Odjel do Francie s vědomím, že kvůli pandemii rodinu dlouhou dobu neuvidí

  7:08
Devětadvacetiletý Ústečan Lukáš Skalický pracuje ve francouzském zálivu Saint Tropez, v městečku Port Grimaud. Jeho firma se specializuje na správu majetku. Aby nepřišel o příjem v době, kdy v Česku platí karanténa a jsou zavřené hranice, rozhodl se ve Francii zůstat.

Ústečan Lukáš Skalický pracuje ve francouzském zálivu Saint Tropez, v městečku Port Grimaud. Kvůli karanténě a uzavření hranic, se nyní nějakou dobu neuvidí se svou rodinou. | foto: archiv L. Skalického

Nějaký čas se tak neuvidí se svou rodinou. „Abych byl upřímný, nejsem si teď jistý, že to byla správná volba,“ přiznává.

Zůstat na jihu Francie se rozhodl i kvůli ostatním lidem z firmy. „Jsem schopný nějakou dobu vydržet bez příjmů, ale mám tu zaměstnance, kteří mají také rodiny, peníze potřebují a z morálního pohledu na ně musím brát ohledy,“ vysvětluje.

V době, kdy se v Čechách pomalu uzavíraly hranice, proto vycestoval zpátky do Francie. Do země, kde je nyní situace o poznání horší než v Čechách a lidí s onemocněním COVID19 zde raketově přibývá. Odjel i s vědomím, že svou rodinu vidí na dlouhou dobu naposledy.

„Moje žena je mentálně velmi silný člověk a naše dcera, které je rok a půl, to také zvládne. Jsem si jistý, že spolu fungují, a to mi dává sílu na práci a na celou tuhle situaci. Navíc vím, že se můžu spolehnout i na naše rodiny a přátele, kteří nám v případě potřeby pomohou,“ říká Skalický.

Se ženou je několikrát denně v kontaktu, posílají si fotografie, aby viděli, co se jim přes den přihodilo.

Videohovory neděláme, nechceme, aby dcera plakala

„Snažíme se mít radost i z maličkostí. Takhle máme alespoň trochu pocit, že trávíme den spolu. Videohovory ale neděláme, protože nechceme, aby mě dcera viděla a zbytečně plakala, že nejsem doma,“ říká.

Složitou situaci se prý snaží brát s nadhledem. Je hlavně rád, že jeho rodina je v bezpečí.

„Kvůli všem těm opatřením, která v Česku platí, mám lepší pocit než ve Francii. Tady se všechno řešilo pozdě. Když jsem odjížděl z republiky, měl jsem možnost porovnat opatření už při cestě,“ vypráví.

„V Česku zrovna začínaly kontroly na hranicích, občané vykupovali obchody a i na německých hranicích mě kontrolovala policie a vyptávala se, kam a proč jedu. Měřili mi i teplotu. Na francouzské hranici naopak nebyl nikdo,“ vypráví.

I ve Francii už vláda sáhla k přísným opatřením a lidé nemají zbytečně vycházet ven, podobně jako v Česku. „Přijde mi ale, že to tu nikdo nebere vážně,“ říká Skalický.

Média ve Francii ke koronavirové krizi přistupují jinak než u nás

Nálada obyvatel je podle něj podobná jako v Česku, ale například média prý ke koronavirové krizi přistupují rozdílně než u nás.

„Nedělají z toho takové drama a nepřidávají na strachu. Je tu samozřejmě přehled o situaci, ale není to tak vyhrocené s apokalyptickou hudbou, jako v některých médiích v Česku,“ popisuje Skalický.

A jsou i dobré zprávy, které hovoří o laboratořích v USA a v Izraeli, že už je vakcína na cestě. To mi u nás chybělo, je dobré populaci ukázat jaká je realita, ale nepřidávat na strachu,“ míní Ústečan.

Kdy by se mohl vrátit domů, zatím netuší. „Budu to asi řešit ze dne na den, podle situace. Jisté je, že až přijedu zpátky, budu dalších 14 dní v karanténě. Už mám připravený byt, kde budu sám,“ dodává.

Autor: