„Jsem rád, že se mi podařilo uspět v konkurenci prací z celé republiky,“ netají radost z ceny student, který bude příští rok na jaře maturovat.
Ještě předtím, než obdržel ocenění, které je považované za nejprestižnější cenu pro talentované středoškoláky, získal za svoji práci druhé místo v celostátním kole soutěže Středoškolská odborná činnost.
K zájmu o geologii směřoval už od dětských let. „Odmalička sbírám minerály,“ prozradil Karel Pročka. „Na Havírnu, které jsem se teď věnoval, jsem se poprvé dostal už před šesti roky. Od té doby tuto lokalitu pravidelně navštěvuji. Když se tam začalo ve velkém kácet a krajina se začala měnit, rozhodl jsem se Havírnu zdokumentovat,“ říká o své motivaci.
Výzkum trval přibližně rok
První vzorky a data posbíral asi právě už před šesti lety, tedy ještě na základní škole. „Ale samotný výzkum jsem vedl od začátku minulého roku a trvalo mi to zhruba rok,“ vysvětluje.
Že zrovna v tuto dobu přišla pandemie, kvůli které studenti dlouhé týdny nechodili do školy, považuje spíše za výhodu. „Bylo to dobré v tom, že jsem nemusel dojíždět. Když mi skončila online výuka, měl jsem volné celé odpoledne, neztrácel jsem totiž čas v autobusu a pak cestou z nádraží. Určitě jsem měl na bádání víc času a energie,“ porovnává.
Hodiny strávené průzkumem spočítané nemá, odhaduje je na desítky.
Havírna je historicky významný, zachovalý a rozsáhlý soubor pozůstatků po dávné hornické činnosti, která začala už v první polovině 13. století. Poblíž důlních děl zde navíc vyrostly objekty pro bydlení a zpracování rudy. Přímo na místě byly stříbrné rudy vytěženy, zpracovány a vytaveny na čisté stříbro.
Vytvořil mapu. Podobně podrobná ještě nebyla
Karel Pročka s odstupem několika staletí procházel v okolí Záskalského potoka plochu o rozloze zhruba 20 hektarů. Prohledával staré haldy, sbíral minerály, stříbrohutnické strusky i strusky vzniklé při zpracování železa.
Na povrchu poškozeném kůrovcovou těžbou našel také archeologické artefakty, které předal do Muzea Vysočiny v Jihlavě.
Čeho si mladý vědec ze svého bádání váží nejvíc?
„Jsem hrdý na mapu, kterou jsem vytvořil. Nic tak podrobného z této lokality ještě není. Existují nějaké starší mapy, ale nejsou až tak podrobné nebo kvalitní,“ vyzdvihuje Karel Pročka.
Váží si také svých mineralogických nálezů. „Poměrně dobře jsem zdokumentoval ušlechtilé minerály s vysokým obsahem stříbra,“ dodává.
Nalezl olověné žetony. K čemu byly?
Nejzajímavějším nálezem jsou zřejmě dva olověné žetony, podobné mincím. „Neví se však, k čemu přesně sloužily. Je to specifikum této lokality. Ty, které jsem našel, jsou shodné s těmi již dříve nalezenými. Mohlo se jednat o hornické známky, odznaky příslušnosti k těžařstvu či poukázky na vyplacení mzdy nebo vydání naturálií,“ uvažuje.
V Havírně podle oceněného mladíka dříme velký potenciál. „Určitě by se dalo dál vědecky zkoumat. Je tam hromada práce pro hodně vědců na mnoho let dopředu, nebo by šel udělat nějakou formou přírodní hornický skanzen s informačními tabulemi, naučnou stezkou nebo i s komentovanými prohlídkami,“ vypočítává.
Případné zpřístupnění některé štoly, kterých je v okolí Štěpánova víc, by podle Pročky stálo obrovské prostředky.
Ke Štěpánovu se oceněný student i po zpracování výzkumu pravidelně vrací. „Snažím se tam jezdit každé dva týdny, abych se podíval, co se děje. Lesnické práce pořád probíhají, nově se objevily oplocenky a lesníci pravděpodobně vysází nový les. To bude možná trošku minus, protože lokalita zaroste a bude tam neprostupný les. Proto je dobře, že je Havírna zdokumentovaná,“ míní.
V letošním školním roce bude student Pročka maturovat. O svém dalším zaměření má jasno a nikoho svým plánem asi nepřekvapí. „Chtěl bych se dál věnovat geologii a studovat tento obor na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity,“ uzavírá.