Když loni v únoru v prostorách Baťova institutu otevírali výstavu Příběh železa, její autoři si od ní hodně slibovali. Pracovaly na ní tři kurátorky, které vytvořily atraktivní prostředí se spoustou archeologických perliček, ukázkou tavby železa i modelem dolu.
Většina návštěvníků však jejich snahu nemohla pořádně ocenit. „Po otevření byla výstava přístupná jen několik týdnů,“ připomněla Silvie Lečíková z Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně, že koronavirus uzavřel muzea už loni v březnu.
Přestože pak ve Zlíně expozici přestavěli a prodloužili její termín, na podzim přišlo další uzavření.
„Pár dní v prosinci už nic nezachránilo, a tak projekt, od nějž jsme si hodně slibovali, hlavně pokud jde o návštěvy školních skupin, smutně skončil 10. ledna 2021,“ uvedla Lečíková.
Celý příběh jen dokresluje, v jak nepříjemné situaci se pracovníci muzeí nacházejí. Kvůli vládním opatřením jsou totiž tyto instituce už řadu měsíců zavřené a není jasné, kdy se to změní. A pokud muzea chtějí mít nachystaný program, musejí počítat s tím, že jejich práce může přijít vniveč.
„S výstavami je problém. Plán, který jsme na letošní rok měli, bude z poloviny úplně jiný,“ přiblížila ředitelka Muzea Kroměřížska Martina Miláčková.
Tam mají od října nainstalovanou výstavu Mák, kterou dosud vidělo pouhých 37 lidí v době, kdy se před Vánoci na chvilku otevřelo.
Automaticky prodlužovat expozice vždy nelze
„Pokusím se udělat maximum, abychom ji prodloužili do konce roku. Máme udělané krásné edukační programy, ale potřebujeme, aby k nám směly školy. Obávám se, že to půjde nejdřív od podzimu,“ posteskla si ředitelka. Podle ní ale nelze automaticky všechny výstavy prodlužovat.
„Není to tak, že si řekneme a jen posuneme termín. Musíme komunikovat s vypůjčovateli, jestli nám exponáty nechají. I oni jsou ze situace špatní,“ popsala Miláčková.
V Kroměříži zatím alespoň připravili program o jarní přírodě, který mohou lidé navštívit v lese v lokalitě Barbořina. V muzeu doufají, že se opatření uvolní alespoň během léta.
„Na prázdniny plánujeme slavnostní otevření expozice Poklady staré půdy, která bude zaměřená na všechny věkové kategorie, měla by být hodně zážitková, dost si od ní slibujeme,“ zmínila ředitelka.
Muzeu regionu Valašsko už na většinu výstav vypršely výpůjční smlouvy a v programu jim v posledních týdnech zůstávala jediná expozice Ve stínu pípy, která popisuje historii valašských hostinců. Několikrát prodlužovaná výstava však figurovala v plánech muzea pouze do 18. dubna a lidé už si ji mohou prohlédnout jen ve videospotu na webu.
„Stále čekáme, co se stane. Nemáme vytištěné plakáty, neděláme propagaci v rádiích, komunikujeme jen přes web a Facebook,“ řekl zástupce ředitele muzea Lukáš Spitzer.
Podle něj mívalo muzeum souběžně většinou pět výstav, letos počet omezili. Aktuálně jsou připravené dvě nové výstavy. „Rozhodli jsme se je ale ohlásit až v momentě, kdy nám vláda umožní otevřít. Připraveni jsme, takže jakmile to půjde, otevřeme v plné palbě,“ ujistil Spitzer.
Online prostředí osobní návštěvu nenahradí
Naopak prezentovat výstavu Tajný život plyšových medvídků o oblíbených dětských hračkách se rozhodli ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti. Ta je už hotová a kurátoři doufají, že ji lidé uvidí co nejdřív.
„Poprosil bych tedy sledovat naše webové nebo facebookové stránky, kde se dozvíte aktuální informace a také naleznete připravená videa,“ uvedl mluvčí muzea Pavel Princ.
Právě online prostředí je kromě venkovních výstav jednou z mála cest, jak se mohou instituce veřejně prezentovat. Na sociálních sítích i webech najdou lidé prezentace, prohlídky, spoty a například i připravené online i venkovní hry. Návštěvníci se tak mohou zabavit a přitom zůstávají v kontaktu s muzeem.
Podle Lukáše Spitzera ze vsetínského muzea je to sice důležitý kanál, ale považuje jej spíše za doplňkovou aktivitu. „Víme totiž, že návštěvnost virtuálních projektů na webu pak může zasahovat do návštěvnosti muzea – lidé si navyknou prohlížet výstavy přes počítač, ale my je stále potřebujeme dostat fyzicky k nám do muzea,“ upozornil.
Ředitelé zároveň zdůrazňují, že i v době pandemie je v muzeu dostatek práce. „Pořádání výstav je jen pomyslnou špičkou ledovce práce muzea,“ poznamenal ředitel zlínského muzea Pavel Hrubec.
„Je to práce nejvíce viditelná a oceňovaná, ale abychom mohli výstavní projekty vůbec realizovat, je třeba odvést mnohonásobně více práce na sběru předmětů, jejich evidenci, ošetření a náležité inventarizaci,“ řekl Hrubec.