Devětačtyřicetiletý Jan Beránek prezentuje například auta a motocykly či miniaturní repliku největšího kanonu světových dějin, jímž bylo německé monstrum Dora (nejtěžší mobilní dělostřelecká zbraň historie – pozn. red.).
Jeho o deset let mladší kolega Filip Major zase o něco robustnější svařené kusy v podobě například ptáků, psů, kočky či podmořské ryby.
U jednoho i druhého bývá na počátku inspirace konkrétní nalezenou součástkou. „Tam přijde první nápad, kdy v té součástce něco vidím, třeba základ nějakého auta. Pak se mi začne v hlavě rodit jeho finální podoba, jenže potom ještě třeba roky střádám potřebné součástky. Třeba auto Mustang jsem dělal sedm let, než jsem dal součástky dohromady. Motocykly jdou sestavit o něco snadněji,“ popisuje Jan Beránek.
 |
Často je prý na konci díla sám překvapený, do jaké podoby se mu původní idea vyvinula. Říká, že paradoxně na začátku jeho tvorby byla zvědavost. „Bavilo mě rozebírat rozbité přístroje. Ani ne proto, abych je opravil, ale abych pochopil, jak fungují,“ směje se.
Jako podmínku pro účast na moravskobudějovické výstavě si dal dokončení svého kanonu Dora. „Když už má být výstava, tak ať to stojí za to,“ zdůrazňuje Beránek.
Plastové spoje jsou k ničemu
Součástky střádá například ze starší kancelářské techniky, vyrobené do roku 1990, protože obsahují více mechanických součástí z kvalitních materiálů. Stará videa, tiskárny psací stroje, magnetofony. „Kde jsou jenom tištěné spoje, z toho nic moc nevytvořím. Je to můj koníček číslo jedna, věnuju tomu víkendy a volný čas,“ povídá Beránek.
Každému svému „projektu“ dává systematicky originální výrobní číslo. Všech dohromady je jich kolem sto dvaceti, těch dokončených je asi sedmdesát.
Beránek je vlastní profesí obráběč kovů, strojařina mu dala základ i pro jeho koníček. „Baví mě dávat starým věcem nový smysl a využít je v nějakém originálním neopakovatelném díle,“ vykládá moravskobudějovický tvůrce, který se svému hobby věnuje už od mládí.
Chobotnice dá pořádně zabrat
Jeho kolega Filip Major z nedalekého Jakubova staví také na znalosti práce s kovem. Je zámečník a svářeč. „Když vidím na svém pracovním ponku nějakou součástku, inspiruje mě a pak k ní hledám v našem domácím kovošrotu další díly. Líbí se mi zvířata, takže většinou z toho vznikne nějaké zvíře nebo mořská potvora,“ směje se Major.
K počátku jeho tvorby ze svařovaných železných dílů vedla výroba cen do hasičských soutěží. Začínal před sedmnácti lety. „Hodně těch cen je mezi lidmi po celé republice. Nedělal jsem na konkrétní zakázku, ale když chtěli udělat cenu, tak jsem ji udělal,“ vzpomíná Major.
Rád by vytvořil ze železa či z oceli chobotnici. „Bude to ale těžké, ještě mi na ni chybí komponenty,“ míní tvůrce. „Když si dám součástky dohromady, tak pak samotná výroba trvá třeba čtyři hodiny, už to jen sestavuju,“ popisuje Filip Major. K této práci jej přivedl jeho tatínek, který mu byl vzorem.
Výstavu lze navštívit v moravskobudějovické Besedě ještě do pátku 27. března.
