Také Zlínský kraj má své jeskyně, netopýři v nich nocují i zimují

  9:16
Lidé většinou ani netuší, že ve Zlínském kraji se nacházejí puklinové jeskyně, které se vyvinuly v nekrasových horninách. Z těchto důvodů jim chybí krasová výzdoba a jsou nazývány pseudokrasovými jeskyněmi, ale stejně jako klasické jeskyně poskytují útočiště pro řadu pozoruhodných tvorů. Jejich tajemství popisuje zoolog Dušan Trávníček.

Dušan Trávníček je zoologem Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

Když se vydal do puklinové jeskyně nedaleko hradu Lukova, šel téměř na jistotu. Věděl, že v ní narazí na metu temnostní. Tento pavouk totiž rád žije mimo jiné právě v těchto prostorách.

„Bývá jich tam opravdu hodně. Zajímavé je, že samička hlídá zavěšený kokon ve tvaru hrušky s 300 až 400 vajíčky až do vylíhnutí mláďat. Těchto váčků je tam spousta,“ říká zoolog Dušan Trávníček z Muzea jihovýchodní Moravy.

Puklinové jeskyně nechybí například v Hostýnských vrších nebo v Chřibech.

„Podzemní prostory se v našem regionu nejčastěji vytvářejí v pískovcích. Na jihovýchodní Moravě šlapeme po vrstvách pískovců, které se ukládaly na dnech někdejších třetihorních moří. Tyto pískovce patří k magurskému flyšovému příkrovu Západních Karpat, a tak puklinové jeskyně najdeme i v okolí Zlína,“ připomíná Trávníček.

Ve zlínském Muzeu jihovýchodní Moravy připravil výstavu nazvanou Život ve věčné tmě pojednávající o životě v jeskyních a o lidech, kteří je zkoumají. Přístupná je do neděle.

Na mysli má zmíněnou jeskyni nedaleko hradu Lukova. „Vstup do ní je malý a úzký, sotva se do ní protáhnu. Do puklinových jeskyní se vstup musí často hledat. Není to tak, že by k nim vedly nějaké ukazatele,“ upozorňuje.

V Chřibech je známý skalní pískovcový útvar a jeskyně Budačina, drobnou puklinovou jeskyni je možné najít také v přírodní rezervaci Ocásek a v Hostýnských vrších se jedná o kopec Smrdutá, kde pseudokrasovou jeskyni zmiňuje i panel naučné stezky. Je to zatím nejdelší známá sluj celých Hostýnských vrchů.

„Pokud s sebou máte vhodné vybavení – baterku, oblečení, můžete ji celou prolézt. Musíte se ale plazit, není vysoká. Je dlouhá zhruba padesát metrů. Je do ní na jedné straně vchod a z boku východ, který leží o několik metrů níže,“ popisuje.

Zvířata se musela adaptovat

Jeskyně je i významným nocovištěm několika druhů netopýrů, což je další velká skupina živočichů kromě pavouků a brouků, která se v těchto prostorách zdržuje.

„Pukliny mohou netopýrům sloužit jen jako běžný úkryt nebo je využívají jako zimoviště. Právě v zimě nesmí být rušeni. Když je vyrušíte, narušíte jejich hibernaci, kdy mají zpomalený metabolismus, aby přežili zimu,“ líčí Trávníček.

„Metabolismus se jim zvýší, což pro ně znamená ztrátu energie, ubude jim ze zásob, které pak mohou scházet, což může v krajním případě vést až k jejich uhynutí,“ dodává.

Všechny druhy netopýrů na území Česka jsou chráněné. Proto by lidé měli být obezřetní, když se do nějaké jeskyně vydají.

Zvířata, která žijí pouze v jeskyních, se musela adaptovat na tyto prostory, jsou přizpůsobená životu v místech, kam nesvítí slunce.

„Oči jsou pro ně zbytečné, ve tmě by stejně nic neviděli. Důležité jsou pro ně jiné smysly, zejména hmat, proto se jim prodlužují končetiny, na těle mají spoustu smyslových brv, významným smyslem je i chuť. Nemusejí se chránit před UV zářením, tak ztrácejí pigmentaci. Brouci žijící v jeskyních jsou světlí, okroví,“ uvádí Trávníček.

Neplatí to však bezvýhradně. Například zmiňovaná meta, která žije i v temných, vlhkých sklepech nebo v hromadách kamenné suti, úplně slepá není.

Sluneční paprsky dopadají jen do vstupu jeskyní, kde díky tomu mohou být zelené rostliny, dál už ne. Proto se i jeskynní brouci museli adaptovat na potravu, která je zde k dispozici. Živiny se tam dostávají s vodou, jež seshora prosakuje a má v sobě organické částečky, které brouci vychytávají.

„K potravě brouků významně přispívají také netopýři. Svůj metabolismus zcela nezastavují, takže si kálí pod nohy, což pro brouky představuje vítaný zdroj potravy,“ říká zoolog.

Riziko závalu není velké, ale je nutné s ním počítat

Mimochodem, není to ještě ani 200 let, co vědci zjistili, že v jeskyních je život. Odedávna místní lidé věděli, že v některých jeskyních Dinárského krasu žije obojživelník macarát jeskynní, což se považovalo za velkou zvláštnost.

Až v roce 1832 byl ve Slovinsku objeven a vědecky popsán první jeskynní brouk – Leptodirus hochenwarti. Do té doby se považovalo za nemožné, že by v jeskyních mohl žít hmyz.

„A hluboko v minulosti, tak zhruba před dvěma miliony let, se určitě i v našich jeskyních vyskytovala bohatá fauna jeskynního hmyzu. Ovšem s příchodem ledových dob naprostá většina z nich vyhynula,“ vysvětluje Trávníček.

„Vnější prostředí ovlivňuje totiž i život v jeskyni. Když je venku po delší dobu mínus 30 stupňů Celsia, klesá teplota také v jeskyni a zastavuje se i přísun živin.“

Velmi zajímavým fenoménem puklinových jeskyní jsou krápníky. Nejedná se samozřejmě o ty, které jsou známy z krasových útvarů, ale o takzvané kořenové krápníky. Aby se vyvinuly, musí být splněno několik podmínek.

„U jeskyně musí růst strom, který vysílá své kořeny do jeskyně. Z puklin uvnitř jeskyně prosakuje voda, a jestli kape na kořen, dojde ke stimulaci. Kořen je z toho popletený a začne za vodou vysílat své posly, svá vlákna. Je tím oklamána přirozená vlastnost kořenů, že rostou dolů,“ objasňuje odborník.

Některé puklinové jeskyně jsou volně přístupné. Pokud by měl o jejich návštěvu někdo zájem, musí být velmi obezřetný.

„Jisté riziko tady je. Dutiny, které zde vznikly, jsou vytvořené podél puklin. Může se stát, že třeba nějakým nárazem dojde k posunu a vstup se může zavalit. Nestává se to často, ale lidé by o tom měli vědět,“ zdůrazňuje Trávníček.

Autor: