V devadesáti letech zemřel baron Bechinie, jehož předek hostil Jana Husa

  17:56
Potomek starobylého šlechtického rodu s vazbou k Jihlavě, baron Emanuel Adolf III. Bechinie z Lažan, zemřel po dlouhé nemoci 27. listopadu ve svých devadesáti letech. Po smutečním obřadu bylo jeho tělo v přítomnosti kruhu rodiny uloženo do rodové hrobky na pražských Vinohradech.

Baron Emanuel Adolf III. Bechinie z Lažan zemřel po dlouhé nemoci 27. listopadu ve svých devadesáti letech. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Emanuel Bechinie žil po odchodu do penze v roce 1991 se svou manželkou v ústraní v Třešti. Narodil se 30. července 1929 v Jihlavě.

„Dětství prožil spolu s rodiči Emanuelem Adolfem II. a Charlottou a o rok mladší sestrou Dagmar na zámečku a statku v Jihlavě. V roce 1950 byl rodině zabaven komunistickou totalitní mocí veškerý majetek a statek znárodněn. V roce 1951 byla rodina vystěhována do dvoupokojového bytu,“ napsala v nekrologu dcera zesnulého, právnička Yvonne Bechinieová.

Jihlavské sídlo rodu Bechinie dnes už neexistuje. Nacházelo se u dnešní křižovatky Znojemské a Brtnické ulice. 

„Tam byl velkostatek a u něj malý zámeček, který otec v roce 1937 prodal městu. V roce 1945 zámek dostal zásah fosforovou bombou, když Rusové osvobozovali Jihlavu. V roce 1937 jsme se přestěhovali do sousedního panského domu, který byl trochu vzdálenější od původního zámku. Statek i s malým zámečkem byl v místě, kde je dnes nažluto natřená stavba, to byl takzvaný úřednický dům. Kousek naproti byl velkostatek a k tomu vedle stál náš dům,“ vzpomínal v nepublikovaném rozhovoru z roku 2011 Emanuel Bechinie.

Na místě velkostatku na pravé straně je nyní šest panelových domů, na druhé straně jsou vilky.

„Sídliště Nad Plovárnou stojí na našich bývalých pozemcích. Zámeček převzal státní statek, který ho jako obyčejně nechal zchátrat. Pak se rozhodlo, že už tam ten zámeček nemusí být, že tam raději postaví panelové sídliště,“ říkal Bechinie. Zámeček byl podle Yvonne Bechinieová zbourán v letech 1966 až 1967.

Byl vyhledávaným operatérem

Emanuel Bechinie po jihlavském gymnáziu absolvoval lékařskou fakultu v Brně, kde pak působil jako odborný asistent. 

„Pro nevyhovující kádrový původ musel v roce 1958 z lékařské fakulty odejít. Byl umístěn na gynekologicko-porodnické oddělení nemocnice v Boskovicích,“ připomněla Bechinieová.

Stal se odborným lékařem, byl vyhledávaným operatérem, až do odchodu do důchodu byl primářem gynekologicko-porodnického oddělení. Volný čas věnoval historii, genealogii, heraldice, výtvarnému umění a sepisování kroniky rodu.

„Byl velice skromným až ostýchavým člověkem,“ vzpomínal jihlavský malíř Jan Jiří Rathsam, který kroniku rodu poledních 17 let graficky dotvářel. „Baron Bechinie k nám za otcem často v 80. letech přijížděl s manželkou a malým bílým psíkem. Byl to noblesní a pokorný člověk s přirozeným charismatem,“ zavzpomínal i výtvarník Jan Florian, po jehož otci Janovi práci na kronikách rodu Bechinie z Lažen malíř Rathsam převzal.

Rod Bechinie pochází ze slezského rodu Seidliců. Do Čech přišel na počátku 15. století. Jindřich Bechinie hostíval po roce 1410 Jana Husa na hradě Krakovci.