Ďolíček není jen stavba, Lužánky v Praze nechceme, říká šéf družstva fandů

  7:08
Mluví za všechny zelenobílé z tribun. O opravě vršovického stadionu ví Martin Kurka hodně. Za Družstvo fanoušků Bohemians (DFB) totiž chodí na jednání s magistrátem i městskou částí. V rozhovoru pro MF DNES popisuje, jaký hlas mají fanoušci, kteří jsou zároveň jedním z akcionářů fotbalového klubu Bohemians 1905, při rozhodování o budoucnosti Ďolíčku.

Martin Kurka, šéf Družstva fanoušků Bohemians | foto: Družstvo fanoušků Bohemians

Můžete popsat, jakým způsobem funguje Družstvo fanoušků Bohemians?
Na tuto otázku není odpověď úplně jednoduchá, protože fungování DFB má vlastně dvojí charakter. Prvním způsobem je, že DFB funguje standardně jako jakékoliv jiné družstvo v České republice. Družstevníci se scházejí na družstevních schůzích, kde si vybírají své zástupce do představenstva družstva, které je výkonným orgánem družstva, a do dozorčí komise.

Zároveň se však svou povahou DFB od ostatních družstev odlišuje. Družstevníci vkládají své peníze bez toho, že by byť na moment uvažovali nad tím, že se jim snad někdy jejich vklady vrátí. Svou podstatou je totiž primárním posláním DFB podporovat fotbalový klub Bohemians Praha 1905, nikoliv vytvářet zisk. Družstvo za dobu své existence různým způsobem do fotbalového klubu poslalo již více než 10 milionů korun. A pro svou majetkovou účast má DFB zákonnou povinnost vždy podpořit klub v nelehkých dobách. Aktuálně tak třeba stojíme před povinností zmírnit dopady covidové krize na rozpočet klubu.

Z vaší pozice je patrné, že komunikujete s fanoušky často. Jak těžké je vysvětlit jim nějaká ne zrovna populární opatření?
DFB má víc než 2 300 členů a fanoušků je ještě násobně více. Proto by bylo namyšlené prohlásit, že se mi daří vždy vše vysvětlit. Obzvláště některá nepopulární opatření vzbuzují mnohdy „velké vášně“ a diskuse a nelze se jednoduše dobrat k všeobecně uspokojující dohodě. Je pak na představenstvu družstva, aby na sebe vzalo zodpovědnost a přijalo rozhodnutí, na kterém nemusí být stoprocentní konsenzus všech členů a fanoušků. Přesto však věřím, že fanoušci ve své naprosté většině cítí, že rozhodnutí, která jako představenstvo DFB přijímáme, jsou vždy přijímána ve snaze hledat optimální řešení, které klubu pomůže.

Ohledně komunikace mě zajímá ještě jedno téma. Jaké to je, být na jednáních například o rekonstrukci Ďolíčku? Berou vás na magistrátu jako rovného partnera?
Jsem o tom přesvědčen. Tuto pozici jsme si vysloužili vytrvalým postojem, že Ďolíček má být zrekonstruován způsobem, aby splňoval základní kritéria pro hraní evropských pohárů. Chceme moderní stadion pro osm až deset tisíc lidí, který bude důstojným zázemím nejen pro náš klub v dalších desetiletích. Současně svůj pevný postoj podporujeme věcnými argumenty a ochotou napomáhat dobrému řešení. Jsme rádi, že na přípravách architektonické soutěže se fanoušci podílejí velkou měrou a že je jejich hlas slyšet.

Ďolíček po půl století jako nový. Opravu za stovky milionů stvrdí politický slib

V jaké fázi tedy oprava Ďolíčku je? Zasekla se jednání na něčem?
Aktivity a intenzivní jednání Družstva fanoušků Bohemians u majitele na Mariánském náměstí začaly někdy před třemi lety, a že by se někdy jednání vyloženě zaseklo, nemohu říct. Naše argumenty pro rozumnou rekonstrukci jsou velmi silné. Každý seriózní politik, který jim byl ochotný naslouchat, brzo pochopil, že jsou tady pouze dvě varianty pro Městský stadion Ďolíček. První, že se tato městská nemovitost opraví tak, aby mohla dále sloužit pro svůj sportovní a společenský účel, nebo druhá, že se velmi brzo zavře pro špatný technický stav. Bohužel s tím by pravděpodobně nastal nejen konec slavného klubu Bohemians, ale také podobná urbanistická noční můra jako například v Brně, kde v centru města „straší“ rozpadající se stadion Za Lužánkami.

Druhou variantu si nedokážu představit. Ďolíček do Vršovic a Prahy prostě patří a Bohemka patří do Ďolíčku. Teď jsme ve fázi příprav architektonické soutěže a fanoušci jsou za to rádi. Ďolíček si zaslouží citlivou rekonstrukci od nejlepších architektů, aby si zachoval i do budoucna své kouzlo. Těším se, že v roce 2022 budeme znát vítězný projekt a za pár let bude hrát náš klub už v důstojném stadionu 21. století.

To máte od magistrátu slíbené? Opravdu se mohou fanoušci příští rok těšit na vítěze soutěže?
Věřím v to. Velkou nadějí, že se revitalizace Vršovic a Ďolíčku brzo posune o další krok, je nedávné schválení dodatku memoranda mezi městskou částí a magistrátem. V dodatku se píše, že: „Strany memoranda vnímají současný stav areálu Ďolíček jako neuspokojivý a deklarují společnou vůli spolupracovat na jeho postupné rekonstrukci a revitalizaci s ním souvisejícího území.“ Na našich jednáních cítíme vůli politiků vyhlásit architektonickou soutěž na celé území okolo Ďolíčku co nejdříve v roce 2022. Zároveň si ale uvědomujeme, že město je vysoce byrokratická organizace a všechno se vleče. Proto práce DFB na záchraně Ďolíčku zdaleka nekončí.

Ďolíček před pár lety zachránilo právě vedení hlavního města. Jak na toto období vzpomínáte?
Tak ona ta zmiňovaná záchrana nespadla z čistého nebe. Fakt, že se fotbalový klub navrátil na již opuštěný stadion a dokázal se vrátit zpět do ligy, je něco unikátního nejen z evropského, ale dokonce světového hlediska. Ovšem předcházelo tomu nezměrné úsilí nejen DFB, ale klokaní fanouškovské obce obecně. Přesvědčit politickou reprezentaci či možná dodat politické reprezentaci dostatek kuráže k tomu, aby udělala sice prospěšný, přesto však odvážný krok, bylo úkolem s nejistým koncem. Tím spíš, že klub se v té době musel potýkat s okolnostmi neukončeného konkurzu i čelit šikanujícím krokům ze strany bývalého neúspěšného majitele klubu.

Našla se však nakonec celá řada statečných politiků a vizionářů, kteří si uvědomili, že Ďolíček není jen nějaká stavba, ale významný sportovní objekt s dlouhou historií a se šancí na dlouhou budoucnost. A za to všem patří obrovský dík: fanouškům, obyvatelům Vršovic, politikům, sportovním i kulturním osobnostem, kteří v té době podporovali záchranu Ďolíčku.

V čem podle vás tkví kouzlo vršovického stadionu? Je něco, na co jste vyloženě hrdí?
Že mají fanoušci rádi svůj domovský stadion, to není něco překvapivého. Ďolíček má však tu specifickou vlastnost, že jej mají rádi i hráči a fanoušci protivníka. Odpověď, proč tomu tak je, není zas tak těžká. Pro stísněnost prostor a strmou hlavní tribunu je tu kontakt hráčů a fanoušků bezprostřední. Proto i platí, že případná záludná či neférová hra je pak okem fanouška rychle odhalena a rychlá pak je i reakce publika. To je však současně schopno, a na to jsem hrdý, ocenit i dobrou hru soupeřova týmu. Hráči soupeře tak často po skončení zápasu slyší při svém odchodu do kabin potlesk. Na jakém jiném stadionu nejen v ČR na sebe mohou mávat fanoušci z hlavní tribuny a z balkonů v okolí? Kde jinde vám může přistát na tramvajové zastávce zakopnutý míč, který někdo z ulice kopne zpátky na stadion? Ďolíček vždy byl a i dále může být fenoménem městských stadionů s unikátní atmosférou, unikátní polohou a unikátním bezprostředním kontaktem mezi hráči, diváky a jeho okolím.

Fanoušci Bohemians stojí za svým klubem v dobrém i zlém:

14. srpna 2010