Počátkem letošního roku se stal varhaníkem tamní farnosti a účastnil se tak mnoha významných událostí jak církevních, tak občanských.
Podílel se také na benefičním projektu Katedrály pomáhají katedrále, jehož cílem bylo podpořit národní sbírku pro svatovítské varhany. Poslední benefiční koncert se uskutečnil v pondělí v chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Výtěžek z celé benefiční akce činí více než sto tisíc korun.
Viktore, jak vás poprvé napadlo, že byste chtěl hrát na varhany?
No nebylo to úplně jednoduché. Já jsem vždy toužil hrát na klavír. Tomu jsem se věnoval již od dětství. Zlom nastal v patnácti, kdy jsem měl možnost hrát na závěrečné mši v chrámu svaté Barbory, která se koná každoročně na Silvestra. Ačkoliv jsem již znal nějaké základní varhanní skladby, se samotným nástrojem jsem přišel do kontaktu právě tehdy. Tento úžasný nástroj mi okamžitě učaroval a od té chvíle se hře na varhany věnuji naplno.
Od dětství se věnujete i hře na klavír. Jaký příběh se tedy skrývá za vaší láskou k tomuto nástroji?
V dětství jsme chodili často na návštěvu k dědovi, on měl doma takové elektronické varhánky (klávesy) a vždy se mi strašně líbilo, jak na ně hraje. Tak jsem mu do toho různě sahal a v nestřežené chvíli jsem si podle sluchu brnkal melodii, kterou předtím hrál. To zaujalo rodiče natolik, že mě přihlásili do hudebky. Tak jsem začal hrát díky dědovi. Byl výborný amatérský varhaník.
Takže původně vás lákalo hrát spíše na elektrické klávesy?
Ano, původně jsem měl hrát na klávesy. Tehdy v hudebce řekli, že by bylo lepší, abych hrál na klavír. Což byl docela problém, protože jsme tento nástroj doma neměli. Museli jsme pořídit klavír, na který hraji mimochodem dodnes. Stále mám také hodiny klavíru. V současné době u významného českého klavíristy Borise Krajného.
Hra na varhany i klavír jistě vyžaduje mnoho tréninku. Co si tedy zahrajete rád jen tak pro radost?
Toto je opravdu složité, protože varhany jsou v naší kultuře zakotveny jako nástroj sloužící pro liturgii, ale ne nutně. Pokud si chci hrát jen tak pro radost, improvizuji. Většinou se však držím v oblasti vážné hudby. Na druhou stranu mám rád například i Queen a jim podobné kapely, jejichž písně si rád zahraji doma na klavír.
Varhany jsou překrásný, avšak složitý nástroj. Jak moc pro vás bylo obtížné je obsáhnout? Můžete hru na varhany popsat?
Na varhany se hraje rukama a nohama současně. Což je zejména ze začátku velice náročné na koordinaci. Hra na varhany je náročná celý život, protože je důležité být ve fyzické kondici. Veškerá váha těla se totiž při hraní drží v oblasti boků a břicha. Po hodinovém koncertě je člověk opravdu unavený. Co se týká těch začátků, trvá to přibližně rok až dva, než se člověku podaří používat každou končetinu nezávisle. Pochopit systém hry na varhany lze přibližně po pěti letech. Já hru na varhany obsáhl asi po druhém ročníku konzervatoře. Od té doby koncertuji, za což jsem nesmírně rád.
Od začátku tohoto roku jste varhaníkem kutnohorské farnosti.
Přišlo to znenadání. Je to pro mne samozřejmě veliká čest. Předcházela tomu soukromá výuka tady v Kutné Hoře u Michala Hanuše, kterého jsem ve funkci varhaníka vystřídal. Dále jsem byl šest let na konzervatoři, kde ta dřina byla opravdu veliká. A soukromé hodiny u Aleše Bárty mi velice napomohly ke zdokonalení techniky. Nyní jsem již druhým rokem studentem Akademie múzických umění v Praze.
Jak často a jak dlouho musíte cvičit?
Snažím se cvičit tak tři hodiny denně. V rámci školy to ovšem bývá náročnější. Samozřejmě mám i mnoho práce v Kutné Hoře, a to i v katedrále Nanebevzetí Pany Marie, kde působím již od šestnácti let. Tudíž se nebojím, že bych vyšel ze cviku.
Co všechno post varhanáře kutnohorské farnosti obnáší?
Hraji na varhany během bohoslužeb a během ostatních obřadů, jako jsou svatby či křtiny. Dále také hraji na různých kulturních akcích. Součástí mé práce je vedení farního kutnohorského sboru, kterému upravuji různé liturgické skladby a písně. Souvisí s tím i pořádání různých koncertů včetně organizace hudebníků. V neposlední řadě je součástí mojí práce péče o varhany. Ladím je a zajišťuji jejich servis. Drobný servis jako mazání motoru či doladění jedné píšťaly zvládnu sám. Varhan máme ve farnosti mnoho, proto je péče o ně skutečně náročná.
Kde všude ještě jste měl možnost na tento nástroj hrát? Máte nějaké favority?
V rámci Kutné Hory mám nejraději svatobarborské a svatojakubské varhany, to jsou skutečně dva nádherné nástroje. Za opravdový skvost považuji rekonstruované barokní varhany v Malešově. Z hlediska naší země jsou velice pěkné varhany v Rudolfinu nebo v Brně. Také jsem měl možnost vystoupit i v cizině. Zaujaly mne také varhany v katedrále v Linci, na které jsem měl možnost hrát v létě.
Kvůli studiu a povinnostem jistě nezbývá moc času na „běžné“ radovánky. Neměl jste někdy chuť si od všeho odpočinout?
Je pravda, že zejména v době, kdy těch koncertů je mnoho, bývám unavený. Ale musím říct, že mě hraní naplňuje a jsem rád za každou příležitost. Ačkoliv bylo těchto deset let opravdu hodně o sebezapření, o své přátele jsem nepřišel, dokonce se i docela často scházíme.
Máte ještě nějaký další sen coby muzikant?
Určitě se chci dále rozvíjet a zdokonalovat ve hře na varhany. Rozhodně je potřeba ještě moc cvičit. Rád bych se v budoucnosti pokusil o nějakou varhanní soutěž.
Již jste hrál na mnohé varhany. Zkoušel jste třeba hrát i na takové, kde se musí šlapat měch?
Přibližně pět procent varhan u nás ještě nebylo elektrifikováno, což je docela vysoký počet. Tudíž jsem tu příležitost měl, nicméně pro varhaníka je ta hra úplně stejná. Pro zajímavost, letos byly elektrifikovány varhany u nás v kostnici, což byly poslední varhany s měchem v Kutné Hoře.
Při koncertech je vám odměnou potlesk, co vás těší na bohoslužbách?
Já mám obrovskou radost, když se to povede. Jsem rád za potlesk při koncertu, ale už se mi také párkrát stalo, že mne lidé odměnili spontánním potleskem na závěr bohoslužby. Což pro mne byla opravdu veliká čest.
Jakožto varhaník kutnohorské farnosti jste se zúčastnil benefičního festivalu na podporu výstavby svatovítských varhan. Jak probíhala příprava?
Na tento koncert jsme se připravovali jako na každý jiný. Hezké je, že součástí akce byla i výstava o kutnohorských varhanách. Další doprovodnou akcí byly výchovné koncerty pro kutnohorské školy, na které jsme se také museli připravit.
Byla podle vás celá benefiční akce úspěšná?
Úspěch vidím především v tom, že akce je na podporu dobré věci. Koncerty byly hojně navštíveny. Vybralo se poměrně dost peněz a lidé si zároveň adoptovali také píšťaly. Úspěch akce tkví především v tom, že stavba svatovítských varhan vešla do širšího povědomí jak obyvatel Kutné Hory, tak sousedního Kolína. A každá akce, která slouží k osvětě, je skvělá a já myslím, že tohle se podařilo.
Svou účastí jste velice přispěl na stavbu nových svatovítských varhan. Co pro vás stavba těchto varhan znamená?
Mně se na tom především líbí, že i v dnešní době, která je svá, se může uskutečnit takový nádherný projekt. Praha je krásné město s krásnou katedrálou a do každé katedrály patří varhany. V současné době v katedrále provizorní varhany jsou, ty hlavní tam ale stále chybějí a pro mne to znamená jednak dokončení katedrály a jednak to, že naše země získá nástroj, který tady zatím nemá obdoby. Doufám, že se tento nástroj stane zajímavým pro výborné varhaníky z celého světa a posílí to celkově varhanní a vůbec hudební kulturu u nás, a troufám si říct, že i v Evropě.
Chtěl byste si na varhany zahrát? Budete mít příležitost?
Ano, na varhany bych si určitě chtěl zahrát. V rámci studia bychom se měli jít se spolužáky a profesory na nové varhany podívat a případně si je i vyzkoušet.
Na jaké další nástroje na akademii hrajete?
Učíme se hrát na příbuzné nástroje varhanám, což je klavír a cembalo. Hodiny cembala mám strašně rád. Nedávno jsem si také pořídil klavichord, což je vlastně takový předchůdce piana a cembala.
