K prodeji kina došlo před čtyřmi lety. Objekt tehdy získali Bronislav Schwarz, manžel tehdejší starostky Kateřiny Schwarzové (Severočeši), a jeho známý Daniel Běhounek za 100 tisíc korun. Kupci se zavázali, že budovu za dalších 1,4 milionu korun zrekonstruují a vybudují v ní sportovní centrum. To se však nestalo a objekt po několika měsících prodali za 7,2 milionu korun.
V žalobě město argumentovalo, že prodej za minulého vedení radnice byl pro obec nevýhodný a kupní cena neodpovídala realitě. Soud se však s touto argumentací neztotožnil. „Žalobce neprokázal svá tvrzení, žalovaní naopak ano,“ konstatoval soudce Jan Musil.
Manžel starostky koupil od města kino za 100 tisíc, prodal ho za sedm milionů |
Starosta Vladimír Urban (Svobodní) odcházel ze soudní síně roztrpčený. „Nepřijde mi to spravedlivé. Doložili jsme, že nedošlo ke zhodnocení nemovitosti. Soud nám zamítl důkaz v podobě odborného stanoviska. Spravedlnost zde nevyhrála,“ uvedl Urban s tím, že město proti rozhodnutí podá odvolání.
Soudního jednání se zúčastnil Daniel Běhounek. Druhý ze žalovaných, Bronislav Schwarz, se z jednání omluvil, v jednací síni seděla jeho manželka a bývalá starostka Kateřina Schwarzová. „Jsem ráda. Spravedlnost zvítězila nad lží a nenávistí,“ komentovala verdikt. Ona i její manžel, kteří jsou aktuálně opozičními zastupiteli, považují celou kauzu za mstu současného vedení města. Opozičním zastupitelem je i Běhounek, který se k verdiktu vyjádřit nechtěl.
Podle starosty Urbana je kupní smlouva z ledna 2022 neplatná, protože neobsahuje standardní ustanovení o předkupním právu, které by městu umožnilo získat budovu zpět. „Nebyl to standardní prodej. Zastupitelé, kteří pro něj hlasovali, byli uvedeni v omyl. Domnívali se, že se majetek prodává za stejných podmínek jako dříve,“ argumentoval starosta. Ve smlouvě navíc chyběl závazek vybudovat sportovní centrum, což byl přitom deklarovaný záměr koupě.
Soud městu vytkl, že přesné podmínky prodeje mělo před jeho uskutečněním jasně zveřejnit.
Klíčovým bodem sporu byla také reálná výše investic. Město sice budovu prodalo formálně za 1,5 milionu korun, fakticky ale inkasovalo jen 100 tisíc. Zbylých 1,4 milionu měli noví majitelé proinvestovat do oprav. Podle Urbana však věrohodné faktury za stavební práce neexistují a žalovaní je nahradili znaleckým posudkem, který cenu prací prý nadhodnotil. Znalec v něm uvedl, že rekonstrukce stála téměř dva miliony korun.
Soudce: Kupní cena je přiměřená
Podle soudu ale žalovaní dostatečně prokázali, že budovu zrekonstruovali za 1,4 milionu korun, což bylo podmínkou prodeje. „Po zhlédnutí fotodokumentace to mám za prokázané. Mám za to, že faktury, jak o nich bylo hovořeno v kupní smlouvě, kupující městu doložili,“ vysvětlil Musil. Také kupní cenu 1,5 milionu korun soud považuje za přiměřenou k tehdejšímu stavu objektu.
O stavu budovy hovořil také šéf firmy, která ji nyní využívá. „Potřebovali jsme rychle prostory k výrobě a tyhle se nám líbily. Cenu jsme moc neřešili, potřebovali jsme se rychle přestěhovat a vyrábět,“ uvedl před soudem s tím, ze budova byla částečně opravená, další práce ale ještě bylo potřeba provést.
Kromě prohry ve sporu musí Lom uhradit žalovaným náklady řízení, jejichž přesná výše bude teprve vyčíslena.
Kino svému účelu přestalo sloužit v roce 2011 a roky chátralo. V roce 2020 přišli Schwarz s Běhounkem s vizí bezplatného sportoviště pro seniory a děti. Z plánu sešlo a budovu, kterou částečně opravili, nakonec prodali firmě vyrábějící reklamní předměty. Kupní cena 7,2 milionu korun je splatná v měsíčních splátkách po 30 tisících korunách. Původní majitelé tak zůstávají vlastníky objektu až do úplného zaplacení celé sumy.
