Neváhal jsem, není se čeho bát, vítal senior očkování u praktika

  12:16
Je přesně 13 hodin, v prostorné čekárně v Hošťálkové sedí necelá desítka lidí a praktický lékař David Halata začíná očkovat proti covidu. Připravených má třicet dávek, které převzal den předtím. O den dříve po ordinační době obvolala sestra seniory, aby s nimi domluvila konkrétní čas.

Seniory v Hošťálkové naočkovali v ordinaci praktického lékaře. | foto: Zdeněk Němec, MAFRA

„Trvalo to asi pět hodin, protože lidem v tomto věku nemůžeme jen poslat zprávu na telefon nebo e-mail. Potřebují situaci vysvětlit,“ upozornil známý hošťálkovský lékař.

„Také se stává, že několikrát někdo telefon nezvedne. Někteří si to také potřebují rozmyslet, domluvit se s rodinou, kdo je přiveze.“

Všichni, kteří na očkování přicházejí, ho znají dlouhé roky. A on zná zase je. Ví, jakou mají alergii, jaké berou léky, s čím se léčí. I to je jedna z podstatných výhod oproti očkovacím centrům v nemocnicích.

Zájem seniorů si Halata ověřil už v prosinci. Ze stovky lidí starších osmdesáti let, které jednoho po druhém se sestrou obvolali, souhlasilo 60 procent. První z tohoto seznamu přišli na řadu s očkováním před dvěma týdny, další nyní.

Pozvaných je vždy pět seniorů na půlhodinu. Plán, který už je ověřený, znamená, že během patnácti minut jsou naočkovaní, dalších patnáct až dvacet minut musejí vydržet v čekárně kvůli případné reakci a pak přichází další pětice. Během hodiny dostane vakcínu deset seniorů, za necelé čtyři hodiny je očkování kompletně dokončené.

„Já jsem neváhal, u očkování není čeho se bát,“ prozrazuje vitální devadesátiletý Jan Pala. „ Zdraví mi zatím slouží. Mám totiž recept na dobré zdraví, a to jsou tři deci vína denně.“

Ještě před odchodem dostává od sestry do ruky papírek s datem a přesným časem druhé dávky. U AstraZeneky, kterou praktičtí lékaři ve Zlínském kraji používají, se doba prodloužila na dvanáct týdnů.

„Kdyby byla teplota, necítil byste se dobře, byl unavený, pobolívala by ruka, tak se nelekněte. To je normální reakce,“ upozorňuje sestra Hana Trčálková.

Stejně radí i dalším pacientům. Většina z nich je přímo z Hošťálkové, je jim kolem osmdesáti a devadesáti let. Někteří i přesto přicházejí po svých, další se sami přivezou automobilem, jiným pomáhají příbuzní.

„Tatínka už mám doma u sebe v Zubří. Je zdravý, nikam nechodí a já také ne, tak jsem očkování přes centrální systém neřešila. Ale když zavolala sestřička z ordinace, přijeli jsme za panem doktorem rádi,“ vysvětluje s úsměvem Marie Maňáková.

Údaje už lékař nemusí zadávat ručně

V této ordinaci už jsou tak daleko, že mezi posledními objednanými jsou i lidé starší sedmdesáti let. Těch má lékař v evidenci 200. S obtelefonováním a zjišťováním jejich zájmu už pomohl obecní úřad.

„Zní to sice krásně, že už dnes doočkujeme osmdesátníky a začínáme s mladšími ročníky, ale faktem je, že z těch nejstarších seniorů očkování čtyřicet procent z různých důvodů odmítlo. Přitom patří do nejrizikovější skupiny,“ upozorňuje Halata.

Zatímco odchází poslední z první objednané pětice, lékař zasedá k počítači a začíná zadávat údaje o každém očkovaném do Národního informačního systému infekčních nemocí.

Den předtím musel seniory do registru zadat, dnes doplňuje informace o jejich vakcinaci. Ještě před dvěma týdny zabrala tato administrativa několik hodin, protože veškeré údaje musel vyplňovat ručně.

„Dnes už se národní systém dokáže propojit s mým softwarem a potřebné údaje si z něj natáhne,“ vydechl si. „Je to desetinásobné zrychlení práce.“

S očkováním končí v 15.40, kdy z čekárny po uplynutí bezpečné doby odcházejí také poslední senioři.

Autor: