„Ten poslední režíroval Nikita Michalkov a musím říct, že je to opravdu velká filmařská osobnost,“ prozradil Masník v rozhovoru pro MF DNES.
Polovinu profesní kariéry se věnoval klasickým filmovým trikům na Barrandově, druhou polovinu digitálním efektům v české firmě Universal Production Partners (UPP).
Jaký jste v poslední době viděl hezký vizuální nebo trikový film?
Třeba Blade Runner 2049, to je pro mě velice výtvarně i trikově zajímavý film, na kterém pracovala i naše firma. Podobné jsou snímky Chrise Nolana, který se do nich také snaží vtáhnout realitu, používá reálné prvky, triky dělá tak, že vznikají přes kameru, ne přes počítač. To je směr, který se mi líbí. Po vizuální stránce mám rád i Nabarvené ptáče nebo film Gravitace. Ale co se týče nových trikových velkofilmů, ty jsou v poslední době až příliš přehlcené triky, které se úmyslně cpou do popředí.
Oscarový režisér Nolan vysvětloval, že točí své filmy tak, aby ani za deset let nezestárly. Souhlasíte s tím?
Úplně. Filmy Karla Zemana mají také dotek s realitou, nejsou úplně stylizované a přetrvávají. Pro diváka je to příjemnější. Mně se strašně líbí, když je z filmu cítit člověčina. Většina současných efektů je dělána digitálně, někdy až sterilně čistě. Já spíše hledám ve filmech realitu, příběh.
Ale třeba kdyby měl Zeman k dispozici dnešní techniku, byly by jeho filmy dokonalejší, ne?
Ptal jsem se některých lidí, jestli jim ve Vynálezu zkázy vadily nějaké technické nepřesnosti. Občas se proti sobě třeba pohybují vrstvy filmu, něco tam zabliká. A není to tím, že by to Zeman neuměl, ale protože tehdejší technika některé věci nedokázala. A lidé mi potvrdili, že si toho buď nevšimli, nebo to nepovažovali za chybu, ale za důkaz tvůrčí práce. A hlavně je zajímal děj. Což je, bohužel, u dnešních filmů trochu jinak.
Jak?
Lidé často chválí efekty, ale nevědí, o čem film vlastně byl. Dříve to bylo tak, že člověk šel na film a efekty jen pomáhaly děj vyprávět. Byl to příběh. Pořád považuji filmy za způsob vyprávění příběhu, nejen za vizuální atrakci, kde se boří města a létají rakety. Současný divák je tím moc přesycený, děti vidí všude reklamy, počítačové hry, což jsou pořád nějaké efekty. Návrat k vyprávění příběhu, který může sdělit emoce, to považuji za film.
Změnila se, co se týče efektů, česká pohádka?
Neřekl bych. Víte, množství triků při tvorbě filmu je vázané i na peníze a v naší republice nejsou rozpočty vysoké. Ale hlavní důvod je ten, že nám jsou pohádky bez výrazných efektů bližší. Festival zahajovala pohádka Největší dar, která je typicky česká, a mnoho diváků si určitě řekne, že tam není jediný trik. Přitom jsme tam dělali nenápadné drobnůstky, které ale jen pomáhají vyprávět děj.
I Zemanovy filmy jsou ale velmi trikové, ne?
Ano, ale to bylo tím, že byly hodně založené na výtvarné stránce. Karel Zeman byl geniální, spojovala se v něm osobnost výtvarníka, kameramana, technika a byl schopný celý film obléct do jednotného výtvarného kabátu. I to je jeden z důvodů, proč jeho filmy fungují dodnes a mají světově obrovský ohlas. Mají typický rukopis, ale přitom nejsou stejné. Marvelovky jsou pořád prakticky stejné, naopak Zeman má každý film originální. Některý je černobílý jako rytina, jiný barevný, Cesta do pravěku byla pseudorealistická, každý má jiný výtvarný rámec, je osobitý. Triků je tam hrozně moc, ale nehrají si na efekt, jen pomáhají dotvořit prostředí.
Od té doby se ale práce trikařů změnila, je to tak?
Moc. Do určité doby byla známá jména trikových specialistů. Letos má sté výročí narození americký filmový animátor Ray Harryhausen, známí jsou i otec a syn Ellenshawové nebo Stan Winston. Dnes, když se uděluje filmová cena, tak ji dostává buď studio, které na tom pracovalo, nebo supervizor, který práci řídil. U náročných trikových velkofilmů se práce ještě dělí mezi několik studií. Dříve například umělo jen pár lidí v republice nebo ve střední Evropě dělat tzv. dokreslovačky, kdy se na sklo domalovalo něco, co ve filmu nahradilo reálnou dekoraci. To jsme dělali v republice tři a jezdili jsme s tím i do zahraničí. Dnes skoro každý, kdo pracuje s Photoshopem, je schopný udělat i věrohodnější výsledek. To, co bylo dříve výsadou pár specialistů, kteří měli za sebou studia a zkušenosti, teď technologie umožnila každému.
Potřebuje být trikový specialista kreativní?
Výsledek dokáže udělat kdokoliv. Ale pokud nebude mít tvůrčí náboj, bude to velmi znatelné. Kvalitní počítač a program nestačí. Když člověk nad počítačem vyhraje, když si troufne věci udělat jinak, tak to pak dává smysl. Což je případ Nolana.
Ale vaše studio pracovalo i na filmech, jako byl Hořící keř nebo Milada. I tam byly potřeba triky?
U historických filmů, které jsou umístěné do doby, která už není, byly potřeba vždycky. Třeba film Milada by se bez triků i obešel, ale bylo by to náročnější na scénickou přípravu, na architekta, a v konečném důsledku mu triky pomohly. Třeba na náměstí, kde se točilo, jsou některé současné prvky, které by se musely odstranit, vracet zpět, bylo by to drahé, tak jsme je počítačově vyretušovali. Zásadní scéna Hořícího keře by se naopak bez triku neobešla. Aby tomu divák uvěřil, potřebovali jsme, aby viděl tehdejší Václavské náměstí, kde se Jan Palach upálil. Triky byly nutné a celá úvodní scéna je triková.
Existuje zlomový trikový film?
Nemyslím si, všechno vznikalo postupně. První cílený filmový trik vznikl v roce 1895 v kratičkém snímku zachycujícím popravu Marie Stuartovny. Za otce filmového triku je považován francouzský režisér Georges Mélies, přičemž řada jeho triků je používána dodnes. Jeho Cesta na Měsíc je učebnicí filmových triků, podobně jako Zemanovy filmy. Kdysi se jako o zlomovém filmu mluvilo o Avatarovi, protože byl z velké části založený na 3D postavách i počítačově upraveném prostředí a byl natočený stereoskopicky, tedy jako trojrozměrný. A krátce se říkalo, že takto se budou točit už všechny filmy. Ale já si to nemyslím a také se to nepotvrdilo. Osobně bych řekl, že přelomem byla velká digitální revoluce na přelomu tisíciletí. Tehdy se změnilo všechno.
K lepšímu?
Nová technologie umožnila vytvořit spoustu věcí, které dříve nešly, nejsme tolik limitovaní, výsledky jsou mnohonásobně věrohodnější. Umíme digitálně nahradit herce, umíme naskenovat jeho tvář, omladit ho, nechat zestárnout, dokážeme počítačově doplnit inteligentně se chovající komparz, vytvořit výbuchy, požáry, dokreslit letadlo, které není k poznání od reálného. Klasické filmové triky jsem dělal na Barrandově 21 let, teď dělám digitální efekty 23 let v UPP. A je pravda, že triky se používají i v úplně normálních filmech.
Třeba v Účastnících zájezdu?
Tam autobus jede v horách, které tam při natáčení nebyly a bylo potřeba je dodělat. Takových filmů je víc. Známí mi pak říkají, že jsem se tedy moc nenadřel, a já jim děkuji, protože to je pochvala. Některé triky musejí být neviditelné a my potřebujeme, aby si jich nikdo nevšiml.
Jak bude film podle vás vypadat za deset let?
Toho se trochu bojím. Teď se ve všech oborech dere ven umělá inteligence. Dojalo mne, když nějaká počítačová firma udělala program, kdy si člověk nafotí svou fotku, pak si najde významného fotografa, podle kterého ji chce upravit, zadá třeba jméno českého fotografa Josefa Sudka a počítač podle jeho stylu focení fotku upraví. Možná si v budoucnu budeme sami dělat filmy podle Spielberga. To jsou věci, které mne rozčilují a jsou z mého pohledu špatně. Trochu mne to straší, protože se vytrácí tvůrčí činnost. Možná to divák nepozná, ale pro tvůrce to bude velká škoda.