„Müllerova mapa Čech je unikátní kartografická práce, která je posledním velkým dílem jednotlivce a na dlouhou dobu se stala základem map Čech,“ vysvětlil mimořádný význam mapy generální ředitel NTM Karel Ksandr.
Výstava je podle něho výjimečná z několika důvodů. „Kolekce Müllerovy mapy Čech v NTM je mimořádně kompletní, je jedinečným unikátem. Obsahuje jak originální tisky, tak i tiskové měděné desky. Odlišuje se tak od běžného standardu v jiných českých sbírkách a archivech,“ popsal soubor kurátor oddělení exaktních věd NTM Antonín Švejda.
Velkou Müllerovu mapu ve fondech muzea představuje tisk sestavený z 25 listů. „Kromě toho jsou ve sbírce uloženy i samostatné tisky jednotlivých sekcí o rozměrech 47 x 54 centimetrů. V souboru nechybí ani přehledný list k velké mapě, který sloužil k rychlé orientaci na území Čech,“ uvedla mluvčí muzea Jana Dobisíková.
„Ve sbírkách muzea se nalézá i zmenšenina Müllerovy mapy 165 x 155 centimetrů. A to v provedení Johanna Wolfganga Wielanda, kartografa a Müllerova nástupce. Originální tiskové matrice velké mapy a přehledného listu jsou předním exponátem sbírky NTM, stejně i tiskové měděné desky ke zmenšené Wielandově mapě,“ uvádějí zástupci NTM.
„Rozsáhlé mapové dílo vzniklo na základě vojenských, správních a hospodářských potřeb Českého království,“ objasňují odborníci důvody zrodu zmíněné Müllerovy mapy. Ta je považována za první systematické mapování Čech.
Fakta: Výstava unikátní mapy
|
O rozsáhlé kartografické akci rozhodl císařský patent z jara roku 1712, na počátku vlády císaře a českého krále Karla VI., kdy v čele dvorské válečné rady stál princ Evžen Savojský, jeden z největších stratégů ve službách Habsburků.
Právě vídeňské válečné radě bylo rodící se mapové dílo průběžně zasíláno k nahlédnutí. Dvorští úředníci vytvořením mapy Čech pověřili Jana Kryštofa Müllera, rodáka z norimberského předměstí. Syn učitele náležel k mimořádně vzdělaným osobnostem své doby.
Studoval mimo jiné matematiku či astronomii, byl i zdatným mědirytcem a ilustrátorem. Cesta za zaměstnáním ho z rodného města zavedla do Vídně. Profesionální reputaci zde získal již ve třiadvaceti letech, kdy se podílel na rozsáhlé práci o hydrologických a geografických poměrech Dunaje v Uhrách. Později pomohl s mapováním rakousko-turecké hranice.
Na počátku 18. století podunajská monarchie představovala jednoho z čelných aktérů dramatu, zvaného Válka o dědictví španělské. Müller se v roce 1703 stal coby vojenský inženýr členem štábu generála Ferdinanda von Harrsche, přiděleného na italském bojišti generalisimu Evženu Savojskému.
Müllerovy barokní Čechy
Kartograf svou práci zahájil v létě roku 1712 v tehdejším Bechyňském kraji, jednom z největších v Čechách. „Měřící práce probíhaly v létě, v zimě se data zpracovávala, zakreslovala a zasílala k nahlédnutí do Vídně,“ uvedl historik František Fiala.
Müller postupoval v Čechách obdobně jako při práci na starší mapě Markrabství moravského. Používal opěrné body, zaměřované astronomicky. Pro vlastní zákres pak používal buzolu a vzdálenosti měřil pomocí počtu otoček kol měřických vozů tažených koňmi.
Jako jedny z posledních kartograf a tým jeho spolupracovníků dokončil v roce 1717 zakreslení Boleslavského a Berounského kraje. Tehdy Müller do Vídně oznámil, že je s mapováním hotov a už mu zbývá mapy „jen“ nakreslit.
Vyrytím díla do měděných desek zadavatel pověřil známého augsbursgkého rytce Michaela Kauffera. Výzdobu v okrajových částech mapy provedl jeden z nejznámějších vrcholně barokních tvůrců Václav Vavřinec Reiner. Šlo o vedutu Pražského hradu s Karlovým mostem pod ochranou sv. Václava a Paladia země České.
Revize a čistokresbu Müller dokončil roku 1720. Práce na výrobě tiskařských desek trvala dva roky. Počátkem roku 1721 ještě Müller zkontroloval rytiny prvních dvanácti mapových sekcí podle svých originálních kreseb.
V létě téhož roku však v osmačtyřiceti letech zemřel, pravděpodobně následkem vyčerpání. Kontrolu zbývajících rytin posléze dokončil vojenský inženýr Johann Wolfgang Wieland.
