„Hodnocení kvality povrchových vod vychází z 24 rozborů vzorků získaných na stejném místě v předchozím dvouletí. Zjednodušeně řečeno zařazením do tříd ukazuje, jak moc je který tok ve správě našeho povodí znečištěn,“ říká Jiří Beránek, vedoucí oddělení jakosti vod Povodní Ohře.
„Odběry se dělají vždy na stejném místě dvanáctkrát za rok. K souhrnnému vyhodnocení dochází vždy za dvouletí,“ dodává Beránek s tím, že celkově stav vodních útvarů v Ústeckém kraji vychází jako nevyhovující.
Horší výsledky jsou však dané i tím, že se stále zpřísňuje legislativa a sleduje se i více znečišťujících látek.
Systém hodnocení je navíc nastaven tak, že pokud není dosaženo dobrého stavu byť jen v jediném parametru, je celkový stav hodnocen jako nevyhovující. I proto je většina vodních toků nejen v Ústeckém kraji, ale i v celé republice hodnocena právě takto.
Nejhorší a nejlepší toky
Zdroj: Povodí Ohře |
Například již zmíněný Klíšský potok vykazuje hned v pěti z celkových šesti ukazatelů nejhorší, pátou třídu jakosti vody, což je velmi silně znečištěná voda.
Téměř čtrnáct kilometrů dlouhý tok propadá v limitu na kovy, organické látky i ve fyzikálních, chemických či mikrobiologických ukazatelích. Šesté, radiologické ukazatele povodí nezkoumalo.
„U takto znečištěného toku se už sleduje celé zasažené území. Klíšský potok má tu nevýhodu, že ve své horní části protéká zemědělskou oblastí, kde začínají vycházet špatně pesticidy. Pak se přidává komunální znečištění z obcí nad Ústím, které nemají vlastní čističky,“ pokračuje Beránek.
Velcí znečišťovatelé investovali do čistíren
„V Ústí, kde je navíc celý zakrytý, se situace ještě zhoršuje. Jsou do něj zaústěna odlehčení z městské kanalizace a nakonec se k tomu přidává historická zátěž ze Spolchemie. Chemička sice již dnes převádí všechny své vody do neštěmické čistírny, ale do potoka se i po částečných sanacích stále dostávají zbytky chemických látek z minulých dob,“ doplňuje Beránek.
Silně znečištěným tokem v kraji zůstává také řeka Bílina, což podle zprávy o vývoji jakosti vod souvisí s nízkou vodností toku, který navíc protéká od Jirkova až po soutok s Labem v Ústí nad Labem zalidněným a průmyslově exponovaným územím. Na druhou stranu u Bíliny došlo za posledních dvacet let k výraznému zlepšení.
1. listopadu 2016 |
„Na vzorcích při vyústění do Labe je krásně vidět, k jak výraznému poklesu u některých hodnot znečištění došlo. Vypovídá to i o tom, že za posledních 20 let se udělal velký kus práce, kdy hlavně velcí znečišťovatelé investovali do čistíren. Například u čpavku či dusíku, které mají přísnější limit, jsme ale zatím na poloviční cestě,“ upozorňuje Jiří Beránek.
Razantnějšího vylepšení kvality vod se však podle dokumentu v brzké době zřejmě nedočkáme. Mnohé čistírny totiž nedokážou odstranit další spousty látek, které přírodě neprospívají. Velkým problémem je například nedostatečné odstraňování fosforu či pesticidů.
Tím, že však většina čističek splňuje současnou legislativu, nemají správci toků téměř žádnou možnost na větší či menší znečišťovatele tlačit. Většina opatření na zlepšení kvality vod je tak momentálně založena pouze na dobrovolnosti oslovovaných znečišťovatelů.
