Teď se ukáže, co z učiva je skutečně důležité a co jen nesmysl, říká učitel

Změnit se na učitele a začít s výukou svých školou povinných dětí musela před čtrnácti dny spousta rodičů. S nařízením vlády, které ze dne na den uzavřelo školy, se ale musejí vyrovnat i učitelé, kteří byli během okamžiku donuceni změnit léta budovaný styl výuky.

Ředitel ZŠ Vítězslava Nezvala a učitel dějepisu a výchovy k občanství Roman Ziegler(48 let) chce zkusit i přenos přes sociální sítě, kdy by žákům přednášel z domova. | foto: archiv ZŠ

„Teprve teď začneme z učiva vybírat to nejpodstatnější a opravdu začneme zjišťovat, co je pro naše děti podstatné a důležité,“ říká Roman Ziegler, ředitel 8. základní školy, kterou nechal magistrát v Mostě jako jedinou otevřenou pro děti, jejichž rodiče pracují v profesích důležitých pro boj s koronavirem.

Od minulého týdne fungujete jako spádová škola pro děti rodičů, kteří slouží třeba u policie, armády či ve zdravotnictví. Využil už některý z nich možnost umístit své dítě do školy?
Zatím ne, ale rodiče mohou děti přivést kdykoli. Nemusí se ani dopředu hlásit. Máme otevřeno každý den od 6 do 15 hodin. Jen v okamžiku, kdy přijdou poprvé, musí vyplnit jednoduchou přihlášku s kontaktními údaji, pojišťovnou a případně zdravotními údaji o dítěti, kdyby se náhodou něco stalo. Není nutná ani jakákoli pravidelnost, děti k nám mohou přijít jednou za týden, za měsíc či každý den. Nejsou nastavené žádné povinnosti ani omezení.

Škola momentálně funguje jak?
Máme vytvořené čtyřčlenné týmy. V současné době chodí vždy někdo z vedení, příp. paní učitelka či učitel, na šestou hodinu do školy, kdyby někdo přišel. Ostatní mají pohotovost a jsou na telefonu. Určené směny jsou neměnné a žádný z jednotlivých členů by neměl přijít do styku s učitelem z jiné směny. Je to i z důvodu, abychom předešli případnému šíření infekce a učitelé se nemohli od sebe vzájemně nakazit.

Jaký je pracovní den učitele? Mají pravdu ti, kteří poukazují na to, že jsou učitelé v klidu doma?
Řekl bych, že všichni učitelé jsou nešťastní, že jsou školy zavřené. A pokud někdo tvrdí, že se učitelé poflakují doma, tak nemá pravdu. Ač se to nezdá, tak jim přibylo hodně práce. Pokud si představíte, že má učitel jedenáct dvouhodinových bloků v pěti třídách, tak najednou komunikuje se 120 dětmi, jimž posílá úkoly. Každému zvlášť musí dát i zpětnou vazbu. Navíc, než něco napíšete, tak je to o dost pomalejší, než když to můžete říct. Při běžné vyučovací hodině udělá každé dítě několik úkolů, které se pak většinou opraví nebo vysvětlí ještě v rámci hodiny. Teď musí učitel 120 prací zpracovat či ohodnotit jednotlivě. Porce oprav je v tuto chvíli mnohonásobně větší.

Komunikace se školou dnes probíhá většinou elektronicky. Ne každá rodina však má adekvátní vybavení. Jak se to řeší?
Pro žádnou stranu to není komfortní situace a má to mnoho úskalí. Jestliže je dnes polovina učitelů 50+ a třetina 55+, tak si umíte představit, že i pro ně není učení na dálku pomocí moderní techniky zcela běžné. Tím, že situace nastala ze dne na den, také neexistuje ani jednotná platforma, každá škola to tedy řeší po svém. Učitelé posílají drtivou většinu úkolů přes aplikaci Bakalář, e-mail či Facebook. Mnozí rodiče ale nemají možnost je doma vytisknout nebo moderní techniku vůbec neovládají. Na naší škole jsme proto umožnili dětem, které nemají přístup k technice, vyzvednout si zadání úkolů po dohodě s vyučujícím ve škole a na papíře vypracované úkoly vhodit do schránky.

Máte už zajetý nějaký systém učení?
Tím, jak se člověk učí za pochodu, jsme zjistili, že jsme zpočátku rodiče i děti úkoly zahltili. Došlo k tomu ale na mnoha školách. Už pro tento týden jsem proto učitelům dal pokyn, abychom trochu přibrzdili. Rodiče mají vlastní starosti, děti mají hodně práce a i samotní učitelé nezvládají opravy a zajišťování relevantní zpětné vazby. Učíme se teď všichni a není to jednoduché pro nikoho.

Jak tedy na to?
Raději dát méně úkolů, ale kvalitněji.

Jak?
Například právě teď jsem svým žákům vytvářel prezentaci na poválečné uspořádání světa – studenou válku. Sám zjišťuji, že je to mnohem náročnější, než když si dělám podobnou přípravu na hodinu. Ve škole ukážu fotku a vše důležité k ní řeknu až během výuky. Teď musím dětem vše vypsat a vymyslet tak, aby prezentace byla komplexní, ale aby žáky příliš nezahltila.

Takže jde o to, vybrat to nejdůležitější?
Ano. Naše školství trpí tím, že je předimenzováno nesmyslnými fakty. Když se někoho zeptám, kde je Samoa, většina řekne, že neví. Mě, když se někdo zeptá na název nějaké rostliny, také odpovím, že nevím. Ale to přece není to podstatné. Hodně věcí, které vás zajímají, si dnes můžete dohledat a spousta věcí je vám zase jedno. Právě díky současné situaci si začneme z učiva vybírat to podstatné. Teď teprve začneme opravdu zjišťovat, co je pro naše děti podstatné a důležité, aby to uměly a znaly.

Přesto se spousta rodičů obává, že děti zameškané učivo už nedoženou…
To si nemyslím. Naopak si myslím, že mimořádná situace by mohla školství pomoci aspoň ve dvou věcech. Například český jazyk je dnes doslova zavalen nesmysly. Přitom je jedno, jestli poznáte, či nepoznáte přístavek nebo doplněk. To jsou věci, které bychom mohli omezit a zkusit se posunout dál. Třeba zlepšit práci s textem, chápáním textu, naučit se nacházet vlastní informace. Uzavření škol se podle mě příliš nedotkne ani ostatních předmětů.

A to druhé pozitivum?
Mnoho učitelů, ale i dětí a rodičů, se teď naučí využívat dálkové učení. A začneme to chápat jako normální součást výuky. Věřím, že z dnešní situace vyjde pro školství mnoho pozitiv. Byť samozřejmě za určitou cenu, jako jsou třeba ty zmatky.

Máte na současný stav i nějakou zpětnou vazbu od rodičů?
Drtivá většina jich je pečlivá a spolupracuje, hlídají, aby se děti učily. Pak jsou někteří až moc přepečliví rodiče, kteří po dětech všechno do detailu opravují a téměř za ně i dělají úkoly, jen aby byly správně. To není nutné. My nepotřebujeme, aby dítě odevzdalo perfektní práci, kterou z poloviny udělá rodič. Chceme, aby tam byl nějaký proces učení. Pokud nebude úkol v pořádku, tak může učitelka dát právě vědět, na co by se dítě mělo zaměřit. Není to práce pro rodiče. Spousta jich má ale v sobě zakódováno, že když se práce odevzdává, musí být bez chyb. No a pak jsou rodiče, kterým je to v podstatě jedno a nic neřeší. Těm ale škola byla jedno i v normální době.