Němci roky obviňovali české podniky z šíření zápachu. Saská vláda tlačila na českou a české ministerstvo životního prostředí, aby zdroj našly a podnikly kroky k nápravě.
Jenže společné kontroly přišly na to, že vina je na obou stranách. Za zápach šířící se střední částí Krušnohoří mohou naše podniky i německé firmy.
Vyplývá to ze závěrů rozsáhlého tříletého mezinárodního programu OdCom, jehož obsahem byla podrobná dokumentace takzvaných zápachových epizod z česko-saského pohraničí, odborná měření škodlivin, pochůzky najatých „čichačů“ a následná analýza všech sesbíraných dat včetně porovnání s meteorologickými údaji.
„Ještě není zpracovaná závěrečná zpráva, ale předběžně je možné říct, že některé ze zdrojů zápachu se povedlo identifikovat. Jsou na obou stranách hranice,“ sdělila MF DNES Jana Moravcová ze Zdravotního ústavu v Ústí nad Labem.
Konkrétní zdroje nejmenovala. Odborníci je zatím tají, chtějí je zveřejnit až v závěrečné zprávě na konci června. V pondělí se však v Drážďanech sešli na konferenci k projektu a výsledky některé z nich překvapily.
Mimo záznam experti ze Saska uváděli, že nyní bude nutné vymyslet, jak výsledky Němcům, kteří roky obviňovali českou stranu, vysvětlit.
Podle Moravcové je původ zápachu vznikajícího na české straně smíšený a nelze tak v jednotlivých případech ukázat na jednoho konkrétního viníka, u toho německého je tomu jinak, protože se jedná o drobnější lokální zdroje.
„U přenosu z české strany na německou se často jedná o kombinaci zdrojů. Nejprve dojde působením aktuální meteorologické situace ke smíchání a pak k přelivu na druhou stranu hranice,“ řekla Moravcová.
„Během jedné sezony, tedy od podzimu do jara, se vyskytly třeba tři situace, kdy mohlo dojít k onomu přelití z Čech. Ovšem pak je řada epizod, kdy vše nasvědčuje ryze lokálním zdrojům v Sasku,“ dodala Moravcová.
Obdobně mluví i němečtí experti. „Když foukal jihovýchodní vítr, tedy z české strany, stoupal počet stížností, ale zaznamenali jsme i dny, kdy přicházely stížnosti a vítr od Česka nefoukal,“ uvedla Anja Mannewitzová ze Saského zemského úřadu pro životní prostředí, zemědělství a geologii.
Dodala, že v Německu hodně stížností evidovali i v době, kdy se naměřily vyšší hodnoty toluenu a xylenu. Jenže v tyto dny u našich západních sousedů vál severní vítr. „To nijak nesouvisí se severem Čech, ukazuje to na lokální zanášení,“ podotkla.
Výzkum vyšel na dva miliony eur
OdCom odstartoval v roce 2016. Vyšel zhruba na dva miliony eur, přičemž ho spolufinancovala Evropská unie. Sledované území vzešlo ze stížností Němců, které přicházely především z oblasti kolem Seiffenu a Olbernhau nedaleko českých Klínů.
Sasové často uváděli, že zápach jim způsobuje bolesti hlavy nebo žaludku. Počet stížností byl vyšší na jaře a na podzim. Vrcholem byla sezona 2014/2015, kdy jich příslušné úřady zaznamenaly přes tisíc. V posledních letech jich pak byly stovky. Paradoxem je, že z přilehlých českých obcí žádné stížnosti nepřicházely.
V rámci projektu probíhala měření látek v ovzduší na čtyřech stanicích – v Ústí nad Labem, v Lomu na Litvínovsku, v Seiffenu a na Schwartenbergu. Za sledované období se ve vzduchu podle vyjádření odborníků, kteří výsledky představili v pondělí v Drážďanech, neobjevily žádné extrémně závažné látky. U škodlivin prakticky nedocházelo k překračování hraničních hodnot.
Ve zmíněném Lomu se zařízení na měření ultrajemných částic pořídilo právě díky projektu. Koncentrace škodlivin jsou tu prokazatelně dlouhodobě vyšší. V projektu ale odborníci sledovali i účast dětí ve školkách a skutečně přišli na souvislost s vyšším znečištěním.
„Když se tak stalo, výrazně vzrostly absence dětí v litvínovských školkách kvůli respiračním onemocněním,“ řekla Eva Rychlíková z ústeckého zdravotního ústavu. Projekt se totiž zaměřoval i na dopady na zdraví.
Čichači museli v konkurzu prokázat prokázat citlivý nos...
Kvůli projektu vznikla i skupina takzvaných čichačů. Jednalo se o dobrovolníky, kteří absolvovali výběrové řízení v Německu. Při něm museli prokázat citlivý nos. Na české i německé straně se jich pohybovalo několik desítek.
Pokud ucítili něco nezvyklého, do formuláře vypsali, jaký měl zápach charakter, jaké vládlo počasí a zda se vzduch nějak podepsal na jejich zdravotním stavu. Potíže měli jen ve zlomku případů.
Němečtí stěžovatelé celé roky zápach často popisovali jako „katzendreck“, tedy kočičí výkaly. Ten ale čichači téměř vůbec nezachytili. A když, byli to ti na české straně. Čichači zaznamenali stovky pachových epizod, přičemž v Sasku se při mnoha z nich jednalo o zápach „neurčitého charakteru“. Na české straně nejvíce evidovali sirovodík či spalování dřeva a uhlí.
…vzduch nabírali do speciálních kanystrů
Někteří čichači zároveň nabírali vzduch do speciálních kanystrů. Češi měli šestilitrové, Němci poloviční. Stačilo otočit ventilem a několik minut čekat. „Uvnitř je nádoba pokrytá silikonem, aby se odebrané látky nerozložily a nijak nereagovaly na něco jiného,“ popsala Rychlíková. Kanystry následně putovaly do laboratoře k analýze.
Do projektu se zapojila i široká veřejnost. Lidé mohli vyplňovat dotazníky. I z nich jasně vyplynulo, že v Německu zápach vnímají násobně více jako problém.
„Pro obyvatele Saska to představuje skutečně velkou potíž. Je nyní důležité s nimi diskutovat,“ podotkla Anja Zscheppangová z Technické univerzity v Drážďanech. Příležitost k tomu budou mít experti na začátku června, kdy závěry přednesou veřejnosti v Seiffenu.
Oficiální finální zpráva poputuje k českým i německým úřadům, aby rozhodly o dalším postupu.