„Taneční jsou podle mě výborná možnost, jak utužit vztahy ve třídě, když na ně chodíme všichni,“ říká sedmnáctiletý Petr z Litoměřic. „Navíc je to dobrá příležitost na prolomení ledů pro kluky, kteří mají problémy s komunikací s druhým pohlavím,“ dodává jeho kamarád Radek.
Nedostatek mladých mužských tanečníků je prý už minulostí. „Letos máme dokonce více kluků než dívek,“ upozorňuje taneční mistr Jiří Plamínek, který vede kurzy v Litoměřicích, Praze, Poděbradech nebo Českém Brodu.
„V našem kurzu chyběly partnerky pro pět kluků,“ potvrzuje jeho slova litoměřická studentka Alena. V každém kurzu je to samozřejmě trochu jiné. „V našich tanečních vždycky asi pět holek sedělo, ale pak šly k nějakému páru a vystřídaly se,“ doplňuje další litoměřická studentka Dana.
„Poměr chlapců a dívek je v posledních letech zhruba vyrovnaný. Maximálně chybí tak jeden až dva kluci proti partnerkám,“ shrnuje taneční mistr Martin Čech z Loun.
Vyrovnaný poměr chlapců a dívek někde motivují slevou pro páry nebo přímo párovou přihláškou.
„Čistě teoreticky se u nás mohou hlásit i samotní chlapci nebo dívky, ale je to mizivé procento, protože naši mládežníci jsou zvyklí hlásit se v páru. V kurzu jim to totiž skýtá více benefitů, neboť tančí s tím, koho si vybrali. Také pozorujeme, že téměř všechny takovéto páry vydrží v kurzech až do konce,“ popisuje Petr Macek, který vede taneční kurzy v Teplicích.
Studentovi Zdeňkovi z Litoměřic se nejvíce líbil věneček. „Protože jsme uměli už více tanců a mohli jsme si tancování pořádně užít,“ vypráví loňský absolvent kurzu.
Jeho spolužačka Zuzana si zase chválí Květinovou prodlouženou: „Kluci totiž dávali svým tanečnicím květiny a já jsem si odnesla šest růží.“
Co neuhlídají taneční mistři, napraví maminky
Někteří chlapci však přece jen podlehnou zaječím choutkám a z tanečního parketu se vytratí. „Pár kluků z našeho kurzu zdrhalo,“ vzpomíná Radek. „Nejvíce na prodloužených, to zůstávali sedět na baru,“ doplňuje Zuzana.
Co si však neuhlídali tančení mistři, napravovaly maminky. „Často jsem se setkal s tím, že některé tanečníky doprovázely jejich matky a z balkonu pozorovaly své syny, zda tančí, a hlídaly, aby se nevytratili na bar,“ vypráví Petr.
Puberťáci posedávající na baru jsou však jen okrajovou záležitostí. Zájem o společenské tance mezi mladými lidmi stále stoupá. Během covidu byl sice menší, ale trend narůstajícího zájmu pozorují všichni oslovení.
„Zájem o tanec u mladých lidí jde nahoru. K nám se lidé hlásí rok předem, například už nyní máme plno pro podzimní sezonu příštího roku, a to otevíráme ještě další kurz,“ nastiňuje Petr Macek.
Zájem o taneční nepřekazí ani stoupající ceny garderóby. Šikovní studenti a jejich matky si vždy najdou nějakou cestu. „Z normálního obchodu jsem měla sukni a k tomu jsem střídala vršky. A nějaké šaty jsem měla po starších sestrách,“ přibližuje Alena s tím, že i řada jejích kamarádek pořídila šaty z druhé ruky.
Ani chlapci v pořízení společenského oblečení problém nevidí. „Oblek se dá sehnat dobře a ani to moc nestojí. Jediný problém jsem měl s velikostí, protože jsem hodně vytáhlý a hubený,“ zmiňuje Radek.
Rukavičky pro pány?
Stále diskutovaným evergreenem zůstávají pánské rukavičky. Někde je striktně vyžadují, jinde nechávají rozhodnutí na tanečnících.
„Rukavičky nevyžadujeme, chceme jen, aby je tanečníci měli na závěrečnou polonézu, abychom sjednotili celkový vzhled kurzistů. Záleží na tanečnících, ale pozorujeme jen ojedinělé případy, že si je někdo vezme,“ uvádí Martin Čech.
K povinné výbavě patří rukavičky například v Litoměřicích, kde však také nabízejí možnost si je za 50 korun na místě zakoupit.
„Před pár lety jsem v kurzu dělal dotazníkový průzkum, z něhož vyplynulo, že dívkám i chlapcům rukavičky vyhovují. Bílé rukavičky jsou pozůstatkem společenského oblečení, neboť se nosily ke fraku. V tanečních přetrvaly z hygienických důvodů,“ vysvětluje Jiří Plamínek.
Nabídka společenských tanců, které se dnes v kurzech vyučují, zůstává po desetiletí velmi podobná. „Stejně to je nejen v Evropě, ale i v Americe. Nesmíme však zapomenout, že jednotlivé tance se neustále vyvíjejí,“ připomíná Plamínek.
„Jde nám o tance, které mladí lidé využijí na kulturních akcích a plesech. Proto třeba neučíme tance typu mazurka, což je přežitek, který mladé lidi neoslovuje. Snažíme se je naučit reálný tanec, který pak využijí v praxi, popřípadě na něj budou moci navázat, když budou chtít v tanci pokračovat,“ poznamenává Petr Macek.
Diskuse o polce a valčíku
Mladí tanečníci si výběr tanců vesměs chválí, diskusi u nich rozproudí jen polka a valčík. „Polka je vidlácký tanec, taková vykopávka mezi latinou a standardem,“ rozčiluje se Radek.
„Když se tančí polka, spousta párů odchází z parketu,“ potvrzuje Alena. „Já si naopak myslím, že polka by se měla učit, protože patří k naší kultuře,“ oponuje Petr.
Nové tance zařazují mistři jen pozvolna, mnoho jich prý lidi brzy omrzí. Některé však považují za dobrý trend. „V poslední době se hodně populární stala salsa a karibské tance vůbec,“ vypočítává Jiří Plamínek.
Nové tance vítají i studenti. „Na prodloužených jsme se naučili i nějaké specialitky, se kterými se člověk může setkat na plesech, když to přechází do volné zábavy,“ chválí si Radek.
O nejhorší zážitek se Zuzaně postarali dospělí
Nejhorší zážitky v tanečních mladí lidé většinou zažívají při tanci s partnery, kteří necítí rytmus. „Pořád si pro mě chodil kluk, který neslyšel rytmus. Už jsem to nemohla vydržet,“ stěžuje si Alena.
„Také já jsem tančil s dívkou, která nechápala rytmus, ale navíc byla přesvědčena, že vše dělá správně a chybu dělají ti druzí,“ poukazuje Petr.
Zuzaně se o nejhorší zážitek naopak postarali dospělí: „Nejvíce mě naštvalo několik přiopilých čtyřicetiletých žen, které se na věnečku vrhly na parket a bezohledně tančily v jakémsi kolečku. My jsme se kolem nich proplétali s valčíkem a bylo to velmi nepříjemné,“ líčí.
