Pravidla pro podání návrhu nejsou nijak složitá.

„Omezení daná zákonem jsou pouze dvě: název nesmí být duplicitní, a pokud jde o pojmenování po nějaké osobnosti, nesmí se jednat o osobnost dosud žijící,“ vysvětluje mluvčí magistrátu Vít Hoffman. 

Psychologicky dobře působí podle developerů názvy ulic typu Slunečná, Klidná, Na Veselí či lokality jako Modřanský háj nebo Britská čtvrť, která vyrostla ve Stodůlkách. Pokud se projekt výstavby náhodou trefí do míst s nepřitažlivým názvem U Skládky či Ke Hřbitovu, usilují investoři o jejich přejmenování.

Práce navíc

Pro obyvatele konkrétních ulic však rozhodnutí o změně názvu znamená obíhání úřadů a práci navíc. 

„O změně v názvu ulice nejprve dává příslušnému úřadu a obyvatelům vědět magistrát. Ti se poté musí dostavit s doklady na úřad a nechat si je vyměnit, protože v tomto případě jde vlastně o změnu trvalého bydliště,“ říká mluvčí Prahy 13 Lucie Steinerová. 

Typický příklad úsilí developerů na pojmenování ulice najdeme nyní právě ve Stodůlkách. V rámci výstavby nové čtvrti bude jedna z ulic pojmenována po italském automobilovém závodníkovi a zakladateli slavné automobilky Enzo Ferrarim. Vyplývá to z návrhu magistrátní místopisné komise, který schválili pražští radní. S návrhem přišla developerská společnost, jež zde vystavěla nové domy.

Výběr názvu ulice není náhodný, oficiální prodejce značky Ferrari, firma Scuderia Praha, má sídlo pouhé čtyři kilometry daleko. „Podněty k pojmenování přicházejí od různých navrhovatelů, například od občanů, od škol či stavebních firem. Postup je takový, že návrhy nejprve projednává radnice, po schválení jejím zastupitelstvem jsou postoupeny k posouzení místopisné komisi Rady hlavního města Prahy a pak jsou předloženy městské radě,“ informuje Vít Hoffman.

Proces rozhodování je závislý na několika faktorech. Při posuzování nových pojmenování se přihlíží k tomu, aby nové názvy korespondovaly s již existujícími v dané lokalitě či aby měly logické opodstatnění.

„V případech návrhů cizích jmen se posuzují i z hlediska výslovnosti, svou roli hraje i souvislost názvů s historií místa a podobně,“ doplňuje Hoffman.

Z nařízení císaře pána

Oficiálně se pražské ulice začaly pojmenovávat od roku 1787 na základě císařského nařízení. Některé názvy se však tvořily dříve. 

„Od dob Karla IV., tedy od 14. století, existovaly v Praze názvy nahodilé. Například podle charakteru ulice, řemeslníků zde usazených či šlechticů majících v nich svůj palác,“ říká Václav Ledvinka, ředitel Archivu hlavního města Prahy a spoluautor dvoudílné knihy Pražský uličník.

Přejmenovávání ulic se věnuje také právě vydaná publikace Mezi Stalinovou třídou a Husákovým tichem z pera lingvistky Martiny Ptáčníkové. 

„Prostranství v metropoli se přejmenovávala už za časů Masaryka, i když důvody byly většinou ideologické, nikoli komerční. Názvy oslavující rakouské mocnáře vystřídala za první republiky pojmenování vlastenecká, a tak se z Ferdinandovy třídy stala Národní a z přilehlého mostu císaře Františka most Legií. Na rozdíl od jiných českých měst nenesla za války žádná pražská lokalita jméno Adolfa Hitlera, neboť si to vůdce údajně nepřál,“ píše ve své knize Ptáčníková.

Názvy ulic lze studovat také z hlediska onomastiky (nauky o vlastních jménech, pozn. red.), ne každý návrh však projde. 

„Z hláskového hlediska je neobvyklý název ulice U Úlů, který obsahuje všechny tři varianty písmene ‚u‘, které se v češtině vyskytují. Pokud jde o názvy, které neprošly, zatím například stále ještě v Praze nemáme ulici Járy Cimrmana,“ říká vedoucí oddělení onomastiky Akademie věd ČR Pavel Štěpán.

V minulém roce pak vznikla v Řeporyjích nová ulice Jirousova, pojmenována po básníkovi a publicistovi Ivanu Martinu Jirousovi přezdívaném Magor. Místní totiž chtěli původně prosadit název Magorova ulice, u úřadů jim to však neprošlo.

Jedno z pražských veřejných prostranství se bude jmenovat také po nedávno zesnulém zpěvákovi Karlu Gottovi. O jaké půjde, zatím není rozhodnuto.