Je podzim, venku okolo deseti stupňů, polojasná obloha a my vyrážíme do ulic Prahy. Konkrétně na Staroměstské náměstí a jeho okolí. Zajímá nás, zda nějaké turisty s rouškami potkáme. Je hezky, takže tomu moc nevěříme.
Ovšem jen co se začneme rozhlížet, prochází kolem nás první žena s elegantní zelenou rouškou. Skvěle ladí k jejímu khaki kabátu. V davu před orlojem pak vyčkává na apoštoly žena v růžové bundě, její obličej „zdobí“ černá rouška. Vidíme další a další.
„Když je potkám, někdy mám pocit, zda já nejsem ten důvod, proti čemu se chrání,“ říká Josef Štolfa, vedoucí praktického lékařství 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Institutu postgraduálního vzdělávání (IPVZ).
To napadne asi každého, že se turisté před něčím ochraňují. Smrdí jim vzduch u nás? Bojí se, že na ně někdo něco prskne?
Naopak. Oni rouškou chrání nás. „Je to tak, že v Asii kultura připravuje obyvatele měst k tomu, aby byli co nejvíc ohleduplní,“ vysvětluje děkan Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci Osamu Okamura. Ten, stejně jako jeho bratři Hayato a Tomio, je polovičním Čechem a polovičním Japoncem. S rouškami má tedy bohaté zkušenosti.
„Je právě zajímavé, že si lidé myslí, že když má někdo roušku, tak se nechce nachladit a chrání sám sebe. Ale ono je to úplně opačně. Naopak to znamená, že oni sami jsou nachlazení. Proto si tu masku nasadí, aby ostatní kolem sebe neohrozili a aby na ně nepřenesli infekci,“ vysvětluje Okamura.
Připomíná, že koncentrace lidí na metr čtvereční je v asijských zemích extrémně vysoká. „Takže tam opravdu velmi akutně hrozí šíření různých infekcí,“ líčí s tím, že roušky nosí hlavně Japonci.
Japonci o svůj dýchací systém velmi pečují
Docentka Dana Göpfertová, která vede ústav epidemiologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a IPVZ, připomíná, že nošení roušek nemá jen důvody epidemiologické, ale je potřeba zmínit i historické kořeny tohoto fenoménu.
„V přelidněných asijských zemích vznikly ty nejzávažnější epidemie. Můžeme připomenout například pandemii SARS v roce 2003 nebo vznik nových kombinací nebezpečných chřipkových virů, které měly všechny původ v Asii. Dalším důvodem může být, že kořen tohoto fenoménu spadá někam do Japonska, kde vychází z tradic, nakonec i východní medicíny, a všech možných cvičení a zdůrazňování správného dýchání. Čili oni o svůj respirační aparát setsakramentsky dobře pečují,“ zdůrazňuje Göpfertová.
Potkali jste někdy asijského turistu v roušce?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pátek 11. prosince 2020. Anketa je uzavřena.
Připomíná také, že není rouška jako rouška. Musíme rozlišovat ty, které používají odborníci například ve zdravotnictví či v prostorech, kde se vyskytují nebezpečné látky, a pak tyto, které nosí turisté.
Těch jsme během odpoledne potkali na Staroměstském náměstí a v přilehlém okolí desítky. Některé roušky vypadaly vcelku „profesionálně“, jiné působily spíš jako módní doplněk.
Rouška může i škodit
Navíc je potřeba si uvědomit, že s rouškou se mnohem hůř dýchá. Takže pokud chce turista například vyjít do kopce na Petřín nebo jít z bodu A do bodu B rychlejším krokem, bude muset vynaložit mnohem více úsilí.
„Zjistíte, že s tou rouškou se mnohem více zadýcháte, vyvinete víc energie, možná i nadýcháte víc těch zplodin, které byste normálně nenadýchal, protože intenzivním dechem samozřejmě rozpínáte plíce a plicní sklípky ještě daleko víc,“ upozorňuje doktor Josef Štolfa.
Navíc rouška ztrácí efekt, pokud vám všude nepřiléhá. Stejně tak pokud si ji průběžně sundáváte a nasazujete, například kvůli pití, smrkání či třeba kouření.
„A také bych ráda dodala, že roušky mají jen krátkodobý ochranný účinek. Protože pokud zvlhnou, a to je otázka třeba dvou tří hodin, tak na sobě akumulují prašné částice z prostředí a s tím taky některá infekční agens (původce, příčina nemoci - pozn. red.), takže vlastně to může být i škodě,“ dodává docentka Dana Göpfertová.
