Žáci museli při Misi Tokio společně překonat vzdálenost 12 417 kilometrů. Bylo na nich, zda při individuálních či rodinných aktivitách půjdou, poběží, pojedou na kole, koloběžce nebo se budou odrážet na kolečkových bruslích. Tělocvikáři naplánovali cestu na tři měsíce.
„Během distanční výuky už jsme zkoušeli s většími či menšími úspěchy různé varianty, jak děti motivovat k pohybu a sportu. Byli jsme mile překvapení, že jsme cestu do Tokia zvládli tak rychle,“ vyzdvihl učitel tělocviku Petr Kadlec, hlavní iniciátor Mise Tokio.
Místo plánovaných devadesáti dní dorazily děti, ale také jejich učitelé do japonské metropole za 18 dní. „Pak už jsme sběr záznamů ukončili, vyhodnotili a budeme pokračovat dál. Provedli jsme 1 691 sportovních aktivit, zapojilo se 222 žáků a dvaadvacet učitelů,“ bilancuje Petr Kadlec.
To je necelá polovina školy, kterou navštěvuje přes pět set žáků. Na druhém stupni byl sice menší zájem, ale zapojily se všechny třídy. Nejaktivnější jednotlivci měli v nohách bezmála 400 kilometrů, nezastavily je ani aprílové plískanice.
Inspirace u tělocvikářů
„Byl to pěkný nápad a hodně dětí to motivovalo k pohybu. Obě naše holky byly nadšené, hodně je to bavilo, jsou dost soutěživé,“ svěřil se Marek Papoušek, jehož dcery Marta a Lucie chodí na první stupeň a organizovaně sportují, tréninky short tracku a krasobruslení si však v posledních měsících příliš neužily.
Mise Tokio žďárské základní školy.
„Vyzkoušeli jsme cestou do Tokia všechno. Ve Vysočina Areně jsme lyžovali až do 11. dubna, bruslili jsme na sázavské cyklostezce, běhali, využili jsme koloběžku i kolo,“ vypočítal Papoušek rodinné aktivity posledních týdnů.
Hlavní iniciátor mise Petr Kadlec se nechal inspirovat na semináři tělocvikářů.
„Při něm kolegové sdíleli, jak v této době pracují. Zaznívaly tam nejrůznější možnosti, dotáhl jsem naši misi do této originální podoby,“ dodává učitel s tím, že inspiroval i svého příbuzného, který vyučuje na soukromém jihlavském gymnáziu Ad Fontes, kde si Misi Tokio upravili pro své potřeby.
Proč padla volba na Tokio, je celkem logické. „Řešil jsem, jak rozhýbat děti. Aby si pouze zapisovaly svoje výsledky, by asi nebylo dostatečně motivující,“ uvažoval. Když se letní olympijské hry kvůli pandemii přesunuly na letošní rok, cesta do Tokia coby na největší sportovní událost roku 2021 se přímo nabízela.
Cesta zpět s novými výzvami
Co teď na ZŠ Palachova zvažují dál, když mají v předstihu splněno? „Zkusíme na to navázat, vydáme se zpátky a zpestříme si to novými výzvami, které by děti mohly také bavit,“ plánuje Kadlec.
Už v pondělí proto začínají žáci a učitelé makat na svém návratu, ovšem delší cestou přes Pacifik, Severní Ameriku, Atlantik a Velkou Británii. Tato varianta znamená nasbírat 19 450 kilometrů. První bonusovou výzvou je pořízení fotografie s něčím, co symbolizuje Japonsko nebo olympijské hry.
Kadlec a jeho kolegové mají jasno. „Je potřeba, aby se děti hýbaly.“ Coby volejbalista hrající za žďárský A-tým a trenér starších žáků poznal, jak vládní opatření rozmetala klubové plány.
„V mužích jsme stihli odehrát jeden dvojzápas a žákům se sezona vůbec nerozběhla. Přišli jsme prakticky o celou sezonu,“ lituje.
Situace se zatím příliš nelepší ani postupným návratem dětí do škol. „Při střídavé výuce jsou místo hodin tělesné výchovy doporučené vycházky, pohyb venku,“ popisuje aktivní tělocvikář.