Příběh tehdy dvacetiletého kluka ze Štítné nad Vláří pak vyprávěla jeho známá své kamarádce v práci, ve zlínském Svitu.
„Maminka ho chtěla poznat, podpořit ho. Vždycky v sobě měla touhu pomáhat,“ vypráví syn.
Setkání to bylo osudové a o tři roky později se z Vojtěcha a Marie stali manželé.
„Táta si svůj handicap nikdy nepřipouštěl. Celý život pracoval, jen chodil o berlích. Invalidní vozík začal používat až v šedesáti letech,“ vzpomíná Leoš.
Pavlůskovi mají dvě děti. Když ty vzpomínají na dětství, vyprávějí o tom, jak je táta, bez ohledu na berle, naučil plavat, lyžovat i bruslit. Nebyl pro něj problém přeházet hromadu štěrku nebo vylézt na židle a vyměnit žárovky.
Jestliže zprvu pečovala Marie o Vojtěcha, na stáří se role otočily. Dnes jsou oba klienty domova pro seniory ve Zlíně na Burešově.
I když zařízení není uzpůsobené pro manželské páry, dokázalo, že při dobré vůli se situace řešit dá. Protože jim jejich zdravotní stav nedovoluje, aby žili ve společném pokoji, mají alespoň ložnice na jednom patře. Během dne tak tráví čas společně.