Technici ubrousili šrouby, které sochu držely na soklu, a pomocí jeřábu ji položili na trávník do matrací, aby se nepoškodila.
Pak sochu uložili a řemeny zajistili na korbě nákladního auta. Celá operace trvala tři hodiny. Auto pak dílo odvezlo do ateliéru brněnských restaurátorů.
„Socha si obnovu zaslouží. Během druhé světové války a dvakrát během socialistického režimu byla ze svého místa před Medovou vilou deinstalována a odvezena pryč,“ vysvětlila mluvčí radnice Aneta Slavíková s tím, že vynucené přesuny i zub času se na soše podepsaly.
Restaurátor při posouzení jejího stavu například zjistil, že je uvnitř sešroubovaná a šrouby během let zkorodovaly. Po zákroku restaurátorů se socha do Humpolce vrátí ještě letos, pravděpodobně koncem července.
Obnoví i park
Obnovy se ale dočká nejen ona, ale také parčík, kterému dominuje a který je přirozeným pietním místem Humpolce. Lidé tam například zapalovali svíčky při výročí sametové revoluce. Parčík se už od konce března revitalizuje. Nachází se v sousedství architektonicky cenné Medovy vily, kterou architekt Josef Gočár navrhl ve funkcionalistickém slohu.
„Toto místo má pro nás Humpolečáky velký symbolický význam. Nejenže je krásné, ale připomíná nám i doby nesvobody, kdy tady socha Masaryka dlouhé roky stát nemohla,“ řekla jedna z místních pamětnic, Marie Koutová.
Cílem obnovy je důstojně zachovávat pietní místo. „Při tvorbě návrhu revitalizace vycházela projektantka i z dobových fotografií parku. Jde hlavně o snímky z konce třicátých let minulého století, kdy byla socha na místě slavnostně odhalena. To se psal rok 1937,“ doplnil vedoucí městského odboru životního prostředí a památkové péče František Kocman.
Záměr počítá s obnovou trávníků i další zeleně. V návrhu projektantky je i výsadba kolem památníku květinami v barvách trikolory.
Osud sochy TGM od Vincence Makovského byl pohnutý. Trnem v oku byla nejedné totalitní moci. Humpolečtí sochu spatřili v roce 1937, ovšem už o tři roky později ji sundali a ukrývali před nacisty. V roce 1945, tedy po skončení druhé světové války, sochu opět instalovali tam, kam patřila. Jenže v roce 1959 se stala zase trnem v oku komunistů. Ti ji uložili do skladu radnice na devět let. V roce 1968 ji Humpolečtí znovu postavili k Medově vile. Potřetí zmizela v roce 1972.
Po sametové revoluci se lidé začali po jejím osudu opět pídit. Po složitém pátrání zjistili, že socha nebyla zničena, ale nachází se na státním zámku v Letovicích. A tak se tam vypravili.
„Na valníkovou avii jsme naložili staré slamníky, abychom sochu po cestě nepoškodili, a vyrazili jsme. Na místě jsme zjistili, že socha na zámku není, ale že je uložená v nedaleké kolně. A opravdu – za nezamčenými prkennými vraty kolny ležely celkem tři sochy a mezi nimi i ta naše. Ležela v hlíně, na první pohled jsme viděli, že je špinavá, ale naštěstí ne poškozená,“ zavzpomínal Jiří Fiala, který pracoval na stavebním úřadě.