Úcta, slib, čest… Na kopec Vejdoch u Žďáru vede kovaná Cesta života

  9:58
Už tři roky stojí na známém kopci Vejdoch nad obcí Jámy u Žďáru nad Sázavou třímetrový Strom života z pískovce. Letos k němu přibyla Cesta života, znázorněná kovanými reliéfy na motivy starozákonního desatera. Nerezová ocel je ukotvena do velkých kamenů posazených podél úvozové cesty.

„Chtěli jsme vybudovat něco, co dovede lidi ke Stromu života a mohli při tom po cestě přemýšlet,“ líčí jamský starosta Jiří Šikl. „Tak jako Strom života má podobu kříže a nikomu v této podobě nevadí, nechtěli jsme, aby Cesta života byla prvotně věcí víry,“ dodává.

Nějaký čas trvalo, než Jamští došli ke konečnému návrhu. „Nejdřív se nabízela křížová cesta nebo bolestné kameny, ale ty už mají v Písku. Hledali jsme dál, něco pozitivního. A nakonec mě napadlo tohle,“ popisuje Šikl.

Právě dlouholetý starosta přišel před čtyřmi roky s nápadem na vytvoření Stromu života, tehdy jej myšlenka „přepadla“ ve snu. „Tentokrát to nebylo ve snu, ale zase to bylo v období Vánoc,“ glosuje.

Jak Jiří Šikl s oblibou říká, betonu a asfaltu už bylo dost. „Je potřeba se také věnovat věcem, které lidem něco řeknou,“ shrnuje svoje myšlenky.

Desatero pozitivních životních zásad

Každá životní cesta je podle Šikla provázena různými křižovatkami, problémy, nástrahami a pokušeními. Deseti zastavením, vedoucím od jamského sportovního areálu po úvozové cestě zhruba do půli kopce Vejdoch, říká desatero pozitivních životních zásad. Každá je symbolizovaná jedním slovem.

„Otočili jsme desatero do jiných, pozitivních slov. Přikázání jsou zásadami slušného chování, vychází z nich i ústavy národů. Naše zastavení nabádají člověka, jak se chovat v životě. Chtěli jsme, aby to byla cesta pro všechny, nejen pro věřící. I papež František nedávno při návštěvě na Slovensku mluvil o tom, aby lidé hledali společnou cestu a mluvili spolu,“ zmiňuje starosta.

Například z druhého přikázání (Nevezmeš jména Božího nadarmo) udělali úctu. Z „Nesesmilníš“ se stal slib. „A ‚Nepokradeš‘ je v našem podání čest. Kdo je čestný, nekrade,“ vysvětluje Šikl.

Ruční práce s osmdesáti kilogramy oceli

Ztvárnění Cesty života se ujal umělecký kovář Josef Tulis z Dlouhého, kterému pomáhal Jan Špinar.

„V hlavě jsem měl dvě desky, jak se desatero běžně znázorňuje. A když místní navrhli slova s tím spojená, desky jsem k jednotlivým slovům různě stavěl k sobě, prořezal a rozhýbal je, aby to s nimi korespondovalo,“ popisuje Tulis.

Kováři použili na reliéfy 80 kilogramů nerezové oceli, všechno je ruční práce. „Ocel je mořená a patinová,“ zmínil tvůrce, který se před dvěma roky stal mistrem světa v kování v kategorii týmů.

Cestu života, požehnanou minulou neděli sekretářem biskupa Jaroslavem Čuprem, ještě doprovází verše Rudolfy Vrbecké. „Oslovili jsme novoměstské sociální služby, chtěli jsme obohatit naše zastavení příběhy lidí, kteří mají díky svým prožitkům lidem co říct,“ říká Šikl. Sedmadevadesátiletá dáma se pak dala do veršování. Její slova je možné stáhnout pomocí QR kódu na informační tabuli na začátku cesty.

Autor: