„Co se dá dělat. Domluvili jsme se s ředitelem muzea, že si výstavu třeba za pár let zopakujeme, až k tomu budou vhodnější podmínky,“ krčí rameny sběratel.

Výstava jeho pohlednic měla původně končit 2. května, muzeum kvůli nucené uzavírce z důvodu vládních protiepidemických opatření akci o měsíc prodloužilo.

„A déle už být prodlužována nemůže kvůli další připravované výstavě,“ upozornil ředitel muzea Michal Kamp.

Návštěvníci by tak přeci jenom mohli ještě výstavu vidět, muzeum se zřejmě bude moci otevřít 11. května.

20 fotografií

Přeci jen se tak mohou začít těšit zejména milovníci starého Havlíčkova Brodu, tedy vlastně Brodu ještě Německého. Na panelech v přízemí muzea jsou nyní instalovány pohlednice mapující historii a vývoj právě tohoto města. Dokládá to i název výstavy Mizející město.

„Jsou tu stovky pohlednic rozdělených do různých témat. Některé podle techniky výroby, jiné podle zachycených míst. Pochází z období od roku 1890 po druhou světovou válku,“ přiblížil Bohumír Špaček.

Pohlednice vznikaly i jako kusové originály

Zájemci na pohlednicích mohou vidět místa a budovy, které už dnes neexistují. Anebo stále existují, ale před sto lety vypadaly zcela jinak, než jak je lidé znají dnes.

Nejstarší z vystavených pohlednic jsou litografie. To jsou vůbec nejstarší pohlednice, které se na našem území začaly objevovat. „Začala je dělat firma Švidrnoch ve Vídni, později se jejich výroba rozšířila i do Čech, například do Nového Města nad Metují,“ líčí sběratel.

Právě staré litografie, koláže, ale i pohlednice označované jako real photo, na nichž jsou fotografie třeba původních obchodů v centru města, považuje za nejvzácnější. „Jsou obvykle vyrobeny jen v několika málo exemplářích nebo jsou to úplné originály,“ vysvětluje.

Další pohlednice zobrazují místa, která dnes už nikdo v Brodě nenajde. To je třeba původní nádražní budova, zástavba u řeky Sázavy nebo někdejší centrum města, které nechal komunistický režim v druhé polovině minulého století asanovat.

„Pro mě osobně pohlednice znamenají vzpomínky, ale i pohled do historie. Je to k zamyšlení, jak se město mění, jak se mění život v něm, jak se mění jednotlivá místa,“ přemýšlí Bohumír Špaček.

Lipnice je v mnoha ohledech výjimečná

Na brodské výstavě má však jen nepatrný zlomek své sbírky. Spoustu pohlednic má doma v krabicích i v trezoru. Brod je přitom pouze jeho okrajovým tématem, většinu své sbírky zaměřuje na Lipnici nad Sázavou, odkud pochází jeho manželka.

„Lipnice je výjimečná. Třeba vedle je stejně velké Dolní Město, to má jen pár desítek pohlednic. Ale na Lipnici je hrad, je spojená s Jaroslavem Haškem, je to romantické místo, ta má pohlednic stovky. Bylo to turistické centrum, v druhé polovině minulého století se tu konaly proslavené festivaly,“ vysvětluje Špaček.

Pohlednice začal sbírat už v polovině 80. let minulého století. Vášeň naplno propukla poté, co dostal starou pohlednici, jejímž autorem byl malíř Jaroslav Panuška. „Zjistil jsem, že takové staré pohlednice existují,“ směje se sběratel.

Začal navštěvovat burzy, u havlíčkobrodského SKP, což je dnešní Kulturní dům Ostrov, byl silný sběratelský klub a kvůli pohlednicím a jejich výměnám jezdil Špaček po celé republice. „Dnes už spíš prohlížím internetové aukce u nás a v Německu,“ říká.

Lákají ho i fotografie s příběhem

Bohumír Špaček tvrdí, že nyní je už poměrně obtížné najít takovou pohlednici, kterou ve sbírce ještě nemá. „Občas se mi stane, že jdu na burzu, koupím vzácný kus a pak zjistím, že už ho mám doma. Ale jsou sběratelé, kteří po něm potom rádi sáhnou a vymění ho,“ popisuje zkušenosti.

Pokud vidí kus, který by opravdu chtěl, neváhá do koupě i nemálo investovat. Za některé pohlednice utratil i sumy v řádech tisíců korun.

Sběratele nezajímá jen fotografie, koláž nebo litografie na přední straně. Má rád i pohlednice s příběhem, který se dá vyčíst z její zadní strany.

„Mám třeba pohlednici Lipnice, která byla odeslaná do Poděbab, což je místní část Brodu. Chybou poštovních úředníků ale šla do Poděbrad a pak se vrátila. Byla adresovaná dceři řídícího. To je docela rarita,“ ukazuje.

Zvláštní místo v jeho sbírce zaujímá celé album, které už před mnoha lety dostal od kolegy z práce. „Tvořil ho pošťák, který putoval po jižních Čechách a své milé posílal z různých míst lístky. Je celé psané jednou rukou krásným písmem a jsou tam zapsané zajímavé zážitky z počátku dvacátého století,“ uzavírá Bohumír Špaček.