„Měl to být profesionální videoklip, ve kterém tančíme. A protože doma to jde těžko, hledala jsem nějaký větší prostor,“ vysvětluje studentka. Šestnáctiletá dívka je v pátém ročníku konzervatoře, což odpovídá prvnímu ročníku střední školy. Tančí odmalička.
„Začínala jsem v kroměřížské zušce. Moje starší sestra chodila na tanec a já chtěla být jako ona,“ usmívá se při vzpomínce na úplné začátky.
Když s nápadem tančit v muzeu oslovila jeho ředitelku, setkala se s pochopením.
„Moc se mi ta myšlenka líbila, její tanec a fotografie Petra Zatloukala spolu pěkně ladí. Pro návštěvníky, kteří se podívají na náš Facebook je to zpestření,“ pochválila ředitelka muzea Martina Miláčková.
O výstavní exponáty strach neměla. „To ne, fotografie visí na zdi, nehrozilo, že by je mohla při tanci poškodit,“ podotkla ředitelka.
Choreografii měla tanečnice danou. Obsahovala to, co se učili během online hodin. „Prostor, ve kterém budeme tančit, nebo třeba kostým, to už záleželo na nás,“ líčí Hašpicová.
Muzeum viděla trochu jinýma očima než běžný návštěvník. A nejen proto, že bylo prázdné a celé jen pro ni. Všímala si vystavených exponátů, ale taky vzdálenosti mezi nimi, velikosti sálů nebo toho, jaký povrch má podlaha.
Choreografii si rozdělila na části. „Tančila jsem hlavně v sále s portréty, pro jistotu několikrát. Pak v dalších místnostech. Ne všechno se povedlo napoprvé, někdy jsem udělala chybu, jindy jsem se třeba dostala ze záběru,“ popisuje.
Přesto jí akce nezabrala víc než dvě hodiny. Materiálu si odnesla mnohem víc, než k odevzdání potřebovala. Součástí úkolu ale byl i střih a tvorba samotného klipu.
Rodačku z Kroměříže v budoucnu čeká dráha profesionální tanečnice. Uplatnění může najít na divadelní scéně, ve filmu, nebo se třeba vrátí do základní umělecké školy. Už jako pedagog.