Jsou firmy, které už jiné dřevo nechtějí. Jenže stromy s mezinárodní certifikací Forest Stewardship Council (FSC) rostou na území Zlínského kraje jen na 400 hektarech, které spravuje společnost Lesy města Zlína.
Označení, které znamená, že hospodaří správně, nevlastní žádný jiný majitel lesa v regionu.
„Poptávka po takovém dřevu bude čím dál větší a certifikace bude hodně podstatný argument při prodeji,“ naznačil náměstek zlínského primátora Bedřich Landsfeld.
Majiteli to poskytuje finanční výhodu, protože certifikované dřevo prodá dráž než běžné. Rozdíl dělá přibližně 100 korun na kubíku. Pro drobného majitele, jako je Zlín, je to ročně několik desítek tisíc korun navíc.
Podmínky pro její udělení jdou daleko nad rámec zákona. A zároveň jsou přísnější než certifikace Program for the Endorsement of Forest Certification (PEFC). Ta je v tuzemsku rozšířenější, zahraniční firmy ale ve větší míře vyžadují právě označení FSC.
To, že lesy značku nemají, však neznamená, že je české lesní hospodaření špatné. Napříč republikou platí, že kdo o ni požádal, ten ji dokázal získat.
„Jde třeba o to, aby se zmenšily holoseče, které se dnes běžně dělají na velkých plochách. Víc se hlídá druhová skladba toho, co se v lesích vysazuje,“ sdělil ředitel národní kanceláře FSC Tomáš Duda.
Nejvíc nakupují nábytkáři
Výsledkem má být mimo jiné lepší kvalita půdy, lepší zavodnění lesů a taky menší riziko kalamit.
Ukazatelů, které se kontrolují, je celkem 180 a zahrnují i sociální aspekty či bezpečnost práce. „To je u nás na vysoké úrovni, ale v rozvojových zemích jde o velmi podstatnou věc,“ dodal Duda.
Certifikace je totiž celosvětovou záležitostí. A právě nadnárodní společnosti a obchodní řetězce tlačí na to, aby dostávaly jen certifikované dřevo nebo výrobky z něj. Jde o ucelený systém. Označení musí mít les, pila, která dřevo zpracuje, i výrobní závod.
Ve Zlínském kraji nyní reálně hrozí, že zdejší producenti dřeva jej nebudou schopní prodat.
S problémem se potýká i výrobce ohýbaného nábytku z Bystřice pod Hostýnem, firma Ton. Dosud si vystačila s certifikací PEFC, od června letošního roku však získala i označení FSC. Tuzemské dodavatele dřevní suroviny ale hledá marně.
Dřevo bez certifikátu už odmítá kupovat například nábytkářský obr IKEA. Ke Zlínskému kraji nemá tak daleko, jak by se zdálo. Jedním z jeho dodavatelů je i společnost Kloboucká lesní, a ta nakupuje od Lesů města Zlína.
Nábytkáři tvoří největší skupinu, přednost značenému dřevu dávají i řetězce jako Hornbach, Lidl nebo Kaufland a ve velkém ho spotřebovávají papírenské firmy.
O certifikaci uvažují i Lesy ČR
Protože je ale v celé republice certifikováno pouhých 52 tisíc hektarů lesních porostů, což jsou zhruba dvě procenta všech tuzemských lesů, musí ho dovážet. Přitom na trhu je přebytek českého dřeva.
Chybí poptávka místních pil, říká šéf zlínských lesůO certifikát Forest Stewardship Council usilovali už před třemi lety. „Máme ho do roku 2020. A pokud klady převáží, certifikaci obnovíme,“ říká jednatel společnosti Lesy města Zlína Marek Koutný. Na začátku jste odhadovali, že se náklady na certifikaci vrátí do roka. Bylo to tak? Jak náročné bylo ji získat? A vyplácí se to? |
„Vzniká tak zajímavá situace, vyvážíme tisíce kubíků, ale zároveň i dovážíme, a to ve statisících nebo jednotkách milionů kubíků,“ uvedl Milan Hron, jenž je předsedou Pro Silva Bohemica, pobočného spolku České lesnické společnosti, a stojí za certifikací zlínských lesů.
Pro vlastníky malých ploch je totiž výhodnější, když se sdruží do většího celku. Certifikace je pak vyjde levněji, i organizačně je to snadnější.
V přímých nákladech musí majitel lesa počítat s tím, že zaplatí audit. Nemá pevnou cenu a čím menší plocha se hodnotí, tím je cena vyšší. Řádově jde však o desetikoruny za hektar. Nepřímé náklady se odhadnout nedají. Záleží na konkrétním lese a na tom, co je potřeba změnit.
„Snaha splnit podmínky certifikace navádí lesníky na cestu, která je ekologičtější a ekonomičtější. Má dlouhodobý efekt a výhodou je, že to nemusí všechno objevovat sami,“ zmínil Hron.
V rámci republiky má certifikaci kolem 290 majitelů lesů, celosvětově jich je na 30 tisíc. O tom, že se zapojí, uvažuje i správce největších lesních ploch, státní Lesy České republiky (LČR). Společně s Vojenskými lesy a statky ale usilují o změnu některých podmínek.
„Zástupcům národní kanceláře FCS jsme ukázali přímo v terénu konkrétní provozní nedostatky a připomínkujeme mezinárodní směrnici ohledně používání chemických prostředků,“ řekla mluvčí LČR Eva Jouklová.