Na plošině pár metrů nad zemí pracují tři muži. K dispozici mají jen ruční nářadí a hydraulické nůžky. Ostříhat větve stromořadí, která lemují cesty v kroměřížské Květné zahradě, je totiž ruční práce.
„Je to nesmírně pracné, protože to není možné nijak zautomatizovat. Proto jsou takto dlouhá loubí i v zahraničních zahradách k vidění jen výjimečně,“ potvrzuje vedoucí Metodického centra zahradní kultury v Kroměříži Lenka Křesadlová.
„Kdysi měli naši zahradníci naostřené šavle, kterými usekávali větvičky. A není to úplně dávná historie, pracovalo se tak ještě v 60. letech minulého století,“ vypráví.
Nejdelší loubí v Květné zahradě měří 220 metrů, dohromady jich je kolem dvou kilometrů. Z větví, které trčely, kam nemají, se dole pod stromy tvoří hromady. Patří na kompost, do zahrady se tak po čase vrátí v jiné podobě.
Při úpravě loubí není cílem dokonalý geometrický tvar, příroda si je vytvaruje podle svého. Jde ale o to, aby nosné větve, které se nahoře spojují, nebyly přetížené a nezlomily se.
„Ostříhávají se vždy po dvou letech a je to práce zhruba na měsíc,“ říká kastelán zahrady Zdeněk Novák. Jakkoliv se zdá nekonečná, trojici už zbývá jen posledních pár ježatých stromů. Za nimi se táhne úhledně tvarované stromořadí.
Zahradníci používají takzvaný hlavový střih, to znamená, že silná větev je zakončena kulatou hlavou, ze které vyrůstají nové mladé proutky. „Za den zvládneme ostříhat kolem patnácti metrů loubí. Vždy je důležité nechat nahoře na hlavě nějaké pupeny, aby na jaře táhly mízu,“ vysvětlil zahradník Pavel Skoupil.
Některé stromy mohou v zahradě růst od jejího založení
V zelených stěnách, které cesty v Květné zahradě lemují, převažují habry. „Zároveň tam už v 18. století dosazovali javor babyku a lípu, tím jsme unikátní,“ vypráví Křesadlová. „Tehdy ještě nebyly školky, kde by se vypěstovaly stromky, takže se dosadilo to, co vykopali v lese,“ dodává.
Nejstarší z habrů mohou, podle mínění odborníků, pamatovat založení zahrady biskupem Karlem II. z Lichtenštejna a Kastelkornu ve druhé polovině 17. století. Vytipovali jich několik. Protože se ale loubí kontinuálně udržuje a dosazuje, je v něm celá řada historicky cenných stromů.
„Nikdy se neměnilo kompletně, takže jsou tam jedinci různých generací. Nejmenší lípy, které jsme vyndávali při obnově, měly okolo sto dvaceti let,“ říká Křesadlová.
V prvním roce po ořezu je loubí řidší a prochází jím tedy více slunečních paprsků. Druhý rok už ale poskytuje dokonalý stín. Loubí i stěny plní v zahradě zásadní funkci. Nejenže ji rozdělují, ale umožňují návštěvníkům procházet se ve stínu v kteroukoliv denní dobu.
Květná zahrada zůstává v rukách státu
Květná zahrada patří do trojice kroměřížských památek, zapsaných na seznamu Unesco. Arcibiskupský zámek a k němu připojenou Podzámeckou zahradu stát vrátil prostřednictvím církevních restitucí olomouckému arcibiskupství v roce 2015.
Květnou zahradu však nevydal. Krok odůvodnil mimo jiné tím, že jsou v ní novostavby a není prokázaná funkční provázanost se zámkem. Tedy, že může fungovat nezávisle na něm.
To ostatně potvrdilo i několik rozhodnutí soudů. Církev je ale jiného názoru a spor nyní dospěl až k podání ústavní stížnosti. V rámci tuzemského soudního systému je to poslední možnost.
„ Chceme využít všech možností, abychom opravdu měli jistotu, že jsme udělali vše, co bylo v našich silách a abychom dostáli své úloze dobrého hospodáře,“ uvedl mluvčí arcibiskupství Jiří Gračka. „Za staletý majetek olomouckých biskupů cítíme odpovědnost,“ dodal.