Ve vedení pražských hasičů vystřídal Luděk Prudil předchozího ředitele Romana Hlinovského ve chvíli, kdy se hasiči dostávali z těžké situace způsobené tím, že se 31 členů sboru nakazilo koronavirem.
Během koronavirové krize si prošli pražští hasiči velkou zkouškou, kdy bylo kvůli velkému počtu nakažených hasičů ohroženo fungování sboru. Váš předchůdce Roman Hlinovský mluvil dokonce o nejtěžší zkoušce za historii sboru. Jak ji z vašeho pohledu hasiči zvládli?
Mám možnost na ten problém hledět ze dvou rovin. Jak z pohledu ředitele hasičů Libereckého kraje, tak z pohledu doznívající kauzy po mém nástupu v Praze. Nezažil jsem tady to nejtěžší období, ale ani na severu nás to neminulo. Měli jsme štěstí v tom, že se u nás objevil jeden pozitivní a jako zázrakem se nikdo další nenakazil. To, co bylo tady v Praze, by vylekalo každého. Nejdůležitější bylo zachování akceschopnosti. Kolega Hlinovský se musel potýkat s opravdu těžkou situací, když to začalo vyřazovat jednu stanici za druhou. Ale zvládli to.
Jak je na tom sbor nyní?
To riziko je tady pořád, takže bezpečnostní a hygienická pravidla přetrvávají. Zejména ta vztahující se na hasičské jednotky a operační středisko. Pořád trvá režim, kdy se při střídání služeb musí vše, s čím hasiči přicházejí do kontaktu, dezinfikovat. A dva střídající se týmy se nesmějí vůbec potkat. Aktuálně máme nula nakažených, nikdo není v karanténě a jeden hasič šel na preventivní test dle našich vnitřních pravidel. Dostali jsme se tedy z počtu 31 nakažených a asi stovky hasičů v karanténě na nulu. Situace je příznivá, ale opatření trvají, protože nesmíme ztratit obezřetnost.
Přispěje taková zkušenost k nějakým změnám do budoucna? Dozvěděli jste se něco nového o tom, jak fungovat za těžkých podmínek?
Nový byl pro nás třeba přístup k dezinfekčním opatřením. Na jednu stranu je to věc, se kterou hasiči standardně pracují, ale teď jsme se dostali do situace, kdy proti nám stojí vir, který je velmi těžko zlikvidovatelný. Museli jsme řešit, jakou metodu dezinfekce vůbec zvolit, abychom měli hasičskou techniku a stanice bezpečné. Ukázalo se, že řada metod, které se na trhu nabízejí, v testech propadla.
Třeba operační středisko jste dekontaminovali ozonem. Ten se osvědčil?
I u ozonizace testy ukázaly, že je potřeba použít více metod naráz. Kontaktní plochy je potřeba dekontaminovat lihovou dezinfekcí, pochozí plochy chlorovou dezinfekcí, prostor projet ozonizací, a navíc ho nechat na nějaký čas prázdný. Další novinkou, kterou jsme si v této souvislosti vyzkoušeli, byl přesun operačního střediska.
Co tím přesně myslíte?
Virus ukázal, že operační středisko je vysoce citlivou záležitostí. Pokud bychom ho chtěli celé vydezinfikovat, museli bychom ho odstavit. Jenže operační středisko je pro všechny složky integrovaného záchranného systému tím nejcitlivějším srdcem a jen tak odstavit ho nemůžeme. A udělat záložní variantu je velmi těžké a složité. Tato událost však ukázala, že tu variantu musíme mít. Připravili jsme si tedy záložní prostor, kam se přenese činnost operačního řízení na dočasnou dobu.
Použili jste to v ostrém provozu?
V Praze zatím jen cvičně. Já jsem si tím prošel v Libereckém kraji, kde jsme měli rizikové kontakty a operační středisko jsme na noc do záložního opravdu přesunuli a dezinfikovali. Proto jsem po té zkušenosti chtěl, abychom to uměli i v Praze. První nácviky jsme dělali o víkendu a příští víkend budeme dělat ostré simulace. Kdyby se to muselo udělat doopravdy, budeme připravení.
Nastoupil jste s tím, že byste u pražských hasičů chtěl něco změnit?
Hlavním mým úkolem je personální stabilizace managementu. V době mého nástupu nebyla obsazená například pozice ředitele kanceláře nebo ekonomického náměstka. Druhým cílem je pokračovat ve spolupráci s městem. Musíme se dostat do stavu, aby všechny stanice byly opravené a dobře fungovaly. Důležitý je také další rozvoj. Budujeme stanici v Holešovicích a potřebujeme výstavbu nových stanic v Běchovicích, Vysočanech, Stodůlkách nebo Březiněvsi.
Je to reálné? V minulosti se často mluvilo o tom, že mají hasiči v Praze nedostatek peněz na investice. Navíc Praha jako bohatý region nemůže čerpat evropské dotace v takové míře jako kraje.
Musí to být kombinace peněz státu, města, případně dalších zdrojů. Některé stanice bude možné financovat i z peněz souvisejících s výstavbou dopravních tepen. Třeba stanice Běchovice má vazbu na okruh a Vysočany zase na dokončení tunelového komplexu.
Jak to vypadá s výstavbou centrály v Holešovicích?
Na místě se staví, roste hrubá stavba a práce jdou víceméně podle plánu. Na přelomu roku 2021 a 2022 by měla stát první část, kde bude výjezdová část a garáže. Za další tři roky by měla být hotová administrativní část, kam se přesunou třeba vyšetřovatelé.
Jaká je personální situace u řadových hasičů? Třeba policie má v Praze vysoký podstav. Je to problém i u vás?
Rozhodně je to u nás lepší, ale není to ideální. Máme lehce podstav zhruba kolem dvaceti neobsazených míst. Problém je teď trochu jiný. Máme nabráno velké množství nových lidí, ale potřebujeme je protáhnout hasičskou školou. Aktuálně máme 58 nováčků, kteří nemají nástupní výcvik ve škole ministerstva vnitra. Je to způsobené zavřenými školami během koronaviru. Člověk bez toho výcviku nemůže u zásahu vykonávat činnost samostatně. Není to zkrátka plnohodnotný hasič a u požáru ho musí vést zkušenější kolega.
Jedním z velkých problémů pro hasiče v Praze je špatná průjezdnost ulic. Ať už kvůli kolonám, špatně zaparkovaným vozidlům nebo třeba zatravněným tramvajovým pásům. Změnilo se v tomto ohledu něco?
Rozhodně není tendence ke zlepšení. K parkujícím vozidlům a kolonám se přidávají opatření, která mají zklidnit dopravu, ale mají vliv na rychlost našich vozidel. Pokud byly v minulosti vedle tramvajového pásu na každé straně dva pruhy a teď je pás zatravněný a z jednoho pruhu jsou parkovací místa, tak pomalu jedoucí auta předjedeme velmi těžko. Podobně je to i u zpomalovacích pruhů. Směřuje to k jediné věci: jestli chceme občanům poskytovat rychlou pomoc, musíme zahušťovat síť hasičských stanic.
Trend zklidňování dopravy je patrný v mnoha dalších evropských městech. Tam mají hasiči stejný problém?
Určitě jsou na tom podobně. Problém Prahy je i ten, že jak se město rychle rozrostlo, nedařilo se na to reagovat výstavbou stanic. Jsou lokality, které máme problém pokrýt. Je to západní část metropole, Stodůlky, Zličín. Na severu zase Kobylisy, Bohnice. To jsou místa, která se rychle rozvíjela, ale stanice se nestavěly. To se teď budeme snažit dohnat.