Právě z britských ostrovů tento vzácný druh v únoru loňského roku na Vysočinu dovezl hlavní zoolog jihlavské zoologické zahrady Richard Viduna. A jak je vidět, všem přivezeným jedincům se v Jihlavě daří velmi dobře.
„V současnosti chováme dva samce a tři samice, přičemž každá ze samic již odchovává mláďata, která postupně vylézají z vaku,“ říká mluvčí zoologické zahrady Martin Maláč.
Až mláďata odrostou, půjdou do jiné zoo. Podle zoologa Richarda Viduny o ně již projevili zájem ve Vídni.
Díky úspěšnému chovu klokánků rudohnědých je jihlavská zoo také unikátním a zároveň jedinečným chovatelem čtyřprstých klokánků z čeledi Potoridae.
„Mimo Austrálii jsme totiž jediná zoo, která chová klokánky všech tří jejích současně žijících rodů Aepyprymnus, Bettongia a Potorous,“ zdůrazňuje Maláč.
Návštěvník si na ně musí počíhat, k vidění jsou pouze za tmy
Klokánci rudohnědí jsou zvířata noční, která se přes den ukrývají v hnízdech. Staví si je pod hustou vegetací. Žijí samotářsky nebo v rozvolněných skupinách.
Momentálně je návštěvníci neuvidí. Na zimu jsou umístěni v zázemí zahrady. Od jara, jakmile se oteplí, budou ve voliéře u amazonského pavilonu. Kdo je chce spatřit, musí mít ale velké štěstí a doslova si na ně počíhat.
„Jsou to striktně noční zvířata. Buď musí návštěvník přijít hodně brzy, anebo si počkat v zoo do setmění,“ radí zoolog Viduna.
Samice je březí 22 až 24 dnů. Poté porodí jediné mládě, které nosí ve vaku kolem 16 týdnů. Dalších sedm týdnů zůstává mladý klokánek u matky.
Jednou ze zajímavostí je, že tito klokánci milují houby. Kromě toho se živí i různými hlízami a další vegetací. Nepohrdnou ovšem ani hmyzem a bezobratlými živočichy.
Ve své domovině doplatili klokánci na nepůvodní druhy savců, které přivezli do Austrálie první kolonisté. Jeden druh i celý rod klokánka byl nenávratně vyhuben. Další druhy jsou ohroženy vyhubením a často jsou zcela odkázané na zoologické zahrady, záchranné chovy a zřizování rezervací.