Málokdo už ví, že lepší obživu v zaostalém zemědělském regionu měla podle původního plánu zajistit obuvnická továrna DEKVA.

Podle almanachu k 400. výročí povýšení Žďáru na město byl dokonce 27. června 1948 v místech dnešního Žďasu položen její základní kámen.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Nakonec bylo všechno jinak. Přednost dostal těžký průmysl. Podle vzpomínek bývalého zaměstnance Žďasu a badatele Jiřího Pospíšila vypracovalo Brno po válce ekologický plán územního rozvoje a slévárny Storek-Urxové se rozhodly přemístit svůj podnik mimo město.

Bylo třeba najít nové místo, kde je dostatek vody, elektřiny a které je v blízkosti železnice.

Volba nakonec padla na Žďár nad Sázavou. Projekční kancelář nových strojíren a sléváren začala podle Pospíšila pracovat v listopadu 1948, počítalo se s názvem Slévárny a strojírny Bohumíra Šmerala podle zakladatele komunistické strany. Název Žďárské strojírny a slévárny však platí už od roku 1951.

Když Žďas vznikal, začal vyrůstat také nový Žďár, po válce sotva čtyřtisícové městečko. Jako první sídliště vyrostl na kopci Stalingrad, tenhle název se i přes oficiální označení Žďár 3 vryl místním pod kůži a vydržel dosud.

V době největšího rozmachu podnik zaměstnával šest tisíc lidí

„V roce 1952 dostalo prvních 180 rodin nový byt na sídlišti,“ připomíná bývalý vedoucí marketingu firmy Stanislav Růžička. „Na cokoliv jste se tehdy podívali, to bylo spojené se Žďasem. Ať klub kultury, nebo sportovní oddíly. Byly roky, kdy slova žďasák a Žďárák měla takřka stejný význam.“

V době největšího rozmachu podnik zaměstnával až šest tisíc lidí. Ve městě, obzvláště na některých sídlištích, nebylo mnoho rodin, v nichž aspoň jeden člen domácnosti nepracoval právě ve strojírnách.

„Dnes je ovšem na pracovním trhu úplně jiná situace, v nabídce je řada příležitostí v nejrůznějších oborech,“ srovnává Růžička.

Úbytek pracovníků po privatizaci státního podniku podle něj nebyl daný ani tak masivním propouštěním, jako vyčleněním úseků dopravy či stravování. Z původní elektrotechnické divize navíc vznikla nová firma DEL.

Co se však výrazně změnilo, je město samotné. S příchodem zaměstnanců a jejich rodin a také pohlcováním obcí se město nafukovalo až na velikost přes 26 tisíc obyvatel.

Žďas přečkal několik krizí, momentálně ho vlastní Číňané

Žďas se zaměřuje na výrobu tvářecích strojů, zařízení pro volné kování nebo zpracování šrotu, hydraulické lisy, zařízení na zpracování válcovaných výrobků. Společnost se specializuje také na výrobu odlitků, výkovků a ingotů.

Žďas už ve své 68 let dlouhé historii několikrát přežil krizová období. A to hlavně v některých nelehkých letech po privatizaci. V poslední době se ve spojení se Žďasem nejčastěji řeší změna vlastníků.

V roce 2016 koupila žďárskou fabriku od slovenských Železáren Podbrezová, ovládaných jedním z nejvlivnějších Slováků Vladimírem Sotákem, šanghajská skupina CEFC. To se však zanedlouho změnilo. Stoprocentním vlastníkem Žďasu, jenž nyní zaměstnává kolem dvou tisíc lidí, je od loňského dubna čínský státní konglomerát CITIC Europe Holdings.

Nedávno se vedení Žďasu pochlubilo zakázkou v hodnotě 4,3 miliardy korun na energetické centrum v ruském Magnitogorsku. Žďas v tendru figuruje jako generální dodavatel.

Ale dotýkají se jej také nepříjemné zprávy. Problémy jeho dceřiné firmy TS Plzeň nakonec vyústily v propouštění a fúzi obou společností. „V Plzni zůstane obchodně-technická kancelář a výroba se bude centralizovat ve Žďasu,“ řekl generální ředitel Žďasu Pavel Cesnek pro Lidové noviny.

V nejvyšších patrech české politiky se také před pár týdny začalo řešit, zda do Žďáru přijde další investor. Místopředseda představenstva CITIC v říjnu oznámil, že dceřiná firma CITIC Dicastal bude investovat osm miliard korun do vybudování závodu automotive v areálu Žďasu.