iDNES.cz

Domek, který měl padnout cyklostezce, býval zkušebnou Horáckého divadla

  9:12
Nebýt kontroverzně přijímaného projektu budování cyklostezky u jihlavské Helenínské ulice, možná by nevyšel najevo zajímavý příběh, spojený s počátky Horáckého divadla. V cestě původně plánované trasy mezi řekou Jihlavou a okraji zahrad totiž stojí nenápadný černý domeček. Za protektorátu sloužil jako zkušebna.

Malý dřevěný domeček na okraji jedné ze zahrad v jihlavské Helenínské ulici měl původně ustoupit nové cyklostezce. Nakonec by měl na místě zůstat. V minulosti tato chatička sloužila mimo jiné i jako zkušebna hercům Horáckého divadla. | foto: Tomáš Blažek, MAFRA

Malý domeček na okraji zahrady stavěl její tehdejší majitel Jan Holubář kolem roku 1940. Muž ročníku narození 1901 byl zapáleným divadelníkem – v letech 1919 až 1923 byl členem činohry Národního divadla v Brně.

Když se pak přestěhoval do Jihlavy, chtěl v divadle pokračovat a zapojil se do aktivit skupiny nadšenců z kulturních spolků, která si dala za cíl v moravské části nynější Vysočiny vytvořit stálou českou divadelní scénu. Jenže se psal rok 1940 a ovzduší historicky převážně německé Jihlavy českému divadlu nepřálo.

Divadlo poté našlo - pod názvem Horácké divadlo Třebíč - až do roku 1945 trvalý azyl v Třebíči. Zájezdní představení se konala ve většině měst v širším okolí. Tak to mohlo fungovat až do prvního zářijového dne roku 1944, kdy okupační úřady Horácké divadlo uzavřely.

Dokud se však mohlo hrát, divadlo žilo. V Jihlavě ovšem tak jako tak herci neměli pod knutou německého protektorátu žádné zázemí. A proto Jan Holubář v ústraní své zahrady v údolí pod Hruškovými dvory postavil domek, který byl ve skutečnosti malou divadelní zkušebnou. Herci seděli proti sobě na židlích v malé místnosti a četli texty.

Do zkušební budky docházel i Jaroslav Moučka

Protože Horácké divadlo už od svých počátků bylo líhní výrazných hereckých talentů, není překvapivé, že se tam často objevoval i pozdější známý herec Jaroslav Moučka.

„Dokonce si tady v ulici tehdy namlouval jedno děvče, ale ona ho nechtěla, tak z toho nic nebylo. I tak ale u nás pan Moučka často bývával,“ vzpomíná současná majitelka zahrady a přilehlého rodinného domu, devětasedmdesátiletá Ivana Vykydalová, dcera Jana Holubáře.

Paní Vykydalové se ulevilo, když se od úřednice jihlavského magistrátu dozvěděla, že projekt cyklostezky byl změněn, aby její trasa malý domek na její zahradě minula.

Ale zpátky k počátkům divadla na zahradě Jana Holubáře. Není vůbec vyloučené, že právě tady Jaroslav Moučka začínal se svou hereckou kariérou. Rodák ze Studené totiž prožíval svůj křest na divadle jako zaskakující ochotník právě v Jihlavě. V roce 1945 na jeden rok získal své první profesionální herecké angažmá v Horáckém divadle poté, co po válce natrvalo už jako oficiální scéna zamířilo do Jihlavy.

V Jihlavě začínal i mistr malých rolí Šimek

Dalším častým hercem v zahradním „divadelním domečku“ u Helenínské ulice byl méně známý, ale později hojně obsazovaný herec a jihlavský rodák Ladislav Šimek, Moučkův generační vrstevník. Šimek stejně jako Moučka začínal v roce 1945 v Horáckém divadle, odkud v roce 1947 odešel do divadla ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově) a odtud pak do pražského Divadla S. K. Neumanna.

Ve filmu byl Šimek hercem vedlejších rolí, kterých má na kontě třicet - hrál například funkcionáře ve filmu Ať žijí duchové! Jan Holubář si své pravděpodobně jediné účinkování před filmovou kamerou odbyl roce 1950 ve filmu Případ Dr. Kováře.

Film byl zároveň natáčecím debutem i pro Jaroslava Moučku. Podle vzpomínek Ivany Vykydalové je možné, že herecké talenty v Moučkovi i Šimkovi našel právě její otec, který jako zkušený divadelník možné budoucí herce pro české divadlo v Jihlavě už tehdy cíleně vyhledával.

„Divadlo a práce na zahradě - to byly jeho dvě lásky. Pamatuji se, že jsme za mého dětství doma pro Horácké divadlo na jeho zájezdy kreslili plakáty,“ vybavila si Vykydalová.

Město stezku znovu zaměřilo, projekt se mění

Jan Holubář účinkoval v Horáckém divadle v desítkách představení až do roku 1957. „Vím že jednou říkal, že nemá rád postavu Vocílky ze Strakonického dudáka, že se mu to špatně hraje. Měl raději klidnější postavy profesorů,“ pověděla Vykydalová.

Jan Holubář zemřel v roce 1986. Po válce herecký domeček sloužil ke hrám dětí, podle Vykydalové se v něm scházeli její dětští kamarádi z celé ulice.

A budoucí cyklostezka? Přípravy stavby u Helenínské ulice pokračují - město bude její projekt přepracovávat podle připomínek majitelů přilehlých pozemků. To se dosud až na výjimky nedělo, což u místních vzbudilo rozhořčení.

V pátek byly sporné hranice pozemků znovu zaměřeny za přítomnosti vlastníků, magistrátu a Povodí Moravy, které je majitelem větší části dotčeného koryta řeky. „Pak dojde k diskusi o požadavcích vlastníků pozemků a ty se zahrnou do požadavků na přepracování projektu,“ uvedl mluvčí radnice Radovan Daněk.

zpět na článek