„Vystavené tisky nasvěcujeme jen tlumeným světlem a teplotu udržujeme v jinak neklimatizovaných prostorách do pětadvaceti stupňů,“ řekla kurátorka expozice Ivana Spitzer Ostřanská. Muzeum regionu Valašsko je vystaví pouze do konce prázdnin.

Poté se vrátí do depozitářů, kde jsou požadavky na ochranu více než pět set let starých prvotisků velmi přísné. Musí se udržovat teplota mezi 14 až 18 stupni Celsia, maximální vlhkost do 55 procent a tma.

Vzácným knihám vždy po týdnu obracejí stránky, aby snížili riziko poškození (srpen 2022)

Už samotný název výstavy Unikáty ze sbírek starých tisků přesně vystihuje význam exponátů. Každý je historickým skvostem a tím největším je Bible pražská, vůbec první kompletní česká tištěná bible.

„Dalšími vzácnými prvotisky jsou Bible kutnohorská z roku 1489 a Nový zákon vytvořený na přelomu let 1497 a 1498, jehož se na světě dochovalo pouze osm kusů,“ popsala Spitzer Ostřanská.

Vystavený Nový zákon patří k nejvíce zachovalým a obsahuje několik jinde neuváděných přípisků. Zajímavostí je i péče muzejníků o vystavené exponáty. „U rozevřených knih vždy po týdnu otáčíme stránky, což snižuje riziko jejich osvícení a také ulevuje hřbetům a vazbám knih. Neustálé otevření jim zkrátka vůbec nesvědčí,“ vysvětlila kurátorka.

Výstava nabízí i další zajímavosti, například Benátskou bibli z roku 1506, Třanovského tisky, výběr z kramářských písní či fragmenty glagolského rukopisu. Pro milovníky historie je připravena k zakoupení kniha někdejší kurátorky muzea Jiřiny Fabiánové Příběh české bible.

Věhlas sbírek, jež schraňují ve Valašském Meziříčí, už překročil hranice státu. Do muzea pravidelně míří badatelé ze zahraničí. „Riziko poškození je u více než půl tisíciletí starých tisků velmi vysoké a stěhovat je v rámci výstav jinam, to by bylo obrovské riziko. Takže kdo se s nimi chce seznámit, musí do Valašského Meziříčí,“ sdělila Spitzer Ostřanská.

A jak se významné knihy na Valašsko dostaly? Muzeum vzniklo v roce 1884 a členy tehdejší Musejní společnosti byli místní učenci, pedagogové, právníci, kněží a národopisní pracovníci. Ti odkupovali či získávali různé předměty včetně knih od obyčejných lidí.

„Věřící nezřídka spoustu dnes velmi vzácných písemností věnovali muzeu darem. V případě biblí se ty nejstarší svazky dostaly do sbírek třeba i výměnou za aktuální, už novodobé publikace,“ dodala Spitzer Ostřanská.