, jestli ta prostata nedělá problém,“ usměje se a pak dodá vítězoslavně: „Per rektum.“

Novinky v prevenci u lékaře 2026. Největší změny čekají lidi po 40

Polije mě studený pot. Mohl bych odmítnout, ale co bych pro reportáž neudělal. Ono slavné, muži tolik obávané vyšetření, kdy vám lékař zkoumá prostatu, trvá asi 15 vteřin, není to taková hrůza, jak jsem si maloval. Moje důstojnost si sice vzala na čtvrt minuty neplacené volno, ale přežil jsem. I když jako zážitkový dárek k Vánocům bych to nikomu nekupoval.

Na konci celého toho martyria se všechny výsledky seběhnou v jednom počítači a vy usednete k lékaři na komplexní zhodnocení. Nebyl jsem sice chodící „bible diagnóz“, ale ideál zdraví také ne.

„Váš cholesterol není dobrý,“ zní verdikt. Mám ho 6,64 milimolů na litr, limit je do pěti.

Znát výšku svého krevního tlaku je klíčové. Profesorka o tom, jak zabránit nejhoršímu

Tlak v klidu 135/95 (měl by být do 130/80), při šlapání na rotopedu to vyletělo dokonce na 235/110.

„Zvyšuje vám to kardiovaskulární riziko, poškozuje vám to ledviny, zvyšuje riziko demence,“ vypočítává suše doktorka. Řešení? Omezit sůl, alkohol, víc spát, méně se stresovat. Aby toho nebylo málo, mám i extrémně nízký vitamin D.

Mobil mi začíná pípat jednou esemeskou s e-receptem za druhou. Je to oficiální. Odteď jsem pacient. Abych citoval klasickou hru Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit?: Mám prášků víc než Horníček!

Vše v jednom systému

Když z kliniky odcházím, cítím se sice trochu jako rozebrané a špatně složené lego, ale vlastně jsem rád. Jak říká ředitel kliniky Pavel Sibřina, tohle je přesně ta největší přednost tohoto preventivního programu.

„Výhodou těchto vyšetření je, že informace máte zadané v jednom systému, seběhnou se nakonec u jednoho lékaře a ten vidí všechny výsledky. Pokud byste sám navštívil třeba sedm specialistů, tak oni ani nemají čas prostudovat si ty ostatní,“ vysvětluje Sibřina.

Prevence je u rakoviny prsu nejdůležitější. Varovat může bulka i bolest hlavy

Klinika AGEL PLUS totiž funguje vlastně jako taková luxusnější krajská nemocnice, jen bez toho nekonečného čekání na chodbách a otravných nápisů „Připravte si kartu pojištěnce“ a „Neklepat“. „Standardně má praktický lékař v České republice zaregistrovaných nějakých 2 500 nebo i třeba 3 000 pacientů. My tady na klinice dbáme na to, aby jich neměl víc než 700, aby měl na pacienty čas,“ vysvětluje Sibřina s tím, že když se kapacita naplní, naberou zkrátka dalšího lékaře.

Kdybych si tyhle obíhačky chtěl zařídit sám přes klasické lékaře, trvalo by mi to podle něj zhruba tři čtvrtě roku. Různá města, různé čekárny, termíny za půl roku. Já to měl za sebou za necelých 48 hodin. Takže ano, dozvěděl jsem se, že se hrbím, nebezpečně mi tuhnou cévy a měl bych zapomenout na bůček a víc pít. Jinak skončím s ledvinovými kameny, vysokým tlakem a možná i infarktem. A zjistil jsem to včas. A to za tu chvilku ve spodním prádle rozhodně stálo.