Ten kdysi nosili jen církevní hodnostáři, později i bohatší sedláci a nakonec se stal součástí lidových krojů. Ornát pořád patří mezi látky používané výjimečně na nejslavnostnější příležitosti.
Hedvábná tkanina protkávaná stříbrnými nebo zlatými nitěmi a barevnými květinovými vzory ale byla dlouhou dobu nedostatkovým zbožím. Teď se jeho výroba znovu rozjela v Rýmařově.
„Po padesáti šedesáti letech se ornát zase vrací a švadlenky z něj mohou šít nové fěrtůšky (přední sukně) nebo kordulky (vestičky). Dosud ho mohly na starých krojích, které se v rodinách dědí, jen obnovovat,“ poukázala etnografka Slováckého muzea v Uherském Hradišti Marta Kondrová.
„Jsme rádi, že jde o českou výrobu a že vzniká replika kdysi používané textilie,“ dodala.
Na slováckých krojích je rozšířený brokát v mnoha různých barevných odstínech. Používá se hlavně na sukně, někde i na krátké vestičky. Zákazníci, kteří kroje rádi oblékají a starají se o ně jako o rodinné dědictví, ale stále hledají možnosti, jak se odlišit. Nejen mezi regiony, ale i v jedné obci.
Proto si chtějí vybírat mezi novými barevnými odstíny a vzory látek. Českých výrobců je ale jen pár a vzorníky jsou omezené.
OrnátSvrchní liturgické roucho, které hlavně římskokatoličtí kněží nosí jako oděv při mších. Už z 16. století známe kratší těžké ornáty s vytkávanými kovovými zlatými a stříbrnými nitěmi. Odtud se ornát jako pojmenování honosné tkaniny dostal do lidového prostředí. Věřícím, obyčejným lidem na vesnicích, se tato honosná látka náramně líbila a ženy ji především pro své dcery začaly shánět hlavně na obřadní krojové součástky. Využíval se například na svatební přední sukně a vestičky (kordulky) nevěst. Zdroj: odborné poznatky etnografky Romany Habartové |
Z luxusnějšího typu brokátu, tedy ornátu, se součásti krojů začaly poprvé šít až ke konci 19. století a ve větším se rozšířil až ve 20. a 30. letech minulého století, kdy se začal vyrábět v továrnách. I tak byl cenově pro většinu lidí nedostupný. Více se k němu ženy dostaly až po druhé světové válce a v 70. letech.
„Tehdy si ho velmi oblíbily maminky a babičky děvčat, které zastávaly pozici stárek či stárkyň v hodové tradici. A tento názor převládá dodnes,“ upřesnila vedoucí krajského odboru kultury a památkové péče Romana Habartová.
Pak se ale krojový ornát na několik desetiletí zase přestal v továrnách vyrábět. A že by si ho švadlenky vytvořily doma, nebylo možné.
„Výroba brokátů je velmi drahá, technologicky náročná a rozhodně to není ruční práce. Je k tomu potřeba strojové vybavení, a to si lidé na vesnicích nemohli dovolit,“ upozornila Habartová. „Podle dostupných informací po roce 1948 není na Slovácku známý žádný textilní podnik, který by brokát vyráběl.“
Obnovení jeho strojové výroby proto folkloristé velmi vítají. „I dnes chtějí ženy nové fěrtůšky a vybírají si látku tak, aby ji neměly stejnou,“ poukázala Kondrová. „Nové ornáty trh určitě oživí.“
Firma Hedva Český Brokát z Rýmařova jde cestou replik a inspiruje se dobovými fotografiemi nebo dochovanými částmi krojů. Látky z 50. let minulého století pro tyto účely zapůjčilo i Slovácké muzeum.
„Trh něco takového postrádá a cítili jsme, že zákazníci by za to byli rádi. Proto teď zkoumáme staré vzory, jejich strukturu a barevnost. A vidíme, že co vesnice, to jiný styl. Modrá na Chodsku není totéž, co modrá na Slovácku,“ vysvětlil jednatel firmy Vít Komárek. „Chceme do folkloru vrátit původní vzory, nebo je alespoň napodobit.“
Osm barev na jednom vzoru
Společnost už vytvořila a dodala na trh první repliku nazvanou Zlatohlav. Smetanově zbarvená tkanina protkaná zlatým a stříbrným vláknem je posetá vetkanými květy červených a modrých růží a jiřin.
BrokátNázev brokát pochází z italského slova broccare – vyšívat. Vzory na tkanině však vznikají při vlastním tkaní. Brokát se tká atlasovou vazbou, což mu dodává hladký povrch a lesk, který je zesilován volbou materiálu. Ke tkaní se tradičně používalo hedvábí a často se pro větší lesk a slavnostnost materiálu přidávaly kovové nitě. Jeho významnou úlohu a noblesní vyznění potvrzuje i jeho použití k výrobě slavnostních oděvů či luxusního textilu v interiérech architektury nebo ceremoniálních textilií. Zdroj: odborné poznatky etnografky Romany Habartové |
„Je opravdu krásný a je o něj velký zájem, přitakala Jarmila Matyášová, která v Uherském Brodě šije kroje a prodává krojové látky. „Dřív takový ornát k sehnání nebyl. Používá se třeba u krojů stárků při hodových slavnostech.“
Rýmařovská firma chce tyto luxusní krojové textilie do obchodů znovu dodávat. Jde přitom o technicky složitou výrobu náročnou na znalosti a zkušenosti designéra i odborníka u tkacího stroje.
Kvalifikované pracovníky firma má a před dvěma lety pořídila také potřebný žakárský stroj. Umožňuje totiž dělat jeden obraz v celé šíři látky a použít při tom až osm barev.
„Jde opravdu o luxusní výrobek se složitou žakárskou vazbou, která se provazuje tak, že vytváří dojem dvou vrstev tkaniny, mezi nimiž vzniká prostor – dutina. Ve vzoru je použito osm barev a každá nitka se tak musí objevit na tom správném místě a pak se zase schovat do spodní vrstvy,“ popisují odborníci.
Ornáty chce firma vyrábět v různých barevných škálách a časem nabídne i další vzory inspirované lidovými kroji.
