Na plácku u školy na Wagnerově náměstí v Berouně totiž právě arboristé ošetřují tamní Školní buk, jak ho nazývají místní.
Za pozornost odborníků vděčí více než stoletý zelenáč několik kilometrů vzdálené vrbě v berounských Brdatkách. Právě ona získala bronz v posledním ročníku ankety Strom roku. A tím pádem také nárok na povzbuzující arboristickou kúru.
Náhradníka vybrali obyvatelé
„Vrba z Talichova údolí skončila na třetím místě a získala jako výhru ošetření speciální injektáží. Odborníci ale konstatovali, že strom je v dobré kondici a nepotřebuje ho, navíc roste uprostřed vodní plochy a bylo by obtížné se tam dostat s technikou. Takže jsme hledali náhradníka, a tím je tento buk, jehož navrhla místní komunita,“ vysvětluje zajímavou anabázi Kateřina Bolečková z Nadace Partnerství, která anketu o Strom roku každoročně pořádá.
Stovky let staré majestátní stromy na Zlínsku potřebují ochranný zásah |
Jak dodává, klání se kdysi zúčastnil rovněž buk u berounské školy. Bylo to v roce 2013 a vedl si hodně dobře. Nicméně čtvrté místo na speciální povzbuzující zákrok nestačilo. Podle zástupců nadace si ale péči rozhodně zaslouží, už pro věhlas, jímž je mezi místními známý. A jen na okraj. Krátce před příjezdem odborníků se pod ním společně fotografovaly třídy ze Základní školy Wagnerovo náměstí.
Jarní mrazy ohrožují úrodu. Pět způsobů, jak zachránit kvetoucí ovocné stromy |
Buk ze začátku války
Strom pravděpodobně vysadili na začátku 1. světové války, tedy zhruba v roce 1914.
„Památný buk roste právě na pozemku místní základky, která téměř 50 let sídlí v historické budově dřívějšího reálného gymnázia. Denně kolem něj projde 660 žáků a 55 zaměstnanců školy. Děti často kreslí strom ve výtvarné výchově nebo společně s ním oslavují Den stromů. O jeho zařazení mezi památné stromy se v roce 2000 postaral učitel z berounského gymnázia. Strom je cenný kvůli své velikosti i stáří a je jediným svého druhu v okolí,“ líčí mluvčí nadace Miroslava Klimešová.
Zatímco zástupkyně pořadatele Stromu roku poutají příběhem talichovské vrby a Školního buku, pokračuje v kruhu po obvodu košaté koruny injektáž. Na první pohled trochu jednotvárná činnost. Navrtat, vtlačit vzduch a následně směs živin. Technologie ovšem ekologickou cestou vrací do půdy vše, co z ní bylo vyčerpáno.
„Výživnou směs si ve spolupráci například s Českou zemědělskou univerzitou v Praze sami vyvíjíme. Obsahuje mykorhizní houby, které pak za dobrých podmínek v půdě dál přežívají a napojí se na kořenová vlákna, půdní bakterie, biouhel a složky zadržující vodu,“ říká Klára Hausenblasová z firmy Groown specializující se na péči o zeleň.
Nejstarším stromům na Pradědu je přes 400 let, porost někde připomíná prales |
Jak dlouho stromu omlazení vydrží? „Některé složky zůstávají v půdě napořád, pokud je někdo nezahubí třeba vylitím nějaké škodlivé látky. Pokud tam ale zůstanou, dokáže díky jejich spojení s kořenovým systémem čerpat vláhu z mnohem větší vzdálenosti,“ říká Klára Hausenblasová.
Mezitím arborista dokončuje aplikaci „balzámu“. Do otvorů v půdě sype další směs a zalévá ji roztokem s přiléhavým názvem. Říkají mu žížalí čaj. Jak se vpíjí do půdy, napomáhá vstřebávání výživné směsi, a navíc sám stromu prospívá.
Nejstaršímu stromu světa říkají Pradědeček. Teď ho ohrožuje stavba dálnice |
Trpí hlavně stromy v zástavbě
Arboristé, kteří originální metodu aplikují, takto vyrážejí za stromy mnohdy i stovky kilometrů. „Ve středních Čechách už jsme jich ošetřili řadu. Z těch, které zabodovaly v anketě Strom roku, třeba hrušeň hniličku z Drásova u Příbrami,“ připomíná Klára Hausenblasová.
Hodně jezdí do měst. Zejména tam si totiž podle ní lidé často neuvědomují, že strom není jen to, co je vidět, tedy kmen a krásná olistěná koruna. V praxi se tak setkávají s případy, kdy jsou kořeny poškozené stavbou či pokládkou dlažby.
