„Šlo o pozůstatek takzvané selské dobývky, což je místo, kde si lidé v minulosti sami kopali uhlí. Bohužel tato místa nejsou nikde evidovaná a o jejich existenci se dozvíme až při samotném propadu,“ vysvětlila Hana Volfová, mluvčí státního podniku Palivový kombinát Ústí, který sanaci postiženého místa zajišťoval.
O vyplnění propadlého místa se postarali specialisté ze střediska báňské záchranné stanice v Libušíně u Kladna, kteří se zabývají likvidací podobných lokalit v celé zemi.
Během zásahu použili výkonný sací bagr, aby jím odsáli vodnaté bahno. Kdyby to neudělali, propad by pokračoval. Na dno vzniklé jámy pak nasypali štěrk, který vytvoří pevný špunt.
Celé místo bude ještě nějakou dobu pod odborným dohledem, aby bylo jasné, že výrazně nepoklesá a zásah byl provedený efektivně.
„S podobnými propady se setkáváme poměrně často v rámci celého Česka. V Ústeckém kraji se jedná hlavně o místa, kde byly v minulosti mělce položené sloje s uhlím,“ dodala mluvčí.
Zhruba od 15. století totiž bylo v Podkrušnohoří dobývání uhlí v nevelkých šachtách běžné a šlo o náhradu za nedostatkové dříví na otop. Živelná těžba bez jakéhokoliv zabezpečení a regulace skončila koncem 18. století, kdy na těžbu uhlí platila propůjčovaná dolovací práva.
Stopy po dávné těžbě zahladila příroda či člověk
V jiných částech Česka, jako například v Kutné Hoře či Hluboké nad Vltavou, se záchranáři potýkají s propady po historickém dobývání vzácných kovů a minerálů.
Pokud jde o registrované štoly, mají k dispozici historické záznamy. O místech, kde ale probíhala živelná „selská dobývka“, se většinou dozvědí až po propadu. Stopy po tehdejší těžbě totiž dávno zahladila příroda nebo člověk.
Technici se k propadlým místům dostanou často až po upozornění od hasičů, na které se obracejí postižení obyvatelé. Rychlost samotného zásahu záleží na závažnosti propadu. Pokud se jedná o urgentní, životy či majetek ohrožující propad, zasahují záchranáři okamžitě. Při plánované sanaci může vyřizování povolení zabrat i několik týdnů.