Podle samosoudce Jana Kratiny byli oba obžalovaní muži v květnu 2023 v parčíku, kde byl oběšený muž nalezen, v pozici strážníků, tedy jako úřední osoby, kdy měli mimo jiné povinnost chránit bezpečnost a zdraví lidí.

Po příjezdu na místo odřízli viselce až po osmi minutách, aniž by si předtím s jistotou ověřili, zda žije, nebo ne. Tím se podle soudu dopustili trestného činu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti.

„Neověřili si, v jakém stavu v tu chvíli poškozený je. Nedotkli se ho, nezjistili, zda jeho tělo už vychladlo natolik, aby mohli učinit závěr o tom, že mu již není pomoci. Neověřili, jestli dýchá, nebo ne,“ připomněl Kratina.

Soud přehrál v jednací síni telefonát strážníka s dispečerkou záchranky:

Podle soudu strážníci porušili svoji povinnost zakročit při ohrožení lidského života. „Měli přistoupit k okamžitému odříznutí oběšence. Neučinili tak pro svůj předběžný chybný závěr o tom, že je poškozený již po smrti,“ míní soudce.

Oběma mužům uložil peněžitý trest ve výši 25 tisíc korun. Rozsudek není pravomocný, strany si ponechaly lhůtu na možné odvolání.

S neobvyklým případem zápolí justice přes dva roky. Dvojice strážníků byla původně obžalovaná z neposkytnutí pomoci a za tento úmyslný trestný čin také odsouzena. Verdikt následně posvětil Městský soud v Praze. Podle Nejvyššího soudu však nebylo úmyslné neposkytnutí pomoci ze strany strážníků prokázáno.

Soud změnil názor. Osvobodil strážníky, kteří z nedbalosti nepomohli oběšenci

Poté musel Obvodní soud pro Prahu 1 řešit případ znovu. Oba strážníky osvobodil s tím, že v jejich postupu sice byly nedostatky, ale nešlo o trestný čin. To se však pro změnu nelíbilo odvolacímu městskému soudu.

Upozornil, že v úvahu připadá jiná právní kvalifikace, a sice již zmíněné „maření úkolu úřední osoby z nedbalosti“. Obvodní soud proto nyní řešil případ potřetí a s názorem vyšší instance se ztotožnil.

„První setkání s mrtvým, byl jsem v šoku“

Pětatřicetiletý muž se oběsil na stromu v parčíku v centru Prahy časně ráno 25. května 2023. Nález jeho těla ohlásil náhodný kolemjdoucí, který měl za to, že muž je po smrti. Nešlo o klasického oběšence, který visí nad zemí. V tomto případě se jeho nohy země dotýkaly.

Dvoučlenná hlídka městské policie přijela na místo v 6:29, v té době mohl být muž oběšený nejméně deset minut. Protože podle strážníků – při zběžném obhlédnutí těla – nejevil žádné známky života a nebylo jisté, zda na jeho smrti nemá podíl někdo další, začali zajišťovat místo činu, například natažením bezpečnostní pásky.

Oběšence odřízli až o osm minut později – po příjezdu druhé hlídky a rozhovoru s operátorkou záchranné služby.

Muže se pak podařilo pomocí defibrilátoru oživit. Sanitka ho odvezla do nemocnice. Žil ještě pět dnů, poté zemřel.

Strážníci – oba v práci dlouhodobě kladně hodnoceni (jeden z nich byl v minulosti třikrát oceněn za záchranu lidského života) – se od počátku hájí tím, že nikdy nebyli na podobnou situaci vyškoleni.

Na základě informace od oznamovatele a od své operační centrály navíc měli za to, že jedou k dokonané sebevraždě.

„Od první chvíle, co jsme přijeli na místo, jsme jednali. Opravdu jsme tam nestáli a nekochali se krajinou. Nám je tady kladeno za vinu osm minut. Z toho je větší polovina, přes čtyři minuty, hovor na linku 155,“ uvedl před soudem starší z obou mužů.

„Byl to můj první oběšenec, v životě jsem se s ničím takovým nesetkal. Pro mě to byla i první zemřelá osoba. Asi jsem byl i v nějaké fázi šoku. Opravdu jsem postupoval tak, jak jsme byli vždycky školení – zjistíme, ověříme. Měl jsem za to, že tam byl spáchaný trestný čin. Byli jsme školení, že zavoláme policii, místo zajistíme, aby se neporušily stopy. Podle toho jsem fungoval,“ hájil se mladší z dvojice.

Zároveň však připustil, že nevěděl, co má dělat, protože šlo z jeho pohledu o výjimečnou situaci.

Oba tvrdí, že jakmile se od dispečerky záchranky dozvěděli, že mají oběšence odříznout a začít s resuscitací, hned se do toho pustili. Od své operační centrály (městské policie) předtím takový pokyn nedostali, což obhájce obou mužů označil za zásadní chybu, které se však nedopustili jeho klienti.

Státní zástupce žádal pro oba muže peněžitý trest ve výši 50 tisíc korun. „Pokud by došlo k vyloučení zavinění v případě obžalovaných, tak by se mohl jiný příslušník městské policie, pokud uvidí na zemi ležet člověka, kterému teče krev z hlavy, hájit tím, že si myslel, že je mrtvý, a proto mu neposkytl pomoc. Je to srovnatelná situace,“ argumentoval žalobce.

Strážníci nepomohli oběšenci, po rozsudku u městské policie končí

Úterní odsuzující rozsudek zatím není pravomocný, pokud však bude, znemožní oběma mužům kvůli ztrátě bezúhonnosti a přísným předpisům návrat mezi strážníky městské policie, o kterém dosud mohli uvažovat. V uniformě museli skončit už předloni na jaře – po prvním pravomocném odsouzení, které bylo později Nejvyšším soudem zrušeno.