Přichází po dvouleté pauze ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde působil jako umělecký šéf a ředitel. Na Divadelní fakultě brněnské JAMU vyučuje herectví v muzikálovém ateliéru, jehož je do konce letošního akademického roku vedoucím. Zároveň zde působí jako proděkan pro umělecké záležitosti.

S jakým předsevzetím vstupujete do Horáckého divadla?
Hlavním předsevzetím je posloužit souboru a divadlu. Chci naslouchat potřebám regionu, města a divadla. A zkrátka udělat nejlepší regionální divadlo na světě. Význam slova regionální nevnímám jako něco negativního. Je to určitá role a funkce, která je velmi důležitá. Naplnit ji znamená uspokojit diváky, ale také přinést souboru ambice světových festivalů.

Co vás přimělo na nabídku z Jihlavy kývnout?
Být hostující režisér má jistou svobodu a umožňuje vám to vybírat si práci, kterou chcete dělat. Jako umělecký šéf byste měl pracovat s celým souborem. Je to určitý závazek, skoro až na úrovni rodinného vztahu. Není to tedy jenom práce. Otázka, kterou jsem řešil, byla ta, jestli se chci do toho pustit znovu. Pět let ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti bylo krásných, ale je to i vyčerpávající pozice – nejenom profesně, ale i lidsky. Přesvědčilo mě i to, že cítím podporu zřizovatele, kterým je Kraj Vysočina, a synergii uměleckého souboru a technických složek divadla. Vnímám, že je tady velký prostor, chuť a energie pokračovat v tom, co tu bylo započato přede mnou.

3 fotografie

Nejdete úplně do neznáma. Působil jste zde jako hostující režisér...
Poprvé jsem tady režíroval někdy v roce 2007, tehdy jako čerstvý absolvent režie. Ale teď už je to úplně jiné divadlo.

Ale loni jste tu režíroval divácky oblíbenou komedii Čtyři vraždy stačí, drahoušku.
To bylo paradoxně takové štěstí v neštěstí. Původně jsem měl dělat úplně jiný titul. Ale kvůli covidovým změnám mi byla nabídnuta jako kompenzace tato inscenace. Zpočátku jsem z ní měl velký respekt, protože udělat takovou komedii – ještě s tím slavným filmovým odkazem – není jednoduché. Ale díky tomu jsem se potkal s celým souborem a myslím, že ta chemie mezi námi zafungovala. I to byl jeden z důvodů, proč jsem na nabídku stát se uměleckým šéfem kývl.

Nová pracovní pozice znamená pro vás třeba i stěhování?
To není v plánu. Zrekonstruovali jsme nedávno dům na Moravě. Autem mi cesta do Jihlavy trvá stejně dlouho jako do Brna.

Jak to bude s vaší pedagogickou činnost na brněnské divadelní fakultě?
Letošním akademickým rokem končím ve funkci vedoucího ateliéru muzikálového herectví. Je to časově náročné. Bylo to první opatření, jak funkci uměleckého šéfa skloubit. Nadále ale budu proděkanem pro uměleckou činnost.

Promítne se v budoucnu vaše muzikálové zaměření nějak do repertoáru Horáckého divadla?
Chtěli bychom se hudebnímu či muzikálovému divadlu věnovat. Je to ale žánr tak specifický a náročný, že je na něm třeba pracovat kontinuálně. Není možné jednou za čas udělat zničehonic muzikál. Vyžaduje to pěveckou průpravu. Nemyslím to tak, že by na to herci nebyli talentovaní či disponovaní. Je to ale věc, která se musí trénovat a udržovat. Určitě ji chceme rozvíjet.

Je nějaký autor, jehož chcete divákům určitě představit?
Inklinuji k výrazným dramatickým osobnostem typu Antona Pavloviče Čechova či Ingmara Bergmana. Ale je spousta nových a nových autorů, které hodlám prozkoumat a nabídnout divákům.