Po hladině dnes plují lodě, po březích jezdí cyklisté a v okolí se rozprostírají městské zástavby. Okolí řeky Moravy však v minulosti nabízelo naprosto odlišné obrázky. Dnes už si tu málokdo dovede představit rozlehlé husté lesy, lovce mamutů či první zemědělce, kteří primitivními nástroji obdělávali malá políčka.
K těmto výjevům se nyní vrací výstava Náhrdelník času, kterou připravilo Muzeum Kroměřížska. Návštěvníkům originálním způsobem ukazuje pomocí jednotlivých etap, jak se zdejší příroda měnila od paleolitu až po raný středověk.
 |
„V každém období měl člověk na přírodu vliv, v každém období do ní nějak zasahoval a pozměňoval ji,“ vysvětluje Martina Václaviková, přírodovědkyně a spoluautorka výstavy.
„Snažili jsme se jednotlivá období interakce člověka s přírodou vystihnout jednotlivými symboly a ty jsme navlékli na pomyslný náhrdelník,“ přibližuje. V jednotlivých sekcích si tak návštěvníci průřezově prohlédnou, jak fungovali první lovci, jak člověk dokázal využít rostliny, která zvířata si domestikoval nebo jak vyráběl první nástroje či šperky.
Nití náhrdelníku je právě řeka Morava, život v jejím okolí byl totiž do velké míry specifický. „Už jen proto, že tu vedla významná migrační trasa pro člověka i zvířata. Už od nejstarších dob vznikala lidská sídla podél řeky, kvůli nezbytnosti využití vody,“ popisuje Václaviková s tím, že zásadní vliv na počínání člověka i proměnu krajiny měly také klimatické podmínky.
Klasický mýtus mamuta v jámě
V této souvislosti upozorňuje na některé tradiční mýty, například na fakt, že v období paleolitu lovili lidé mamuty do hlubokých vyhloubených jam.
„V té době byla země natolik promrzlá, že by se jim sotva povedlo takovou past vyhloubit. Pravděpodobnější je, že zvíře nahnali k nějakému přírodnímu srázu, aby spadlo dolů. Nejspíš si také vybírali slabší kusy a mláďata.“
Zároveň připomíná, že v tomto nejstarším období byl vliv člověka na zdejší přírodu nejmenší. „Lidé si brali jen to, co potřebovali, nestavěli trvalá sídla, nevytvářeli zásoby ani odpad. I ze zmiňovaného mamuta zpracovali úplně vše, včetně kostí a kožešiny.“
V dalších obdobích se však příroda v blízkosti Moravy mění mnohem výrazněji. Už v době okolo 5 tisíc let před naším letopočtem došlo k velkému populačnímu nárůstu a masivnímu odlesnění zdejší krajiny, což vedlo k rozvoji zemědělství a vzniku prvních ekosystémů polí a pastvin.
„Ukazujeme, jak lidé dokázali využít jednotlivé přírodniny, jako jsou kámen, dřevo nebo rostliny. Šlechtění rostlin a domestikace zvířat byly jedny z nejdůležitějších mezníků ve vývoji lidstva,“ uvedla kurátorka.
Prvním domestikovaným zvířetem byl vlk
Právě soužití člověka se zvířaty tvoří zajímavou kapitolu expozice. Odborníci se shodují, že prvním domestikovaným zvířetem byl vlk.
„Nevíme přesně, jakým způsobem k tomu došlo. Zdali šelma přišla k lidskému ohni, nebo si člověk vzal jeho mládě a to vychovával,“ zamýšlí se Václaviková. Vlci i další velké šelmy přitom dnes už kvůli velkým zásahům člověka součástí krajiny v povodí Moravy nejsou.
„Paradoxně tu na výstavě máme vypreparovaného vlka, který je historickým zástřelem z okolí Kroměříže z roku 1981. Možná jde o jedince, který se sem odněkud zaběhl.“
K vidění jsou i další zajímavosti – bronzový depot, lebka jeskynního medvěda, stolička mamuta nalezená v hulínské štěrkovně a další archeologické nálezy z jižní, jihozápadní a střední Moravy.
Opomenuto není ani rybářství, které k řece Moravě neodmyslitelně patří. Už stovky let zdejší obyvatelé z řeky tahali kapry, plotice či líny. Staré nálezy síťovacích jehel svědčí o schopnosti výroby sítí, pro rybolov se však používaly i ostě, což byly vidlice se zpětnými háčky, primitivní udice či prohlubně vyhloubené v bahnitém terénu řeky.
Expozice je v prostorách kroměřížského muzea přístupná až do 15. května. Součástí jsou i doprovodné aktivity, jako možnost vyrobit si staré šperky, postavit model dobového obydlí či vyzkoušet si práci se zrnotěrkou.