„Odvolání obžalovaného jsme vyhodnotili jako nedůvodné,“ sdělil předseda odvolacího senátu Martin Zelenka.
Čin se odehrál loni v noci na 15. října a Tonev byl podle obžaloby vůči svému krajanovi mimořádně surový. O bezmála čtyřicet kilo lehčího a o několik let staršího muže podle státního zástupce bil zednickým kladivem i pěstmi, kopal do něj, házel s ním, řezal ho nožem a tahal po bytě za vlasy. Poškozený se několikrát pokálel, přičemž vrah ho donutil se umýt a pak pokračoval. Oběť závažným zraněním na místě podlehla.
V Bulharsku v minulosti již několikrát trestaný Tonev dříve uvedl, že činu lituje, ale že si nic nepamatuje a že mu jeho stav nedovoloval se kontrolovat. Tvrdil, že se u něj objevují příznaky schizofrenie.
Ústecký státní zástupce to označil za účelovou obhajobu, protože o psychických problémech začal mluvit až několik měsíců po zadržení.
Podle tuzemských znalců duševní chorobou netrpěl a netrpí. Jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti byly podle nich v době spáchání činu zcela zachované. K dispozici měli i Tonevovy lékařské záznamy z Bulharska, kde se podle obhajoby léčil s paranoidní schizofrenií.
Právě na svém domnělém duševním stavu Tonev postavil odvolání. Vrchní soud se však s odkazem na vyhotovené znalecké posudky plně ztotožnil s argumentací ústeckého krajského soudu.
Dobře věděl, co dělá
„Odvolací soud zastává názor, že obžalovaný trpěl vadou osobnosti, nevhodnou skladbou povahových rysů a temperamentu, nicméně tato diagnostika se nijak významně nepromítla do zachování jeho rozpoznávacích a ovládacích schopností. Rozhodně ne natolik, aby mohlo být hovořeno o duševní poruše, která by signalizovala podstatně zmenšenou příčetnost či dokonce nepříčetnost,“ uvedl soudce Zelenka.
„Znalec jasně vyloučil možnost, že by obžalovaný v kritický moment jednal pod vlivem paranoidní schizofrenie. To je odlišná otázka než ta, kterou předkládá obhajoba, tedy zda tímto onemocněním trpěl v minulosti. Rozhodující je samotný okamžik, doba spáchání trestného činu,“ uvedl předseda senátu.
„Je vyloučeno, že by obžalovaný pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo nemohl ovládat své jednání,“ dodal Zelenka.
Stejně jako soud první instance zdůraznil, že byl Tonev během útoku plně orientovaný a choval se racionálně. Třeba když po poškozeném chtěl, aby se umyl, nebo když rozdával rozkazy ostatním spolubydlícím.
Bylo to nelidské
V bytě tehdy žilo víc Bulharů. Desítky minut trvajícímu útoku byli přítomní, proti rozzuřenému vrahovi ale nijak nezasáhli.
„Šel jsem se podívat, ale Anton měl v tu chvíli v jedné ruce zednické kladivo a ve druhé nůž,“ odpovídal dříve jeden z nich u ústeckého soudu na dotaz senátu, proč Toneva nezastavil. „Anton mi řekl, abych šel zpět do pokoje, tak jsem šel.“
Tonevovo počínání popsali jako absolutně nelidské. Zběsilé řádění podle nich odstartovalo poté, co chtěl čtyřicetiletý Tonev po poškozeném cigaretu, ale ten mu odpověděl, že žádnou nemá.
Sousedé kvůli hluku tehdy několikrát volali policii, jenže hlídkám nikdo neotevíral. Policisté se dozvonili až napotřetí. To už v bytě našli bezvládného cizince.
Tonev by si mohl trest odsedět v rodné zemi. Odvolací soud zároveň potvrdil i vyhoštění. Tonev se tak má po odpykání trestu Česku deset let vyhýbat. Pozůstalým má zaplatit přes dva miliony korun.
