Roucho, které zdobila Marie Terezie, je k vidění v Západočeském muzeu

  9:08
Liturgická roucha, která zřejmě nosili dva papežové, nebo ta, na jejichž zdobení se vlastnoručně podílela císařovna Marie Terezie, jsou součástí nové unikátní výstavy v Západočeském muzeu v Plzni. Expozice liturgických oděvů vyšívaných šlechtičnami nese název Kdo vyšíval, nehřešil.

Výstavu kněžských rouch vyšívaných českými šlechtičnami připravilo Západočeské muzeum v Plzni. Na snímku kurátorka výstavy Marie Kuldová z pražského NPÚ. (4. 11. 2021) | foto: Martin Polívka, MF DNES

Název Kdo vyšíval, nehřešil je parafrází výroku připisovanému právě věhlasné panovnici, jediné vládnoucí ženě na českém královském trůně.

Národní památkový ústav Praha ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni připravil první výstavu liturgických oděvů v České republice zaměřenou na vlastní rukodělné práce českých šlechtičen.

„Vystavená díla pochází nejen z jejich rukou, ale i od několika generací panovnické rodiny Habsburků,“ uvedla autorka výstavy Marie Kuldová.

Zapůjčené exponáty pocházejí z hradů a zámků ve správě Národního památkového ústavu, památek v držení původního šlechtického rodu, soukromých sbírek nebo diecézních kostelů několika diecézí.

Vystaveno je celkem 36 kasulí, tedy svrchních liturgických mešních rouch užívaných kněžími ke mši, dva pluviály - velké pláště, jedna dalmatika, kališní velumy - tedy lehké závěsy a dvoje šatičky na sošku Panny Marie Svatohorské.

„Nejstarší exponát je z počátku 17. století. Jde o modrou kasuli z kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi. Nejmladší datovaný exponát je letos 100 let stará kasule ze zámku Rájec-Jestřebí, vyšitá Idou Mendsdorff, rozenou Paar,“ informuje Kuldová.

Muzeum láká na výstavu Kdo vyšíval, nehřešil

Raritou jsou výšivky Marie Terezie Habsburské, její matky Alžběty Kristiny nebo vnučky Marie Terezie Charlotty de Angouléme. Ta byla dcerou popraveného francouzského panovníka Ludvíka XVII. a Marie Antoinetty.

Vyšití kasule trvalo týden až měsíce. Podle Kuldové byly výšivky levnější náhradou vzorovaných tkaných textilií, které byly velmi drahé a v 17. století vznikaly převážně v Itálii a v 18. století v Lyonu. Výstavu doprovází filmová ukázka o zhotovování výšivek.

Šlechtičny občas liturgická roucha tvořily ze svých svatebních šatů. To je i případ vlečky manželky diplomata Johanna SchönburgHartensteina Sophie.

„Vlečku nechala zpracovat na pluviál a zřejmě se sama podílela na jeho výzdobě. Traduje se, že tento pluviál měli na sobě dva papežové. Jedním z nich by měl být Benedikt XVII.,“ podotkla Kuldová.

Výuka ručních prací patřila podle ní kromě jazyků a náboženství k základním součástem vzdělávacího programu šlechtičen.

U vyšívacích rámů byla často větší společnost. Existovaly také dílny. „Vyšívači, takzvaní krumplíři, byli od roku 1595 členy Malířského cechu sv. Lukáše. Byli to řemeslníci a většinou muži, kteří vyšili podstatnou část kasulí ze 17. a 18. století,“ řekla Kuldová.

Díla byla vybírána s ohledem na doloženou dataci a autorství šlechtičen, s ohledem na četnost zastoupení různých vyšívačských technik a alespoň zčásti na zastoupení jednotlivých časových údobí.