Co všechno může být v módě chráněno autorským právem?
Nikol: Rozhodně mohou být chráněny jednotlivé motivy a třeba také střih, pokud je dostatečně originální.
Gabriela: Prvek originality a vlastní tvůrčí činnosti za tím, co vytvoříte, je pro ochranu klíčový. Typicky se to může projevovat v designu, třeba v obrázku, který si dáte na tričko. Dále se může jednat o zmíněný střih, například pokud máte nějakou složitou róbu. V módě, kde se spousta věcí inspiruje, ale není jednoduché originality docílit.
Nikol: Často je to dáno i funkčností. Ve chvíli, kdy jde o běžný funkční prvek, nemůže být chráněn právě kvůli absenci originality.
Kde vůbec leží hranice mezi kopírováním a inspirací? Je pevně daná, nebo je v těchto případech výklad spíše volný?
Gabriela: Toto je základní otázka autorského práva, kolem které se vše točí. Nemá úplně přesnou odpověď. My se držíme takových základních bodů. Jen námět a nápad chráněné nejsou. A také, že všichni se můžeme inspirovat stejnými výchozími náměty a na základě inspirací tvořit vlastní, originální výrobky. Co bychom ale neměli, je opravdu kopírovat cizí, originální dílo. Přesná hranice nicméně není.
Nikol: Je to o míře. Můžete se nějak rozumně inspirovat, ale není dobré brát konkrétní prvky a přenášet je. Jakmile do toho dáte vlastní tvůrčí vklad a původní dílo funguje jen jako inspirace, tak jste spíše v bezpečné rovině. Když použijete konkrétní části cizího díla, je to rizikové. Což neznamená, že to nutně bude posouzené jako neoprávněné užití, ale posuzuje se právě ona míra. Každý případ se vyhodnocuje zvlášť, není to tak, že by bylo jedno pravidlo.
Advokátka Gabriela Kadlecová
Advokátka Nikol Franz
Jak jste zmínily, inspirace je v módě častá, a to třeba v historii. Jak je to s využitím staršího motivu či střihu?
Gabriela: U nás je to tak, že majetková práva platí po dobu autorova života a poté 70 let po jeho smrti. Když uplyne tato doba, stává se z díla volné dílo. Znamená to, že je k volnému užití, jak ho upravuje zákon.
Nikol: I po uplynutí této doby bychom ale u starších děl měli respektovat takzvanou postmortální ochranu vycházející z osobnostních práv autorů – konkrétně to, že i nadále bude respektováno jejich autorství a při užívání nebude snižována hodnota daného díla.
Jak by měl návrhář postupovat v případě, že někdo okopíruje jeho vzor, model apod.?
Nikol: Vždy se ozvat. Napsat výzvu, ukázat, jak jsou si původní a okopírovaná díla podobná, udělat si hned důkazy. To je možná důležitější udělat ještě před napsáním výzvy. Vytvořit si třeba screenshoty o porušení práv další stranou, na kterých bude vidět datum. Zároveň sesbírat vlastní materiály o tom, že já jsem autorem návrhu a že můj návrh předcházel tomu kopírovanému produktu.
Gabriela: Ideální je mít skici a záznamy, jak jsem ke svému dílu došla, jak jsem postupovala v tvůrčím procesu, nejlépe s daty. Je důležité, aby bylo vidět, že váš projekt předcházel tomu kopírovanému. Mít zachycený vlastní tvůrčí proces rozhodně pomůže.
Jaký hrozí postih za porušení autorských práv? Může vás něco takového třeba i dostat za mříže?
Gabriela: Hypoteticky ano. Zásah do autorských práv může být i trestný, pokud je ve významnějším rozsahu. Není to ale úplně časté. Běžnější postih je mimo trestní právo, v civilním soudním řízení. Pak už záleží na tom, jak to kdo cítí, kolik jeho práv bylo zasaženo. Náš autorský zákon dává autorovi práva, co může chtít, a také nároky, a to včetně toho, aby bylo jeho autorství uznáno či aby byl konkurenční produkt stažen z prodeje a zničen. Lze se také domáhat morální satisfakce, třeba omluvy, nebo i finanční kompenzace. Zase podle dané situace.
Nikol: Záleží na tom, jaká škoda či bezdůvodné obohacení v daném případě vznikly. Naše zkušenost s trestním řízením v těchto záležitostech je taková, že orgány činné v trestním řízení se autorským právem nechtějí moc zabývat, spíš se to děje v případech, kdy jde třeba o padělky výtvarných děl. S případy stran neoprávněného užití designu nás odkazují do civilního řízení.
Můžete dát příklad zajímavého sporu kvůli autorskému právu v módě z Česka nebo ze světa?
Nikol: Jsme vázané mlčenlivostí, takže naše vlastní případy nebudeme komentovat. Raději tedy ty zahraniční.
Gabriela: Zajímavý mi přijde boj menších designérů s velkými značkami. Stávají se případy, kdy velké, zavedené, často fast fashion (rychlá móda, obvykle levná a lehce dostupná – pozn. red.) řetězce nekoukají napravo ani nalevo a vezmou si, co uvidí na Instagramu malých tvůrců. Ty případy často končí velice smutně. Malý designér třeba nemá kapitál či energii se ohradit soudně, takže to pak končí „jen“ u veřejného pohoršení, pokud se na případ upozorní.
Nikol: To je za mne nejpalčivější situace. Když něco dáváte na Instagram, dáváte to do veřejného prostoru, a dílo se tak stává veřejně dostupné. Kdokoliv se na ně může podívat a co se týče ochrany, je ekonomicky strašně náročná. Zaplatit si právníky, rozjet soudní spor… V takovém případě je nejefektivnější podat návrh na předběžné opatření. I tady je ale ekonomická zátěž. Musíte zaplatit jistotu – to je částka, kterou po vás chce soud pro případ, že byste neuspěli a druhé straně vznikla škoda. Jistota se pohybuje v řádu desítek tisíc korun, ale soud vám ji může mnohonásobně navýšit. Jsou případy, kdy je to například 700 tisíc. A to už jsou částky, které si jednotlivec těžko může dovolit.
Češi přežívají, místo aby žili. A je to jen jejich chyba, říká stylista Filip Vaněk |
Na závěr si neodpustím otázku na aktuální téma umělé inteligence. Promítá se nějak do oblasti autorského práva v módě? Když uvedu příklad – kdo je vnímán jako autor, když já řeknu AI, ať mi navrhne šaty?
Nikol: To je aktuální a zásadní otázka. Ve chvíli, kdy to „vymyslí“ AI, je základní odpověď, že vy autor nejste.
Gabriela: Autorství vyžaduje – v našem nastavení práva, ale víceméně i jinde po světě –, aby tam byla kreativní tvůrčí činnost člověka. Autorským právem se tak chrání jen lidská tvůrčí činnost. Zatím se to neposunulo, je to chráněno takto. Objevují se ale otázky, jak je to v případech děl, kdy si s AI povídáte celé dny a dáte jí stovky promptů (vstupní příkaz – pozn. red. ) – jestli už jde o tvůrčí činnost, nebo ne. Je to otevřené téma, asi se od soudů brzy dočkáme nějakých odpovědí.
Chápu to tedy tak, že díla od AI – minimálně zatím – autorskými právy chráněna nejsou? A co případy, kdy umělá inteligence při generování nějakého módního návrhu autorské právo poruší a já pak návrh použiju třeba ve své kolekci? Přece jen, AI sama o sobě nic nového nevymýšlí – pracuje s už existujícími věcmi a jen je nějakým způsobem opakuje, přetváří, kombinuje apod.
Gabriela: Důležité je, že i když vy na výtvor od AI autorská práva nemáte, neznamená to, že ten výstup a jeho použití nemůže porušovat cizí práva. Jak jste naznačila, umělá inteligence vlastně „chodí po internetu“ a velice pravděpodobně si bere i věci, které by si brát neměla, nebo u kterých se nepočítalo s tím, že budou takhle využity. Může se tak stát, že „vymyslí“ design, který třeba bude chráněný, a může se proti vám ohradit původní tvůrce. Pokud je dílo podobné, nepomůže vám hájit se tím, že to je od umělé inteligence. V tu chvíli už to je váš problém.
